Náš host: Rudolf Zahradník: Negramotní na internetu žádné informace nenajdou
Hostem říjnového kaleidoskopu je profesor Rudolf Zahradník z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, světová autority v oboru kvantové chemie. Od roku 1993 stál celých osm let v čele Akademie věd České republiky a v roce 2001 byl jmenován jejím čestným předsedou. Profesor Zahradník je čestným doktorem řady evropských a amerických univerzit, je členem mnoha mezinárodních vědeckých organizací. Za přínos v oblasti humanitní a kulturní udělil Rudolfu Zahradníkovi v r. 1999 papež Jan Pavel II. vyznamenání "Pro Ecclesia et Pontifice".
"Já neříkám, pane redaktore, že je to hrozné. Nejsem ale zdaleka jediný, komu to dělá starosti. Důvodů, proč k tomu dochází, je víc. Zmíním v tuto chvíli jenom jediný, který se může zdát na první pohled komický. Méně by bylo více. Od základní, přes střední až po vysoké školy se nabízí obrovská kvanta zpráv, sdělení, informací. Všechno ale vede k neuvěřitelné povrchnosti. Kdyby toho byla třetina, maximálně polovina, z níž by měla další polovina zůstat uložena v hlavě deset, dvacet padesát let, mělo by to hlavu a patu. Takto je to inflační výroba ne dosti vzdělaných mladých lidí."
Nový školský zákon ale klade hlavní důraz na to, aby se děti učily komunikovat a méně na to, aby si něco pamatovaly.
"Víte, já nechci být protivný starý dědek, ale bez jisté protivnosti to nejde. Mám někdy pocit, že tyto úvahy jsou v rukou velice nedostatečně kvalifikovaných lidí. Myslet si, že je báječný krok vpřed, když eliminuji učení nazpaměť toho či onoho, je směšné. Přiznám se, že ještě v sekundě jsem se nestyděl brečet, když jsem se něco musel učit nazpaměť. Já to rád neměl. Jenže já to umím ještě dnes, po téměř sedmdesáti letech. Mladá mysl si pamatuje jisté věci. Další žalostnou věcí je šířená pověra, že každý si všechno najde v počítači na internetu. Prosím vás, negramotní si na něm nenajdou nic, protože nevědí, co mají hledat! Vždyť je to k popukání! Základní kvantum znalostí ve všech oborech od matematiky, přes biologii až po filosofii musím mít. Jak budu hledat něco o řecké filosofii, když nebudu vědět nic o Platonovi a Sokratovi? Ty řeči, které slýchám, mě naplňují špatnou náladou."
Před časem jste se nechal slyšet, že zrušení povinných maturit z matematiky je zločin. Proč?
"Vy mě chcete dneska rozžhavit do běla, protože to jsou věci, které mě, ač starého, uvádějí trvale do varu. S matematikou je to strašně jednoduché. Vyloučit matematiku jako povinnou součást uzávěru středoškolského vzdělání na prahu 21. století není jen tragický omyl, i když je to také tragický omyl, ale je to kriminální čin. Matematika je samozřejmě speciální disciplína a ne všichni budou způsobilí ji realizovat na stejné úrovni. Anglicky bychom měli umět všichni zhruba stejně, abychom byli gramotné společenství, z historie světa, z historie vlastní bychom měli umět všichni zhruba stejně jako základ. Každý si to pak může rozvíjet podle chuti. Matematika ale měla být na dvou úrovních. Přirozeně ti, kteří sní o studiu na technice a přírodních vědách, by měli mít matematiku, která zahrnuje úvod do derivací a integrálního počtu. Není dobré vstupovat na vysokou školu bez těchto znalostí. Na druhé straně ani ty, kdo touží po humanitních disciplinách, bych nenechal ze střední školy odejít, aniž by měli dobrou představu o elementárních početních úkonech a způsobilost ji využívat, formulovat a řešit rovnici o dvou neznámých, třeba i o třech neznámých, rovnici kvadratickou, třeba z žertu ještě i rovnici kubickou. Měli by mít také minimální představu o goniometrických funkcích."
Souhlasíte s názorem, že existuje nadání takzvaně humánní a nadání takzvaně matematické?
"Víte, do jisté míry na tom něco je. Jako malý kluk jsem měl velkou náklonnost a lásku k chemii. Samozřejmě jsme ale chodili dvakrát do měsíce na koncert, jednou do měsíce do divadla. To člověka chytne. Je to věc kantorů. Když bude kantor přednášet o fyzice se zápalem a bude horlivě usilovat o to, aby dorost rozuměl co je podmínka rovnováhy na nakloněné rovině nebo na kole u kola na hřídeli, i študáci, kteří k tomu mají relativně chladný vztah, budou mít radost, že si to dokáží spočítat sami. A samozřejmě totéž platí, když přijde profesor zpěvu, který se nebude škaredit na nikoho, kdo nedovede zazpívat. Já v sekundě v roce 1940 málem propadl ze zpěvu, takže mám na to smutnou vzpomínku. Když ale bude kantor mluvit o muzice s ukázkami, s láskou, tak v dětech něco zůstane."
Pojďme o stupeň výš. Říká se často, že u nás máme na počet obyvatel málo vysokoškoláků. Není to ale způsobeno tím, že u nás na rozdíl třeba od USA máme jiné třídění škol. Některé naše vyšší odborné školy nebo dokonce i střední školy tak mohou být na úrovni některých vysokých škol v USA. To srovnání je asi poněkud zavádějící, ne?
"Pane redaktore, tady jsme ve staré kulturní zemi. To, co naznačujete, je svatá pravda. Zachází se s tím ale někdy v debatách a v tisku komickým způsobem. Já vám řeknu, co podle mého soudu je skutečně blížící se tragédií českého vysokého školství. Převládá surově kvantita nad kvalitou. To množství, o jehož produkci usilujeme, je omyl. To je kus nového života ve lži. Před osmnácti lety jsme doufali, že život ve lži skončil. On neskončil, on má mazané nové formy. Produkovat spoustu polovzdělaných produktů z vysokých škol je slabomyslná činnost. Víte, co je ústřední malér? Je to touha mít v každé vísce nebo v každém okresním městě alespoň jednu fakultu. Druhá strana této mince je, že to jsou fakulty s nedostatečným nebo s ubohým, trapným učitelským sborem. To, co je u vysoké školy klíčové, je kvalita učitelského sboru. Mluvit o posluchárnách, o videotechnice atd. je hezké, to je v pořádku. Ale vysoká škola bez učitelského sboru neexistuje. Ten nemá být dobrý nebo velmi dobrý. Ten má být vynikající. Nicméně ta naivita některých našich činovníků, kteří do těchto věcí mluví, je nesmírná. Žasneme, že nemáme mezi první stovkou evropských a světových univerzit žádnou školu. Jak bychom ale mohli mít? Oni vůbec netuší, jaké astronomické částky se vkládají do univerzit ve Švýcarsku, ve Velké Británii, ve Francii, ve Spojených státech, v Kanadě, v Japonsku. Zkrátka naši naivní poloinformovaní vladaři by v této oblasti chtěli mít velké úspěchy za minimum peněz. Znovu říkám, vysoké školy bez kvalitních učitelských sborů jsou něco, co uráží vkus."
Hostem Kaleidoskopu byl profesor Rudolf Zahradník. Druhou část rozhovoru, věnovanou situaci v české vědě, si můžete poslechnout v listopadovém Kaleidoskopu, magazínu vědy a techniky.
