Hostem Kaleidoskopu je tentokrát docent Petr Heinzel, astronom, který se zabývá především studiem Slunce. Problematiku naší hvězdy přednáší i na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2004 je Petr Heinzel ředitelem Astronomického ústavu Akademie věd České republiky.
Petr Heinzel, foto: autor
Jaké je vůbec renomé české astronomie v současné době ve světě?
Astronomický ústav v Ondřejově, foto: autor
„Myslím, že ty základy zde byly položeny řekněme po válce. To byla taková skupina lidí, kteří začali tady v Ondřejově pracovat. Někteří z nich potom odešli po roce 1968 do zahraničí, ale stále s námi byli v kontaktu. Myslím, že tyto osobnosti tady založily takovou tradici, která pokračuje. Dnes je tady celá řada mladších kolegů nebo kolegů ze střední generace, kteří jsou ve světě velmi uznávaní a mají řadu kontaktů, řadu výsledků.“
Astronomie je dnes složena z obrovského množství různých oborů. Obsáhnout všechny pro tak malou zemi, jakou je Česká republika, asi není možné a nikdo to asi nebude od české astronomie očekávat. Na co se tedy hlavně zaměřuje česká astronomie?
„Máme tzv. státní vědecký výzkumný záměr, který obsahuje řadu témat, úkolů a projektů. Ty řešíme. A to spektrum je poměrně široké. Na druhé straně bych mohl vyjmenovat několik takových typických směrů, u kterých bych řekl, že jsme docela na špičce. Mohl bych zmínit například výzkum meteorů. To je u nás taková tradice. S tím tady začal doktor Neplecha, který je v tom oboru světová špička. Výzkum meteorů to znamená studium bolidů. Vybudovali jsme tady celoevropskou síť pro sledování bolidů, kterou koordinujeme. Dnes ty automatické kamery umisťujeme i v Austrálii. Řadu význačných výsledků jsme získali také v oboru sluneční fyziky, především ve výzkumu slunečních erupcí. To jsou ty energetické procesy na Slunci, výzkum urychlených částic a projevy v různých spektrálních oborech. Toto jsme studovali jak observačně, tak i teoreticky..
V areálu Ondřejovské observatoře, foto: autor
Ve spolupráci s kolegy ze zahraničí se zaměřujeme na výzkum velice jemné struktury sluneční atmosféry, s velmi vysokým rozlišením, které dosahuje řádově až jedné desetiny obloukové vteřiny, což znamená asi 70 kilometrů na Slunci.
Kopule dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově, foto: autor
To je dnes taková hranice současných možností. V tomto ohledu spolupracujeme s kolegy na Kanárských ostrovech. Tam je vybudovaná velká evropská observatoř na pozorování Slunce. Je tam řada dalekohledů. V oblasti stelární jsou zde tradičně studovány dvojhvězdy nebo vícenásobné hvězdy. V tomto směru bylo dosaženo řady významných výsledků. Máme tady v Ondřejově dvoumetrový dalekohled, kterým tyto vícenásobné hvězdy pozorujeme. A to už se dostávám i k výzkumu galaktickému, výzkumu takových exotičtějších objektů. Používáme i kosmický výzkum. Máme zde například i takový obor, geodetická astronomie. To jsou vlastně spíše geodeti, ale používají astronomické metody, například k určování pohybu zemského pólu, rotace Země pomocí umělých družic Země, studujeme třeba i gravitační a negravitační na pohyb těch družic. Z toho se dá odvodit tvar geoidu, čili naší Země. To spektrum je tedy opravdu velmi široké. Budeme ale asi muset do budoucna se spíše na některé nejlepší směry, které nám jdou nejlépe, protože finanční situace, i když nechci říci, že je špatná, zase není taková, abychom mohli dělat na špičce úplně všechno.“
Vraťme se ještě k vaší chloubě, dvoumetrovému zrcadlu dalekohledu. Ten je využívám stelárním oddělením. Není to tak trochu luxus, aby tento pořád ještě význačný evropský dalekohled se využíval pouze ke studiu hvězd v tak malém státě?
Kopule šedesátipěti centimetrového dalekohledu, foto: autor
„Ten dalekohled byl uveden do provozu v roce 1967. Tenkrát ho postavila firma Carl Zeiss Jena. Byl už několikrát modernizován, tedy především elektronika a počítačové ovládání. Pokud jde o pozorovací program, pozorování hvězd představuje tak široký program, že ten dalekohled je tím zcela vytížen. Tam je pozorovací program každou noc, pokud je jasno, a dělají se spektra hvězd. Oni by vlastně ani moc dobře nešlo ho používat na jiné věci. Samozřejmě by se jím daly fotografovat třeba planetky nebo něco takového, ale to by bylo vždy třeba přestavět optickou konfiguraci. A to trvá třeba i několik hodin..
Radioteleskop v Ondřejově, foto: autor
To není možné dělat každý den. Dne se ve střední Evropě dalekohledy těchto rozměrů už nebudují, protože pozorovací podmínky pro studium hvězd nebo galaxií už tady nejsou ideální kvůli vysoké světelnosti i v noci. Samozřejmě dalekohledy, které existují, se používají na výzkum určitých objektů. To je v pořádku, ale kdybychom chtěli pozorovat vzdálenější objekty, tak bychom se museli přesunout na velké dalekohledy, do Evropské jižní observatoře v Chile. Na pozorování planetek tedy máme jiný dalekohled, menší, o průměru 65 centimetrů, který vlastně patří Karlově univerzitě a my ho tady v Ondřejově využíváme ve spolupráci s univerzitou.“
Kolik času dnes vlastně tráví ještě astronomové u dalekohledů. Netráví více času před monitory počítačů, na které dostávají data z teleskopů vzdálených tisíce kilometrů?
Stará ondřejovská observatoř, foto: autor
„Dnes je největším dalekohledem Very Large Teleskope, který patří Evropské jižní observatoři v Chile. Vysoko v horách, kde jsou ideální klimatické podmínky. Teleskop se skládá ze čtyř zrcadlových dalekohledů, přičemž každý z nich má průměr přes osm metrů. Dříve mohl astronom sedět v Garchingu nedaleko německého Mnichova, kde je centrála Evropské jižní observatoře, a tam u počítače pozorovat svůj objekt na dalekohledu v Chile. Teď už se od této praxe upustilo. Funguje to tak, že astronom přímo jede do Chile, nebo tam jsou jiní astronomové, kteří tam jsou trvale, a ti vykonávají pozorovací programy různých vědců z celého světa. Ti vlastně jenom zadají, co by chtěli napozorovat a tamní astronomové pozorování provedou. Tam je přesně rozplánována po minutách každá noc. Tam se nesmí ztratit čas, protože je to tak drahá záležitost, že jakékoliv prostoje jsou zcela vyloučeny. To je tedy jedna věc, získat data nějakým pozorováním. Potom ale zpravidla zpracování dat, jejich analýza a vědecké zhodnocení, to trvá mnohem déle než to vlastní pozorování. A to je v podstatě práce u počítače.“
