Národní muzeum se rozpadá, blíží se ale záchrana

Svatováclavská koruna ze sousoší Géniů je exponátem výstavy 'Co se skrývá pod pozlátkem', foto: ČTK

Alarmující expozici otevřelo ve čtvrtek Národní muzeum v Praze. Na jedné straně je model muzea tak, jak vypadalo po svém vzniku a na straně druhé vidí návštěvníci část toho, co z chátrající budovy jenom v poslední době odpadlo. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.

Ředitel Národního muzea Michal Lukeš, foto: Autor
Úlomky z architektonických prvků budovy a sochařské výzdoby, zlacené dekorace z měděného plechu a rozpadající se kusy břidlice z krytiny, to jsou jen některé ukázky ´odpadu´ z neorenesanční budovy, která je monumentální architektonickou ozdobou centra Prahy. Tato národní památka, kterou ročně navštíví tisíce tuzemců i cizinců, je prý nejzanedbanější budovou na Václavském náměstí. Výstava v Národním muzeu je takový vztyčený ukazováček, řekl Radiu Praha Michal Lukeš, ředitel Národního muzea, které letos slaví 115. výročí svého vzniku.

"A tak jsme se rozhodli, že touto atypickou výstavou to výročí lehce oslavíme a zároveň se pokusíme zcela konkrétně upozornit na to, v jakém stavu je budova, protože běžný návštěvník, běžný turista vidí jen ty hezčí věci, ale do zákulisí se nedostane. Proto jsme udělali výstavu Co se skrývá pod pozlátkem."

Muzeum bylo poškozeno bombou koncem války a potom si z něho udělali terč sovětští vojáci v roce 1968. Největší údery ale zažívá od 70. let minulého století. Vedou pod ním dvě trasy pražského metra a také ho z obou stran svírá severojižní magistrála, po které denně projedou tisíce automobilů. Budova trpí permanentní otřesy.

Svatováclavská koruna ze sousoší Géniů je exponátem výstavy 'Co se skrývá pod pozlátkem', foto: ČTK
O estetické stránce nemluvě, protože magistrála vlastně odděluje Národní muzeum od Václavského náměstí. Generální rekonstrukce si vyžádá státní dotaci ve výši 4,5 miliardy korun. Michal Lukeš uznává, že něco se už přece jen začíná dít. Před několika týdny vláda a poslanci schválili pro přípravné práce na rekonstrukci muzea jednu miliardu. Příprava by měla trvat do roku 2011 a vlastní celková rekonstrukce muzea by měla skončit v roce 2014. Proč ale mají přípravné práce trvat tak dlouho?

"Dříve než se začne stavět a fyzicky rekonstruovat budovu, je třeba udělat dvě základní věci. Jednak je nutné tu budovu vystěhovat. V ní jsou statisíce sbírkových předmětů, které potřebují zvláštní zacházení, zvláštní transport, zvláštní zabalení. Na to prostě potřebujeme nějaký čas. To nejde nahrnout někam na náklaďák. Souběžně s tím je potřeba podle mého názoru udělat velmi pečlivé přípravy. Ta budova je jednou z největších světských kulturních památek v republice, je to opravdu ohromný muzejní palác."

Před časem se objevila informace, že Národní muzeum by mělo zájem o vedlejší budovu někdejšího federálního parlamentu, až se odtamtud odstěhuje stanice Svobodná Evropa.

"To je pravda. Opravdu usilujeme o budovu bývalého federálního shromáždění. Už jsme si ji mapovali, zda je vhodná. Usoudili jsme, že ano, a to jak pro administrativní provozy, tak - a to především - pro návštěvnickou veřejnost. Shledali jsme tam možnost vytvoření sálů o kapacitě asi tří tisíc metrů čtverečních. Zároveň by nám ta nová budova umožnila uvolnit některé původně výstavní sály ve staré budově, které jsou dnes přecpané depozitáři a pracovnami tak, aby se i v hlavní budově rozšířila výstavní kapacita. Máme i koncept, že by se obě budovy propojily. Hlavní budova by byla věnována bohemikáliím a českým dějinám a českým přírodninám. Modernější architektura a její prostorné sály by byly věnovány věcem, které třeba nevystavujeme, jako je naše antická sbírka, věci mimoevropské z Náprstkova muzea, které jsou dnes schované. Bylo by to takové okno do světa. Návštěvník by tak mohl během jednoho dne projít tradicí naší vlasti a rozhlédnout se i po celém světě a poznat, co Češi o světě vědí."