Nejstarší kronikář v Česku se dostal do České knihy rekordů
Úctyhodní senioři z České knihy rekordů. Tak se jmenuje výstava, kterou v Pelhřimově pořádá agentura Dobrý den, která české rekordy eviduje. Představil se tu i nejstarší kronikář v Česku.
"Pozoruhodnost jeho díla spočívá nejenom v tom věku, ale také v provedení kroniky. Ručně krasopisným písmem zaznamenal události v obci na 335 stranách. To vše doplnil stovkami vlastních, ale nádherných ilustrací. Dalo by se říct, že to je sice kronikář, ale na jednu stranu tak trošku i umělec. Pan Verner to vzal z gruntu a od té doby co pracuje na kronice Záboří, tak se vrací zpět do minulosti. Zmapoval už celou historii obce až k první písemné zmínce o Záboří."
Josef Verner od roku 1999 také každoročně maluje novoročenky, které obecní úřad rozesílá občanů s přáním všeho nejlepšího v novém roce. Stále ještě pracuje ve veřejné knihovně. Když ale na tiskové konferenci ukázal vysvědčení, těžko by jste podle známek předpokládali, že bude tak krásně psát a kreslit."Ve 12 letech měl čtyřku z krasopisu, těžko se učil číst a na vysvědčení měl trojku z kreslení. Přesto se nevěnoval třeba sportu, ke kterému měl vztah a který mu šel. Naopak se napřel směrem, kde měl nedostatky a takto se vypracoval. Dneska by mohl být vzorem všem, kteří třeba nějaké obtíže také mají."
Pořadatelé chtěli touto výstavou dodat optimismus všem, kteří už mají nějaký křížek na zádech a propadají letargii. Výstava ukazuje, že pokud člověku slouží zdraví, není věk žádnou překážkou k tomu být aktivní. Na stránky České knihy rekordů se lze dostat i ve vysokém věku. Například paní Marie Hořejší upletla největší ručně pletenou ponožku. Několik tisíc hodin pracoval na svém výrobku i Ludovít Lénárt.
"Vytvořil jízdní kolo, které je celé ze dřeva. Nejen rám, řídítka, zvonek je ze dřeva, ale ze dřeva je i řetěz. Na celém kole není ani řebíček, nýtek, vše je dřevo a dá se na tom kole přesto jezdit. Máme tu i fotografie neuvěřitelného magnetického muže Karola Ostertaga, který v 70ti letech dokázal uzvednout železo, které vážilo 225 kilogramů. To si přiložil ke hrudi, ruce spustil podél těla a díky jeho magnetické psychokinezi mu tam to železo drželo. Jsou to opravdu obdivuhodné výkony těch, o kterých si myslíme, že by svým elánem a úsilím mohli být za příklad lidem, kteří už ve třiceti či čtyřiceti letech jenom sedí v křesle a koukají na televizi."