Nejúspěšnější knihou jsou Zá hádky Petra Nikla
V Knihovničce Radia Praha se tentokrát vrátíme k literárním cenám, které byly v minulých dnech vyhlášeny. Především cenám Magnesia Litera, ale také ocenění Nejkrásnější kniha roku, které uděluje Památník národního písemnictví společně s ministerstvem kultury. Nejčastěji byly jmenovány publikace Petra Nikla Zá hádky a román Orhana Pamuka Jmenuji se Červená.
"Je to tak, kromě nějakých kratších povídek je to první větší prozaický útvar. Popud vyšel z nakladatelství, mělo zájem přeložit něco z turečtiny a vzhledem k tomu, že tady 25 let z turečtiny nic nevyšlo, tak byl populární Pamuk, nositel Nobelovy ceny nasnadě. A samotný román je vynikající."
Knihu vydalo nakladatelství Argo. Práce prý Kučerovi zabrala rok života a protože se jedná o román z turecké historie, musel podstoupit stejně jako před ním Pamuk studium pramenů pro pochopení souvislostí a narážek a četbou dobové české literatury se snažil načerpat odpovídající výrazivo.
"Někdy jsem měl pocit, že jsem spíš archeolog než překladatel. Musel jsem dohledávat desítky reálií, narážek na historické osobnosti a snažit se dešifrovat kulturní odkazy, které jsou v tom románu všude rozesety. To bylo jedno úskalí. A druhé vyplývá ze samotné turečtiny, která je jako jazyk češtině kulturně, gramaticky, sémanticky velmi vzdálená,"
zaznělo během slavnostního večera. V současnosti Petr Kučera pracuje na dalším románu Orhana Pamuka.
"Já myslím, že jsem něco jako hráč. Ale ne vy smyslu pokru nebo fotbalu, já se asi zabývám hráčstvím. Není to hráč ve smyslu pískoviště nebo něčeho, co souvisí s dětmi, je to pro mě způsob, jakým se chci něco dozvědět. Že o tom nespukuluji jenom v duchu, ale ten předmět vezmu do ruky, posunu ho, dám ho vedle jiného předmětu a teď se divím, co se mezi nimi odehraje. Celý život je v toku času jakási hra. Je to smrtelně vážná hra. Není to únik do světů fantazie, do nějakých skrýší, kde si vypiplávám něco, co nemá s relitou mnoho společného - to je realita sama. Jenom je osahávána, ohrávána životem a je chyba vnímat to jako něco, co je doménou umělců. Takové přeskupování, hravost, průzkumnictví se může odehrávat i v úplně banální profesi,"
říká Petr Nikl. Jeho knize Zá hádky udělila porota Magnezie Litery stejně jako překladateli Kučerovi cenu ve dvou kategoriích: v tomto případě jsou to kategorie Kniha pro děti a mládež a Kniha roku 2007. V pondělí se navíc vyhlašovaly ceny nejkrásnější kniha roku a tou se v kategorii knih pro děti a mládež staly také Niklovy Zá hádky. Ve vysílání Českého rozhlasu o ní řekl:
"Motto knihy Zá hádky, která je hodně o takových hadích bytostech, je toto... motto: Zlatí hadi/ zlatě kadí./ Nepoznáš,/ co je had/ a co né./ Je to tak/ ZÁ HAD NÉ!/ Zlatí hadi/ zlatě kadí. Jak jste pochopili z téhle básničky, ona může mít mnoho výkladů, a já jsem rád, když si z ní něco vezmou děti, něco dospělí, něco puberťáci. Je to pro to spontánní v člověku, řekl bych. A protože dítě je přirozeně spontánní, tak pro děti je to samozřejmě, a pro dospělé myslím taky, proto to spontánní mají všichni. A já bych si přál, aby to pomohlo tuto vrstvu otevírat. Proto jsou to takové absurdnůstky a samozřejmě úlety, aby mohl vzniknout v mozku nějaký tvůrčí pochod, tak se musí rozvrtat běžná hladina našeho vnímání. Ale zároveň tam realita musí zůstat, jinak by ta čirá abstrakce byla nečitelná."
Uvažuje nad svou knihou Zá hádky výtvarník, básník, hudebník a performer Petr Nikl.
Vedle Niklovy knihy byly za nejkrásnější ve svých kategoriích označeny odbornou porotou ještě dvě další publikace: Mezi odbornými knihami komise vybrala práci německého architekta Mirko Bauma Ulice na konci světa. Nejkrásnější českou knihou v oblasti krásné literatury, bez dělení na prózu a poezii, se podle předsedkyně letošní komise Simony Vladíkové stala Režná bába básníka Miloše Doležala. Sedmačtyřicetistránková sbírka obsahuje "čáry, rady, zaříkání, zkazky, mordy, báchory z kostrbatých kopců". Ilustroval ji a graficky upravil Luboš Drtina pro nakladatelství Thyrsus.
