Nejvyšší, nejstarší, nejširší. I památné stromy mají svá nej...
I stromy mají své rekordy. Víte, který je nejvyšší, nejstarší a nejširší? Nejvyšší je douglaska, nejstarší tis a nejširší lípa.
Douglaska tisolistá roste u obce Vlastiboř na Jablonecku. Dorostla do výšky přes 64 metrů a vyrobilo by se z ní 700 židlí. Je chráněný a byl vysazený v roce 1879. A není sám. V místě je hned několik šedesátimetrových stromů.
Rychle rostoucí jehličněny mají původ v Americe. V Evropě se pěstují od roku 1827. A douglaska se jí říká proto, že její semena přivezl do Skotska David Douglas.
Tisy naši předkové vnímali jako symboly smrti
Nejstarším stromem v Česku je Vilémovický tis. Roste v zámeckém parku ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou. Jedná se zároveň i o nejstarší tis v Evropě. Jeho stáří se odhaduje na 1.500 až 2.000 let. Obvod jeho kmene měří 360 cm a dosahuje výšky 10 metrů. Nedochovaly se však záznamy, že by byla provedená analýza jeho věku.
Vypráví se, že když kolem roku 1210 přišli zdejší oblast kolonizovat benediktini, objevili při kácení stromů právě tento tis, který jako jediný nechali stát. Jedovaté tisy naši předkové totiž vnímali jako symboly smrti a smutku. A pověrčiví byli zřejmě i benediktínští mniši.
Památným stromem byl tis vyhlášen 1. 1. 1989. Dnes stojí na soukromém pozemku, ale dostává se mu skvělé péče. Během suchého a horkého léta stojí u stromu tisícilitrový barel vody, ze kterého se vykopanou stružkou vsakuje voda ke kořenům.
V dutině Vejdovy lípy prý zemřel pasáček
Nejširším stromem je Vejdova lípa, rostoucí u Pastvin na Žambersku. Obvod kmene je 12,25 metrů. Do dutiny stromu se podle dobového hlášení četnické stanice pohodlně vejde stůl a čtyři židle. Dočasně byla lípa využívána i jako skladiště hospodářského nářadí. Je zachycená i na mnoha malbách.
Strom je s ohledem na věk ve velmi dobrém stavu. Je pravděpodobné, že lípy tu stály už při založení obce Pastviny. O těch je první zmínka z roku 1513.
Podle pověsti do lípy kdysi zapadl pasáček, ze kterého byla po mnoha letech nalezena pouze kostra. Kolem půlnoci je prý z lípy slyšet sténání a ve větvích se objevuje světlo. Strašení zřejmě ustalo, když se kmen počátkem 20. století otevřel. Podle vyprávění současné místní obyvatelky se kostra ve skutečnosti nenašla ve Vejdově lípě, ale v jiném nedaleko stojícím stromě a očitým svědkem byl údajně její otec, který se narodil v roce 1888.
