Tu slepičku kropenatou a šavlový tanec v kyjovských krojích mají Američané nejradši
Český, moravský a slovenský folklorní festival oslavil v San Diegu první desetiletí svého trvání. I děti narozené v USA tak mají šanci vidět některé ze starobylých zvyků svých rodičů a prarodičů.
„Bylo to opět zábavné a velmi úspěšné setkání,“ okomentovala jedna z dobrovolných pořadatelek Martina Němečková na webových stránkách slavnostní atmosféru a dodala:
„Přijeli hosté z blízkého i dalekého okolí. Bez pomoci dobrovolníků a sponzorů, kuchařů, pekařů, švadlenek bychom nemohli národnostní festival uskutečnit. Festival ctí českou, moravskou a slovenskou kulturu. I děti narozené v USA tak mají šanci vidět některé ze starobylých zvyků svých rodičů a prarodičů.“ Kromě ochutnávek tradičních jídel, nápojů a přátelských setkání, patřily k hlavnímu bodu slavnosti umělecká vystoupení, zpěv a lidové tance v národních krojích členů souborů Karička, Podkovička a Podkovienka.
Se zakladatelkou festivalu a úspěšnou propagátorkou lidového umění, paní Ankou Hradskou jsme se sešli k rozhovoru v Česko-slovenském domečku v Balboa parku v San Diegu. Ve zdejší mezinárodní vesničce je jedním z mnoha. Dvaatřicet staveb tady poukazuje na kultury, z kterých pochází emigranti z nejrůznějších koutů světa.
Zakladatelkou festivalu je paní Anka Hradská. Narodila se na Slovensku v Prešově, vyrůstala v nádherné pohorské vesničce Ľutina. Je promovanou učitelkou hudební výchovy se specializací na sborový zpěv. Hudbu vyučuje i v Kalifornii. V San Diegu pak založila populární taneční a pěvecké soubory lidových tradic a zvyků propojující Česko, Moravu a Slovensko.
Co vás inspirovalo k založení folklorního festivalu?
K lásce k lidové hudbě mě vedl zpěv mé babičky a otce, který byl učitelem hudby. První vystoupení ve věku 6 let jsem si prožila na folklorním festivalu. Na základní a střední škole jsem byla sólovou zpěvačkou lidového souboru Ľutinčan, později souboru Sabinovčan. Láska k hudbě mě přivedla na univerzitu P. J. Šafárika, kde jsem graduovala s diplomem učitelství hudby.
Jak jste se objevila v San Diegu?
Mám tady sestřenici z druhého kolena. Potřebovala pohlídat děti, a tak jsem se vydala na dobrodružnou cestu na jeden nebo dva roky jí pomoct. Během toho jsem se seznámila s manželem, který je z Moravy. A najednou jsem tady zůstala.
Co vás vedlo k založení souboru?
Kromě jiných i setkání s biskupem Esterkou a věřící komunitou krajanů. Tehdy jsem si uvědomila, že je škoda, že tady nic neexistuje, aspoň co týče lidového umění z bývalého Československa. Otec mě učil, že je potřeba se nebát a něco vymýšlet, organizovat a vytvářet, i když to ze začátku nijak nevychází. Pro mě folklor a lidové písničky znamená propojení s mojí kulturní identitou. Vyřešila jsem to tím, že jsem založila tři taneční a pěvecké soubory. Dětský se jmenuje Podkovička, pro dospělé je určená Karička a pro ty nejmladší Podkovienka.
Jak vypadaly začátky festivalu?
Chodili jsme do zdejšího národního kostela a napadlo mě se propojit i s lidmi, kteří jsou nevěřící. Zorganizovala jsem setkání a zkusili jsme se dát dohromady na parkovišti. Byl to ohromný úspěch.
Jak pořadatelství festivalu ovlivnila pandemie?
Pozdržela nás o dva roky, ale letos to bylo úžasný. Vystoupení souborů přilákalo davy lidí a s nadšením nám tleskali. Ochutnávali klasická jídla, moučníky i oblíbené nápoje. Myslím, že reprezentace rodné vlasti byla velice úspěšná.
Jak se vám daří shánět lidové kroje?
Dnes už není moc lidí, kteří je šijí. Naštěstí se mi občas podaří s někým spojit a oni mi ochotně pomohou. Díky facebooku to je teď jednoduší. Máme skupinu, kde jsou nabízeny staré i nové kroje, které si můžeme objednat, opravit a koupit.
Po čem se vám stýská z rodné vlasti?
Samozřejmě, že mi chybí domácí jídlo z mládí jako brynzové halušky, sýrový oštiepok atd. I když je tady umíme udělat, pořád to není ono, protože chybí originální suroviny.
Kolik času věnujete nácviku tanců a zpěvu?
Scházíme se skoro každý víkend. Je u toho dobrá parta krajanů a všichni se tím nádherně bavíme, aniž by nás omezovala hranice mezi Českou a Slovenskou republikou. Díky tomu často vystupujeme na různých národnostních festivalech po celé Kalifornii. Chybí nám jenom muži, a tak je často nahrazují naši synové teenageři. Celkem je nás více jak čtyřicet.
Které českomoravské a slovenské písně a tance mají v Americe během vašich vystoupeni největší odezvu?
Hitem je moravská písnička „Ta slepička kropenatá“. Podobně oblíbený je šavlový tanec v kyjovských krojích. Nemělo by se zapomenout ani na Flaškový tanec a Třasák. Většinou v nich ženy, muži a děti vystupují dohromady.
