Nastávající privatizace vyvolává optimistická očekávání i kritiku
Vláda letos dokončí nebo rozběhne privatizaci asi šesti velkých podniků. Jde o jedny z posledních zbytků státního majetku v podnicích. Optimisté hovoří až o 200 miliardách korun, které by stát mohl získat prodejem. A tyto peníze by prý neměly sloužit k záplatování děr ve státním rozpočtu. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.
„Je to určitě nejprogresivnější letiště ve středoevropském regionu. Letiště ve Varšavě a v Budapešti se pohybují na mnohem nižším výkonu. Je to v řádu desítek procent oproti Ruzyni. Když další firmy budou budovat nové linky, spíše je budou tedy napojovat na Prahu, protože střední Evropa sídlí teď na Ruzyni. Z mého pohledu překvapivě i ta nízkonákladová.“
A s jakým finančním ziskem by mohl stát počítat? Odhady se v tomto ohledu liší. Hovoří se dokonce až o sto miliardách korun. Jaký je odhad Jana Procházky?
„Podle našich propočtů by reálná cena letiště vzhledem k cenám z roku 2006 a výsledkům společnosti byla 62,5 miliardy korun. Jenže díky razantnímu růstu počtu cestujících a optimistickým scénářům dalšího vývoje nyní očekáváme výrazně více než v médiích zmiňovaných 70 miliard korun za sto procent akcií. S nějakou prémií za majoritu by to mohlo být 90 až 95 miliard korun.“
„Já si myslím, že prodávat budovy a pozemky Letiště Praha je naprosto nevhodné. Podívejte se na evropská hlavní města a jejich letiště a zjistíte, že mnohem běžnější – a podle mého názoru i správnější metoda – není prodávat letiště, ale pronajmout to české státní letiště k provozu soukromé společnosti. Myslím, že taková věc, jako je národní letiště, má zůstat v majetku státu, ale aby bylo provozováno co nejefektivněji, souhlasím s tím, aby ho provozovala soukromá společnost i na dlouhou dobu.“
„Z ruského kapitálu nemám rozhodně obavy. Letiště Praha není nikterak strategický podnik. Je nepochybně dlouhodobě ziskový s potenciálem dalších růstu, ale určitě není strategický. Ruské peníze v této oblasti tedy nemohou nijak výrazně uškodit. V privatizaci půjde určitě o nejvýše dosaženu cenu.“
Dosti odlišná je situace u druhé státní firmy z oboru letectví, určené k privatizaci, Českých aerolinií. Na rozdíl od Letiště Praha je firma ČSA už delší dobu akciovou společností. Další rozdíl je v tom, že v uplynulých letech se ČSA propadly do hlubokých ztrát. Nyní procházejí ozdravným procesem. Firma by měla být stabilizována koncem letošního roku. Teprve pak vláda rozhodne o způsobu jejího prodeje. Zatím ale nelze zařadit ČSA do seznamu bohatých státních nevěst.
„V současné době probíhá převod zaměstnanců a převod majetku. Společnost ČD Cargo by v tomto v tomto roce měla být privatizována.“
Říká Karel Hanzelka, mluvčí ministerstva dopravy. Podle ministra dopravy Aleše Řebíčka by privatizace nákladní železniční dopravy mohla do státní kasy přinést asi dvanáct miliard korun. Někteří odborníci ale mluví o ještě vyšší částce.
„Prodej probíhá nejtransparentnějším způsobem, jaký může být. Tj. prostřednictvím Pražské burzy.“
Připomíná náměstek ministra financí Ivan Fuksa. V nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny ale premiér Mirek Topolánek uvedl, že vláda dosud nerozhodla, zda prodá celý původně plánovaný sedmiprocentní balík akcií či jen takový podíl, který jí zajistí požadovaný výnos. Premiér si totiž pochvaloval, že díky vyššímu kurzu akcií stačí vládě prodat jen zhruba 3,6 procenta, aby získala požadovanou sumu 31 miliard korun. Postupnou privatizaci firmy ČEZ ale opakovaně kritizuje opozice. Ostře proti vystupuje také poslanec ČSSD, bývalý ministr průmyslu Milan Urban.
„Jakékoliv drobení ČEZu v tuto chvíli jenom kvůli tomu, aby se zalepily díry ve státním rozpočtu, považuji za manažérskou chybu, protože předpokládám, že akcie ČEZu porostou. To znamená, že jeho cena poroste. Za druhé je důležité, aby ČEZ byl silným partnerem v globální nebo alespoň v evropské ekonomice, aby ho prostě nějaký žralok jen tak lehce nespolkl.“
Privatizace čeká letos také Škodaexport, karlovarský hotel Thermal a části další firem. Vláda je připravena prolomit rovněž jedno velké tabu, totiž privatizovat Budvar, poslední pivovar ve státních rukou, který ovšem v očích moha Čechů není jen tak obyčejným pivovarem. V delším časovém horizontu je na řadě i Česká pošta. A kam půjdou prostředky získané z privatizace? Samozřejmě do státní kasy. Schodek rozpočtu se ale díky nim nesníží. Příjmy z privatizace se totiž v Evropské unii nezapočítávají jako příjmy státu. Jinými slovy řečeno, neodečítají se z jeho dluhů, což je celkem logické. Výnosy z privatizace by měly jít především do fondu dopravy, na odstraňování ekologických škod a do připravovaného penzijního fondu. Je nutné si zároveň uvědomit, že prodej státního majetku za stamiliardy by mohl znamenat další velký doping pro českou korunu, která už delší dobu posouvá historické rekordy vůči euru i dolaru. K velké nelibosti exportérů a naopak k radosti ústřední banky – silná koruna působí protiinflačně – a samozřejmě turistů cestujících do zahraničí. Ale to už je poněkud jiné téma.
