Nad větrnou energetikou visí spousta otazníků

Ekologické dilema: toto slovní spojení možná nevíce charakterizuje situaci rozvoje větrné energetiky v České republice. Že je totiž větrná energie obnovitelná a neplodí materiální emise, o tom není pochyb. Mluvit ale lze o hlukových emisích, na které si stěžují lidé v blízkosti větrníků, a ostré diskuse se v té souvislosti vedou rovněž o ochraně krajinného rázu.

Foto: Evropská komise

Přes 120 větrných elektráren v České republice má v současnosti instalovaný výkon blížící se k hodnotě 200 MW. Jen za jediný rok tak vzrostl o třetinu, z asi 150 MW uváděných k poslednímu dni roku 2008.

Podle ředitele České společnosti pro větrnou energii Michala Janečka ale jde o výslednici protichůdných tlaků, kde na jedné straně je zájem investorů a provozovatelů o rozvoj oboru a na straně druhé rostoucí odpor regionálních celků: "Ten vývoj vlastně nastartoval zákon č. 180 na podporu obnovitelných zdrojů, který byl přijat v roce 2005, a začal poměrně velký boom. Investoři přicházeli na lokality, začali jednat a začal se obor rozvíjet. Ale poměrně brzo, už v roce 2006, začaly některé regiony vytvářet vlastně takové umělé byrokratické překážky pro ten obor."

Zda umělé, to je věc názoru, nicméně jen ze zpráv ČTK za posledních 10 dní skutečně vyčteme, že hned v několika případech se investičním záměrům stavět větrníky brání kraj Královéhradecký i Vysočina. V tom Janeček vidí zásadní překážku pro rozvoj větrné energetiky v Česku:

Ředitel České společnosti pro větrnou energii Michal Janeček, foto: www.csve.cz

"V těch regionech začal fungovat takový ten syndrom ochrany vlastního dvorečku, kdy říkají třeba, 'obor je to možná zajímavý a dobrý, ale běžte s tím jinam'. A takhle když vás 'vyhání' z toho regionu, tak je pak otázka, kde teda stavět. Regiony začaly zpracovávat své koncepce a v podstatě daly vždycky zadání studie na ochranu krajinného rázu, protože stavby jsou vysoké. Tak samozřejmě s tímhle argumentem jsme byli vždycky v konfliktu. Ochrana krajinného rázu podle argumentace právě těch regionů převažuje nad zájmem 'jenom byznysu a těch několika málo investorů', takže to bylo postaveno jako společenské téma, 'ochrana našeho regionu'. Nikdo už nebral v potaz, že ta elektrárna vyrábí čistou energii a tím zase vlastně chrání životní prostředí. Takže jsou to vždycky takové argumenty plné emocí v tom regionu a zvítězí v podstatě malá skupinka obyvatel, kteří elektrárny z nějakého důvodu nechtějí. "

Podle Janečka dokonce se kraje někdy při realizaci svého odporu uchylují k nezákonným krokům. Nejenom proto se Česká společnost pro větrnou energii v polovině prosince loňského roku obrátila na Evropskou komisi se stížností proti České republice, "protože si myslíme, že u nás není dodržován právě ten zákon č 180/2005, který mluví o podpoře pro obnovitelné zdroje, o vytváření transparentních podmínek a o nekladení překážek a zjednodušení povolovacího procesu,"říká Janeček.

Foto: Evropská komise

Faktem ale je, že například dvě větrné elektrárny, které byly právě v těchto dnech uvedeny do plného provozu u obce Věžnice na Havlíčkobrodsku a ročně by měly pokrýt spotřebu skoro 3000 domácností, nejsou žádné nenápadné stavby. Každá z nich měří 126 metrů.

A až téměř 150 metrů vysoké elektrárny plánované u obce Bačalky na Jičínsku podle řady místních naruší krajinný ráz oblasti, ležící u Českého ráje. Majitel barokního zámku v nedalekých Domousnicích dokonce nabízí obci čtvrt milionu korun ročně, pokud zde větrníky nevyrostou a obec přijde právě o tuto sumu, nabízenou investorem. České inspekci životního prostředí zase vadí, že elektrárny stojí na hranici ochranného pásma vodního zdroje, který by mohly při havárii ohrozit stovky litrů oleje z převodovek větrníků. A to je zřejmě jeden z nejlepších důkazů zmíněných ekologických dilemat.

Ve hře je ale ještě jeden argument proti rozvoji větrné energetiky, a to je její neplánovitost a nárazové přetěžování přenosové soustavy, kterou pak může ohrozit nenadálý výpadek.

"Je potřeba zdůraznit, kolik dní v roce takový stav nastává. Veřejně už prezentovaly zdroje ČEZu, že to byl třeba v roce 2008 jeden jediný den, kdy došlo k takové kritické situaci. A my si myslíme, že je to trochu účelově vytvořená kauza," oponuje Michal Janeček z České společnosti pro větrnou energii a zdůrazňuje: "České větrné elektrárny při té instalované výši vůbec nemohou přenosovou soustavu ohrozit v žádném případě, ani do budoucna."

Foto: Evropská komise

Pokud už lze mluvit o problému přetěžování přenosové soustavy, tak vzhledem k její nadnárodní propojenosti přicházejí v největrnějších dnech nárazy ze sousedního Německa, kde je nainstalovaný nepoměrně vyšší výkon větrných elektráren. Podle Janečka ale už i společnost ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu, v této kritice ve svém prohlášení na sklonku loňského roku polevila: "Bylo tam řečeno, že se jedná o technický problém, který je řešitelný a bylo také řečeno, že se jedná o legislativní problém."

Michal Janeček proto vidí ve zdůrazňování problému přetěžování soustavy souvislost s plány ČEPS na rozšíření přenosové soustavy v Česku: "ČEPSu se nedaří získávat povolení na své liniové stavby nebo přímo na ta vlastní vedení, takže podle mě je tam i tlak na legislativce, aby se podařilo změnit zákon ve prospěch ČEPSu, aby se jim práce trochu zjednodušila a zrychlila."

Každopádně ale nad rozvojem větrné energetiky v Česku zatím visí spousta otazníků.