Nejasné důsledky kolapsu
Během celého uplynulého víkendu vysílali policisté i pražský magistrát úpěnlivé prosby k řidičům osobních aut, aby nejezdili do Prahy a po Praze. Prosby nezabraly a začátkem týdne doprava na hlavních tazích ve městě prakticky zkolabovala. Nikdo si zatím nedokáže představit, co přinesou v tomto ohledu příští týdny a měsíce. Na druhé straně, jak uvádí Zdeněk Vališ, se možná právě nyní nabízí jedinečná příležitost, jak řešit problém automobilismu v Praze.
Co ale s tím? Člověk nemusí být odborník a prognostik, aby si uvědomil, že hlavní město čeká minimálně celý podzim vážné narušení života i ekonomiky. Pravdu má známý publicista Ondřej Neff, když v Lidových novinách konstatoval, že vyplaveni jsme byli všichni a je iluzí se domnívat, že po povodni mají starosti jen někteří lidé a ostatní se dívají. Několikaměsíční tíživé dopravní problémy mohou mít nejrůznější důsledky. Dá se třeba spekulovat o tom, že právě kvůli nim se do velkých potíží dostane řada malých a středních podnikatelů. Dá se spekulovat o možnosti prudkého nárůstu nezaměstnanosti v některých teritoriích, tedy o něčem, co Prahu a její okolí dosud příliš netížilo. Dá se spekulovat o významném dominovém efektu pražských problémů na celou republiku, což se týká jak ekonomiky, tak výkonu státní správy.
Dnes ještě plně netušíme, co vše je narušeno a k jakým důsledkům povede naprosto nečekaná havárie pražského metra, které mělo vydržet podle projektantů i atomovou válku a prolomení přehrad na Vltavě. Vědět ale, co se vlastně v metru stalo, není v tuto chvíli důležité. Prioritou magistrátu je teď hledání cest k řešení dopravní situace ve městě. Nezapomínejme, že už za pár dní končí doba dovolených a navíc začíná nový školní rok. Zcela logicky začal magistrát s podporou městské hromadné dopravy na úkor individuálního automobilismu. Jak už bylo řečeno, výpadek metra nemohou tramvaje a autobusy plně nahradit, nicméně jejich preferenční jízdy přece jen alespoň kousek problému řeší. S tímto opatřením asi bude souhlasit každý soudný člověk, zejména poté, co selhaly všechny prosby k řidičům osobních automobilů, aby nevjížděli do pražských ulic a neztěžovali tak současnou situaci. Zřejmě asi tato bezohlednost vedla pražského primátora Igora Němce léta známého ultraliberála k radikální úvaze o zákazu vjezdu osobních aut do centra města. Po pravdě řečeno, Igor Němec by se mohl takovým počinem zapsat do dějin, aniž by přitom riskoval politickou sebevraždu tím, že lidem sáhne na jednu z nejoblíbenějších hraček konzumní společnosti. Právě ve výjimečné době, jako je tato, mají šanci uspět různé radikální či revoluční nápady.V této souvislosti si lze připomenout jednu historku. Někdy v polovině devadesátých let navštívil Prahu starosta Londýna a poté, co shlédl dopravní stav v centru města, se upřímně zděsil. Mimochodem také podotkl, že v britské metropoli je vjezd do centra soukromým automobilům zcela zakázán. Tehdejší pražský primátor mu na to ale bezelstně odvětil, že křehká česká demokracie by něco takového neunesla. Jestliže by tedy nynější primátor zákaz prosadil, dalo by se to vyložit i tak, že demokratický systém je v Česku už natolik pevný, že by takový zásah unesl a nezhroutil se jako domeček z karet.







