Mirjam Fried: Zájem amerických studentů o českou kulturu je třeba probudit

Dnes vás opět pozveme na Světový kongres Československé společnosti pro vědy a umění. Z Českých Budějovic se hlásí Zdeňka Kuchyňová.

Kongres SVU 2006

Každý den se koná řada přednášek z nejrůznějších oborů. Jeden z diskusních panelů se věnuje jazykovědě a české kultuře. Pozvání na něj přijala i Mirjam Fried, která učí na univerzitě v Princetonu. Neodešla z politických důvodů, ale do Spojených států se vdala. Spolupracuje s krajanskými spolky, jak se jí podařilo zaujmout americké studenty a co byl její nejhorší a nejlepší zážitek po příchodu do Ameriky?

"Je to, jak se anglicky říká, kulturní šok, když se tam přistěhuje člověk ze střední Evropy, takže mě nějakou dobu trvalo naučit se tam žít. Ale bylo to zajímavé. Největší šok byl to, že jsem měla dojem, že si lidé myslí, že jsem neandrtálec. Dotazy, které mě kladli, mě občas vyvedly z míry, například jestli vím, co je limonáda, jestli máme mražené hranolky. A nejlepší zážitek - já jsem zpočátku bydlela v New Yorku - a velmi příjemně mě překvapilo, že si tam nikdo nevšímal toho, že jsem jiná, že mluvím s přízvukem, že jsem odjinud, protože tam je každý odjinud."

Jaký je mezi studenty zájem o český jazyk a kulturu?

"Když jsem učila v Berkeley, tak tam jsem měla studentů vždycky hodně. Taky povědomí bylo větší a zájem byl a pořád je dost vysoký. V Princetonu je to trošku jiné, univerzita je založena na přírodních vědách, ale když ten zájem probudím, tak je veliký. Studenti nejdřív neví nic, ale když jim řeknu, že existují Čechy a Praha a předvedu jim českou kulturu, pak mají zájem opravdu veliký."

Co je nejvíc zajímá, co je přitáhne ke kultuře a k jazyku?

"Například film a animovaný film, to každý rok vzbuzuje zájem. Někteří viděli Krtečka a skoro až plakali dojetím, ukazovala jsem jim Trnku a ten je hodně zaujal. Švankmajer vždycky trošku trvá, než se smíří s tím, že to není všechno pěkné. Někteří se také zajímají o českou hudbu - klasickou i populární. To mě až překvapuje, jak hodně studentů, zejména na univerzitách, se věnuje české hudbě. A přitahují je samozřejmě i literární díla. Hrabal je nejdřív šokuje, ale nemohou ho dostat ze sebe, drží je."

Jak často jezdíte do Česka?

Světový kongres Společnosti pro vědu a umění

"Každý rok, já bych to jinak nevydržela. Každé léto trávím tady."

Takže i vaše dcera určitě mluví dobře česky.

"České děti se tam velmi těžko nacházejí, zvlášť v Princetonu, tam Češi skoro nejsou. V Berkeley to bylo trošku jednodušší. Já jsem dlouho byla jediným zdrojem její češtiny. Naštěstí naše maminka jezdila prvních osm let jejího života a trávila s námi půl roku každý rok. Takže tím češtinu mohla moje dcera opravdu slyšet dnes a denně. Poslouchala a dodnes poslouchá, když usíná, nahrávky českých pohádek a českou muziku, takže s tím pořád žije. České filmy zná z paměti. Ona se cítí napůl Češkou. Tady zná místa, která má ráda. Už v lednu se mě vždycky ptá: mami, pojedeme zase na Bezděz? Ona je prostě jednou nohou tady, a jednou tam."

Spolupracujete s nějakou krajanskou komunitou ve Spojených státech?

"Já jsem do Států přišla z jiných důvodů, než většina krajanů. Já jsem tam nešla z důvodů politických, i když jsem tady byla také perzekuovaná, ale šla jsem tam proto, že jsem se vdala a jinak to nešlo. Mě většina krajanských spolků a organizací nesedí. Máme jiné zájmy, jiné představy o tom, co jsme opustili a k čemu se vracíme."