Nádherné kyjovské kroje zůstaly letos u krajanů z Chicaga v šatníku
Moravský den, jedno z největších krajanských setkání v USA, se letos konal pouze virtuálně. Kvůli pandemii došlo k přerušení tradice. 81. ročník Moravian Day Festival si lidé mohou připomenout alespoň na FB.
Moravskému dni vždy předcházejí dlouhé hodiny nácviku. Před rokem touto dobou jsem se zúčastnila finální zkoušky a při té příležitosti navštívila v Brandonu na předměstí Chicaga malé muzeum, které si tu krajané spolu s učebnou a společenským sálem vybudovali.
Roman Bobčík, předseda Moravské národní obce, mi hrdě ukazuje pozvánku na vůbec 1. Moravský den. „Ten se uskutečnil v roce 1939 pár týdnů po vpádu hitlerovských vojsk na podporu vlastenců a našich krajanů. Tehdy šel hlavní průvod po Čermákově avenue, přišly se na něj podívat tisíce lidí, bylo to velkolepý. Přijeli sem dokonce i osobnosti z Washingtonu.“ Tehdy v Chicagu fungovalo více než 50 českých, moravských a slovenských krajanských spolků. Kolikrát šlo o velmi malé společnosti jako například spolek žen z Podolí.
Prohlížíme si dobové fotografie, součástí slavností býval průvod s nazdobenými koňskými povozy. Významně se do dějin krajanské komunity zapsal Moravský den pořádaný v roce 1946.
„Po válce bylo v Československu spoustu sirotků. A tak se Ústředna moravských spolků rozhodla během Moravského dnes uspořádat sbírku, s tím, že se za ty peníze postaví sirotčinec. Vybralo se tolik, že to nakonec stačilo nejen na sirotčinec, ale i jeho vybavení a koupi autobusu. Dnes je to samozřejmě jiná symbolika, ale československý duch tu stále přežívá,“ je přesvědčený Roman Bobčík.
Součástí tradic je nádherně zdobený kroj
„Na Moravský den musíme nazdobit až 80 dívek a žen,“ zapojuje se do hovoru Yvette Bobcik, jejíž rodina žije v Americe už několik generací. Kořeny z matčiny strany má v Lanžhutu, kraji vyhlášeném nádhernými kyjovskými kroji. „Jen vyžehlit kroj trvá kolem hodiny.“
„Takový kroj, to člověku vezme spoustu hodin, dostat ho do takového stavu, aby to všechno krásně drželo. Dokonce si sem necháváme posílat škrob z Čech, protože tam se vyrábí z něčeho jiného a ne z brambor jako v Americe. A některé ty kroje jsou sto let staré a pořád vypadají takhle.
Většina těch krojů je přímo z Moravy, ale zastoupení tu mají i české kroje. Ty se poznají podle klasické zástěry. Valná většina jsou kyjovské kroje, protože jsou nejbohatší jak barevně, tak vyšíváním. Mužské kroje jsou většinou od Lašova, všechno je to takové Podluží.“
Manželé Bobčíkovy mne provázejí muzeem a ukazují mi kroje, boty, klobouky, ve kterých se pak páry představí při tradiční přehlídce tanečních skupin. „Všechny 4 skupiny, které tančí v moravském kolu, jsou v kyjovských krojích. Účastníci té páté mají naopak různé kroje z dalších oblastí Čech a Moravy."
Jak zjišťuji o den později na 80. ročníku Moravských dní, většina krajanů má své vlastní kroje. Výjimkou jsou dvě mladé sestry Týna a Linda, které je mají z půjčovny a jak se mi svěřují, úplně pohodlné jim nejsou. Těžko se jim v nich dýchá. Ani to těmto už americkým rodačkám nebrání v tom, aby se nezapojili do kola a jako příslušnice nejmladší generace se připojili k těm předchozím, které dodnes v Chicagu udržují české a moravské tradice při životě.
