V Praze zazněla po mnoha letech společná skladba Mozarta a Salieriho

Cembalista Lukáš Vendl hraje skladbu s názvem Per la ricuperata salute di Ophelia, foto: ČTK

Nad touto skladbou, kterou slyšíte v podání cembalisty Lukáše Vendla, se před mnoha lety sešlo několik mužů. O dvou z nich si lidé později kvůli jedné divadelní hře a jednomu oscarovému filmu budou myslet, že to byli rivalové, jejichž soupeření skončilo smrtí toho nadanějšího z nich. A přitom to tak třeba vůbec nebylo. Jisté ale je, že Antonio Salieri a Wolfgang Amadeus Mozart spolu dokonce spolupracovali na společném díle. A ona skladba byla po mnoha letech od svého vzniku nalezena v Praze.

Michal Lukeš | Foto: Kristýna Maková,  Radio Prague International
I když slovo "nalezena" evokuje spíše příběh "objevení" slavných českých rukopisných podvrhů, tak dramatické okolnosti objevení tohoto vzácného tisku určitě nebyly, popisuje generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš:

"Ona nebyla ztracená, nebyla zmizelá, byla regulérně zapsána ve sbírkách Českého muzea hudby, ale nebyla správně identifikována. Ty podpisy byly zašifrovány, a když před několika desítkami let jsme tu skladbu katalogizovali, tak se ji nepodařilo ztotožnit, nepoznalo se, kdo ji napsal. Až v roce 2015 při nové katalogizaci si naše pracovnice té věci všimla a s pomocí moderních zdrojů dokázala tu skladbu, respektive její autory, identifikovat, a tak se objevila v našich online katalozích."

Cembalista Lukáš Vendl hraje skladbu s názvem Per la ricuperata salute di Ophelia,  foto: ČTK
Unikátnost skladby s názvem Per la Ricuperata Salute di Ofelia pak při bádání v katalozích přesně určil německý muzikolog a skladatel Timo Jouko Herrmann. Skladba totiž byla známá pouze z dobových zpráv ve vídeňských novinách, v katalogu Mozartových děl byla vedena jako ztracená.

"Máme před sebou velice zajímavé dílo, protože se s ním pojí velice stará legenda o nepřátelství Mozarta a Salieriho. Zajímavý je i způsob vzniku skladby. Byla totiž inspirována nemocí zpěvačky Nancy Storace. Jednalo se o pěvkyni dvorní opery, která uprostřed premiéry opery svého bratra přišla o hlas."

Timo Jouko Herrmann,  foto: ČTK
Ona zpěvačka se s hlasem léčila poměrně dlouho a nakonec úspěšně. A právě tento příběh ispiroval Lorenza da Ponteho k napsání textu radostné písně k jejímu uzdravení.

"Tisk, který tady před sebou máme, ukazuje na spolupráci mezi Mozartem, Salierim, Da Pontem a dosud neidentifikovaným Cornettim. Skladbu vytvořili během jediného týdne,"říká Herrmann.

Od Chotků z Kačiny do Národního muzea

Rukopis skladby Per la ricuperata salute di Ophelia,  foto: ČTK
Mozart se Salierim tedy museli spolupracovat velmi úzce a operativně. Původní text má 30 slok, zhudebněny byly první čtyři - jedné se ujal Salieri, jedné neznámý Cornetti a dvou Mozart. Jeho part je blízký pochodu, první dva jmenovaní pak spíše přinesli do společného díla klidnější melodie.

Na první pohled se může zdát, že není až tak podivné, že se postrádaná Mozartova skladba našla zrovna v Praze, městě úzce spojeném s působením skladatele. Nicméně do české metropole tisk doputoval oklikou přes Kačinu. Do Národního muzea se dostal jako konfiskát. Skladbu si tedy nejspíše hráli a zpívali členové šlechtického rodu Chotků.