Našim krajanům na Slovensku chybí české vysíláni rozhlasu a televize
Vážení posluchači, vítám Vás u poslechu naší poslední letošní krajanské rubriky. A protože už za pouhé tři dny si budeme připomínat 10. výročí rozdělení Československa, dnešní vysílání bych chtěla věnovat našim krajanům, kteří po zániku federace zůstali na Slovensku. Hezký poslech Vám přeje Milena Štráfeldová:
"Občané, kteří zde jsou, tak žijí v různých poměrech, mají různé problémy rodinné, zdravotní, majetkoprávní. Poněvadž u nás máme několik skupin členů, například jsou ti, kteří mají občanství České republiky. Někteří si ho ponechali a žili tady v cizineckém režimu."
- uvádí k tomu předseda bratislavské pobočky Českého spolku na Slovensku Ing. Petr Stahl. Tento spolek vznikl v roce 1993, hned po rozdělení federace. Na celém Slovensku má ke třem tisícům členů, jejich počet je ale proměnlivý, protože řada z nich se stěhuje zpátky do Čech. Na činnosti spolku se podílejí především starší lidé, neboť u mladší generace dochází k rapidní asimilaci. Děti českých krajanů do spolku přicházejí jen velmi zřídka:
"Zájem o tuto problematiku mají většinou starší lidé, kteří mají nějaký vztah ke své bývalé domovině. To znamená, že u nás ve spolku je průměrný věk daleko přes padesát roků."
Spolek je důsledně regionální, sdružuje deset regionálních organizací, jejich rozdělení ale nekopíruje správní členění Slovenska. Je dáno spíš tím, jaká je kde koncentrace Čechů. Hodně Čechů dosud žije v Košicích, kde dříve pracovali ve Východoslovenských železárnách, další komunita žije v okolí Liptovského Mikuláše, v Trenčíně zase byla vojenská posádka, u které sloužilo hodně Čechů.
"A naopak zase v aglomeraci Zvolen - Banská Bystrica, kde by se dalo říct, že to je střed Slovenska, tak tam to je velice slabé. Tam zřejmě ten český živel není usazený."
Velmi aktivní jsou podle Petra Stahla pobočky v Košicích, Liptovském Hrádku, Martině. Pracují v nich pěvecké sbory, dětské kroužky, připravují se tu dětské letní tábory, každoročně zorganizují celoslovenský výstup k pomníčku bývalého ministra životního prostředí Vavrouška, který tragicky zahynul ve Vysokých Tatrách.
"V Bratislavě je sice nejvíc Čechů, ale není to nejaktivnější organizace."
- upozornil Ing. Stahl. Náplň činnosti spolku je typicky krajanská - česká kultura, přednášky, hudební programy, každý měsíc společenská setkání i soutěže pro děti, každoročně se pořádá ples. Na Slovensku byl i za dob společného státu Kruh přátel české kultury. S krajanským spolkem se střídá při organizaci pravidelných klubových podvečerů, programů, představení nebo přednášek. Tu například uspořádali ke státnímu svátku Mistra Jana Husa:
"Tak jsme tady měli přednášku doktora Hradila, který je mimo jiné biskupem církve Československé husitské na téma Mistr Jan Hus a jeho úloha v dějinách. Předtím jsme měli koncert lidové hudby z moravského Slovácka, tak nám zahráli moravské písničky, to bylo velice příjemné, veselé."
Programy se uskutečňují i díky tomu, že krajané mohou využívat prostory Českého centra v Bratislavě. Na setkání si krajané zvou i hosty z Čech, do Bratislavy totiž zajíždí stále řada českých umělců, podle Petra Stahla si tu čeští umělci doslova podávají dveře.
Otázky občanství českých krajanů na Slovensku upravila teprve česká sociálně demokratická vláda, která umožnila tzv. dvojí občanství. Češi, kteří si po rozdělení společného státu byli z profesionálních důvodů, jako zaměstnanci státních úřadů nebo například ve školství, nuceni vzít občanství slovenské, protože jinak by jim hrozila ztráta zaměstnání, tak ti si mohli obnovit občanství české. To ale nemohou získat potomci Čechů, kteří se již narodili na Slovensku, takže to jsou jacísi Češi druhé kategorie.
