Národní divadlo obnoví vlajku, kterou dostalo od českých krajanů z Chicaga
Víte, že v roce 1918 vlála na Národním divadle v Praze vlajka s českým lvem, kterou sem přivezli čeští krajané z Chicaga? Ztracenou vlajku se podařilo po letech nalézt a čeká ji rekonstrukce. Milena Štráfeldová do studia po čase znovu pozvala divadelníka Jiřího Valentu, který se zabývá historií krajanského divadla ve světě:
Když jsme spolu naposledy hovořili, byla řeč i o zajímavé odbočce českého ochotnického divadla, a to je české amatérského divadlo v zahraničí, mezi krajany. Vy jste měl v této souvislosti unikátní nález, a to je americkou vlajku na Národním divadle v Praze. Jaká je její historie?
"My jsme se dozvěděli o skvělém činu ochotníka pana Antonína Petrtýla z malé vesničky kdesi u Jičína, který na konci 19. století emigroval do Ameriky. Tam založil divadelní soubor v Chicagu. Jenom pro zajímavost, v Chicagu v té době existovalo 14 českých amatérských divadelních souborů. A on dal dohromady velikánskou sbírku, aby mohli čeští ochotníci a občané, kteří byli v Americe, putovat /do Prahy/ poté, co vyhořelo Národní divadlo, a poklonit se tomu velkému dílu. Dámy z divadelního souboru vyšily velký prapor, který potom všichni vezli slavnostně na lodi. Pan Petrtýl to všechno popisuje ve svém deníku, jak pluli a jak se těšili na tu slavnou chvíli, až budou moci prapor odevzdat řediteli Národního divadla. Stalo se tak, až na to, že ten prapor se potom ztratil. A my jsme pátrali, až jsme ho našli ve velmi zbědovaném stavu v divadelním depozitáři Národního muzea. A jsme nesmírně šťastní, že vedení Národního divadla zařadilo ten zdevastovaný prapor do programu renovací památek. Ten prapor má ještě jednu krásnou zápletku, že když Kvapil v roce 1918 slavil osvobození, tak první, co vyvěsil z balkonu Národního divadla, byla vlajka českých Američanů nebo amerických Čechů. Ty pruhy se prostě objevily na Národním divadle."
Já bych myslím měla tu vlajku i trochu popsat, protože ji mám před sebou. Je to krásně rudá vlajka s vyšitým stříbrným lvem v královském erbu, s královskou korunou. A je na ní napsáno: Na památku výletu Čechů amerických k Národnímu divadlu v roce 1885. Dámy si daly práci!
"A na druhé straně je ten pověstný americký prapor."
Tam je ještě třeba dodat, že kromě hvězd a pruhů je tam vyšitý taky americký orel. - Byl to jediný objev, který se vám podařil, pokud jde o české krajanské divadlo v Americe nebo i jinde ve světě?
"Nám se podařilo do jisté míry zmapovat, kde asi se to české ochotnické divadlo nejúspěšněji rozvíjelo. Kdybych to měl pojmenovat po státech, tak zaprvé v Kanadě. Pak to byli američtí Češi, ale nejsilnější kolonie českých souborů je v Chorvatsku, kde do dnešního dne dokonce české divadelní soubory dělají svoje přehlídky a festivaly."
Čeští krajané se vedle amatérského divadla zajímají i o lidové umění a kulturu. Jak potvrdil předseda Folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica, řada zahraničních Čechů k nám jezdí už pravidelně na folklorní festivaly:
"Velká skupina krajanů jezdí na Jánošíkův dukát, to je jeden z nových festivalů. Velká účast je pak na festivalu Gorolski świeto, to je šedesátiletý festival. Pak jsou samozřejmě festivaly nebo místa, kam krajané jezdí rádi a často. Mezi ně patří Rožnov pod Radhoštěm. Krajané jezdívali jak na Rožnovské slavnosti, tak v mezidobí, kdy bývaly tzv. krajanské dny. Tato aktivita by měla pokračovat. Je pravda, že tam jezdí většina krajanů hlavně z Texasu nebo krajané z Jižní Ameriky. Velmi silná enkláva je v Argentině, v Brazílii. Pak jsou velmi silné enklávy v Chorvatsku. Soubor Holubička snese srovnání i s našimi soubory. Existují tu ale i krajanské akce a menšinové festivaly, které jsou mimo nás. Jedna taková krajanská akce bývá i v Brně, na druhé straně je tu ale i rusínský soubor Skejušan v Chomutově. Pokud jde o krajany, my jako Folklorní sdružení bychom je chtěli víc vtáhnout. Také s tím ale někdy máme trochu starosti, když přijede soubor, který nejen z hlediska tanečního, to se dá odpustit, ale z hlediska krojového má na sobě kordulku kyjovskou a fěrtoch valašský. To člověka trošku mrzí. Musí se to ale dělat citlivě.Teď v Praze startuje Krajanský festival, je to v úzké součinnosti s námi a věřím, že se zařadí i do členských festivalů Folklorního sdružení. A to by myslím mohl být ukázkový festival pro krajany. Mne překvapilo, jak nám sem jezdí spíš ti letití krajané, tak tady byla i spousta mladých lidí a nejmladší účastník měl devět měsíců. Myslím, že i my v Čechách bychom této oblasti měli věnovat větší pozornost."
Máte možnost vyslat za těmi krajanskými soubory choreografy, dramaturgy nebo někoho, kdo by jim poradil, aby nedávali dohromady valašskou kordulku s chodskou sukní?
"Tu možnost máme, ale naráží to na jeden problém, na problém ekonomický. My umíme vytipovat odborníky, umíme je i delegovat, problémy jsou ale ve financování. Po Evropě se to třeba už několik let děje, shodou okolností třeba právě s Chorvatskem, kde byl pan Brtník, na Ukrajině byli Rejškovi, nebo byli dokonce až v Japonsku. Takže my ty odborníky nasměrovat umíne, ale co neumíme, je je zaplatit. A vtom je někdy problém. Nebo umíme pomoct, dáme krajanům zadarmo zpěvníky, materiální pomoc. Teď chceme víc pomáhat i z hlediska krojů. Máme tu informační středisko a chceme nabízet i ty kroje."
A na závěr alespoň text písničky o českých krajanech z Texasu, kterou jsme natočili na Rožnovských slavnostech.
"Vprostřed Ameriky krčma malovaná,
do ní sa scházajú Moravci s Uhrama.
Do ní sa scházajú Moravci s Uhrama.
A jak sa scházajú, sobě povídajú,
poďme chlapci domů, do našeho kraju.
Poďme chlapci domů, do našeho kraju.
My domů nepůjdem, v Americe budem,
náš kraj je chudobný, tam hlady zahynem.
Náš kraj je chudobný, tam hlady zahynem.
Nebojte sa, chlapci, na Moravě hladu,
však už za humnama žitka dozrávajú.
Však už za humnama žitka dozrávajú.
Žitka dozrávajú a rži zeleňajú,
nebojte sa, chlapci, na Moravě hladu.
Nebojte sa, chlapci, na Moravě hladu."
