Vejdova lípa. Nejmohutnější památný strom Česka lidé zasadili už ve středověku
Její stáří se odhaduje na 800 let. Do výšky měří 25 metrů a obvod kmene stěží obejme 11 lidí, má totiž přes 12 metrů. Díky tomu je také Vejdova lípa považovaná za nejmohutnější památný strom na území Česka. Roste v Pastvinách nedaleko Klášterce nad Orlicí a podle odborníků je stále v relativně dobrém stavu.
Za svůj život přestála Vejdova lípa řadu válek i proměn svého nejbližšího okolí. Nyní stojí nedaleko Pastvinské přehrady. V době, kdy začala růst, tam ale žádná přehrada nebyla. Tehdy na českém královském trůnu vládly dynastie Přemyslovců, na Moravě vznikl první klášter současného Velehradu.
Odhaduje se totiž, že lípu pravděpodobně zasadili okolo roku 1200, a tak zažila i vznik obce Pastviny, jejíž první historická zmínka se datuje k roku 1513. Lip bylo na tomto místě vysazeno víc a je možné, že vytyčovaly rohy ohrady pro dobytek.
„Lidé to brali dřív jako, že je to rodový majetek, že to zpodobňuje trvání rodu. Čili rodová lípa. Proto ji také ošetřovali, proto ji nikdo nesměl ubližovat,“ vysvětlil před lety Českému rozhlasu milovník památných stromů a bývalý tajemník České lesnické společnosti Pavel Kyzlík zachovalost prastarého stromu.
Pojmenována prý byla podle přezdívky jednoho z bývalých majitelů statku, který stojí vedle památného stromu. Hospodář chodíval do hostince v údolí a vždy, když se vracel domů, cestou do prudkého kopce prý pronášel větu: „Kdypak já na ten kopec vejda?“ A tak mu štamgasti začali říkat Vejda.
„Znám ještě jinou verzi. Že tady žil jeden Hanák na vejminku, a v hospodě si dal vždycky několik piv, a pak říkal: ‚jestlipak tam véjdu nebo nevéjdu‘,“ prozradil Pavel Kyzlík.
Kostra pasáčka
Strom je také opředen mnoha pověstmi. Jednu z nich připomíná přímo cedulka u stromu. Píše se tam, že „do dutiny stromu zapadnul malý pasáček dobytka a zemřel tam. Duše malého chlapce nemohla dojít klidu a tak se až do počátku 20. století, kdy se kmen stromu rozestoupil, ozývalo v jeho koruně podivné sténání, které utichlo poté, co lidé do dutiny stromu vstoupili a našli tam chlapcovu kostru“ a řádně ji pohřbili.
Podle vyprávění některých obyvatel se ale kostra ve skutečnosti nenašla ve Vejdově lípě, ale v jiném nedaleko stojícím stromě.
K otevření dutiny Vejdovy lípy pravděpodobně došlo vylomením části srostlice mezi lety 1880 a 1907. Dutina stromu je tak velká, že se podle tehdejšího hlášení četnické stanice do něj pohodlně vejde stůl a čtyři židle. Dočasně byla lípa využívána i jako skladiště hospodářského nářadí.
Dnes je volně přístupná a v případě nepřízně počasí se v ní lze i schovat. Je tam totiž udělaná stříška.