"I můj syn má národnost českou, narodil se v Bratislavě, mluvíme doma česky, mateřský jazyk má český, ale není občan a nemůže mít občanství, poněvadž to se nevztahuje na děti."
- dodává Ing. Stahl. A jak je to s vzděláváním dětí českých krajanů na Slovensku? To upřesňuje Jana Bratinková z dalšího spolku, který sdružuje krajany s českým občanstvím.
"To je totiž trošku problém. Totiž slovenštině každý rozumí. Měli jsme snahu tu otevřít českou školu, muselo by se ale přihlásit minimálně patnáct dětí do jedné třídy. Ti rodiče ale asi raději dávají přednost, že učí děti sami česky, aby se raději věnovali nějakému jinému cizímu jazyku, který ve světě víc uplatní. I když já bych prosazovala takové bilingvní třídy, kde by se vedle češtiny a slovenštiny děti mohly učit další jazyk a nebylo by to až tak zatěžující."
Krajané na Slovensku se podle Jany Bratinkové snaží tuto myšlenku co nejvíc podpořit:
"My se snažíme a hlavně to studium na vysokých školách v Čechách jsme připomínkovali. I když po pravdě řečeno to, co nakonec bylo přijato, bylo trošku jiné, než jsme chtěli. My a vůbec zahraniční Češi všude ve světě jsme propagovali to, aby byly třeba i určitým způsobem upřednostněny děti zahraničních Čechů při studiu. Česká strana to ovšem pojala tak velkoryse, že na mnohých vysokých školách někdy i polovička studentů, kteří se přihlásí, je ze Slovenska. Mohou tam studovat a ve značné míře to využívají, i když v Čechách, jak vím, je vůči tomu veliký odpor, protože to samozřejmě snižuje šanci českých studentů se dostat na vysokou školu. A nijakým způsobem v podstatě nejsou upřednostněny české děti, krajanské děti."
Krajany na Slovensku tíží, stejně jako v řadě dalších evropských zemí, problémy s příjmem českého rozhlasového a především televizního signálu.
"Rozhlasové vysílání, tam vlastně byl ten vysílač 270 kHz, dlouhovlnná stanice, předtím se jmenoval Hvězda, a ten teď vysílá na snížený výkon, což je nám velice líto. A divím se taky České republice, že to nevyužívá, poněvadž po celé Evropě je x lidí, kteří jsou na služebních cestách, jsou tu vojáci v Bosně a v Kosovu a rekreanti a pro ně se vůbec nevysílá."
Televizní vysílání je kódované a navíc teď funguje na Slovensku nová soukromá televize JOJ, sesterská stanice české Novy. Ředitel Novy Vladimír Železný se zasadil o to, aby se česká Nova nedala na Slovensku naladit:
"Současně vyvinula nátlak, aby ta původní Nova se tady přestala vysílat. Tady je stanice slovenská, která vysílá reprízy nováckých programů, které tam byly vysílané před jedním dvěma lety, ale ta aktualista se ztratila."
V Bratislavě je sice příjem čtyř českých televizních stanic vcelku bez problémů, například v Košicích na východních Slovensku však už naši krajané nemají šanci si české televizní vysílání vůbec naladit. Ztrácí se tak pro ně každodenní styk s děním v České republice. Přesto, na rozdíl od Česka, kde je dnes téměř nemožné číst pravidelně slovenské noviny, je český tisk na Slovensku běžně dostupný a má zde mnoho předplatitelů.
Tak to byly jen některé z problémů, s nimiž se naši krajané na Slovensku setkávají po rozdělení společného státu. Jak se zdá, řadu otázek se nepodařilo vyřešit ani deset let po zániku federace. Už za dva roky, po našem společném vstupu do Evropské unie, by se ale měly tyto sporné probémy řešit daleko snáz.
Ze studia Radia Praha se s poslední letošní krajanskou rubrikou loučí Milena Štráfeldová.
