Nelegální zaměstnávání cizinců. Kontroly loni odhalily tisíce případů
Cizinců pracujících takzvaně na černo v Česku neubývá. Státní úřad inspekce práce jich v loňském roce odhalil kolem tří tisíc. Například v roce 2014 to bylo 650 případů, v roce 2017 necelé dva tisíce. Nejčastěji šlo o cizince ze zemí mimo Evropskou unii - především Ukrajince a Vietnamce. Úředníci také ve více než 130 případech odhalili v Česku zákonem zakázaný takzvaný švarcsystém.
„Při kontrolách zaměřených na nelegální zaměstnávání odhalily oblastní inspektoráty práce letos 2 993 nelegálně zaměstnaných osob. Jednalo se o 268 občanů České republiky, 2 454 cizinců a 271 občanů členských států EU. Nejčastěji bylo nelegální zaměstnávání osob odhaleno oblastním inspektorátem pro Jihočeský kraj a Vysočinu, dále v Moravskoslezském kraji a Olomouckém kraji,“ informoval v listopadu loňského roku Státní úřad inspekce práce v tiskové zprávě.
Jednou z příčin vysokého počtu nelegálně pracujících cizinců je zejména současný vývoj na trhu práce a poptávka po pracovní síle. Zájem Čechů o manuální práci klesá a firmy jsou tak závislé na pracovnících z ciziny. Motivací je i ekonomický faktor, kdy za nelegálně zaměstnané cizince zaměstnavatel nehradí zdravotní pojištění, čímž získává nekalou konkurenční výhodu.
Nejvíce nelegálních zaměstnanců odhaluje inspekce většinou v odvětví stavebnictví, zpracovatelského průmyslu a v ubytovacích, stravovacích a pohostinských službách. Dopouštějí se ho nejčastěji malí zaměstnavatelé nebo podnikající fyzické osoby bez zaměstnanců.
Zaměstnavatelům, kteří umožnili cizincům výkon nelegální práce, hrozí sankce až do výše 10 milionů korun. Loni za porušení pravidel zaměstnanosti inspektoři udělili pokuty ve výši 190 milionů korun.
Problém švarcsystém
Nelegální práce má ale dvě podoby. Kromě zaměstnávání cizinců bez patřičného pracovního nebo pobytového povolení jde o takzvaný švarcsystém (pojmenovaný po benešovském podnikateli Miroslavu Švarcovi, který jej v 90. letech minulého století začal jako první systémově používat).
Systém je z pohledu pracovního práva nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou. Často je také hlavní motivací snaha zaměstnavatele obejít podmínky a povinnosti stanovené zákonem pro zaměstnávání cizinců. Přestože je švarsystém nelegální, využívá jej řada firem.
„Umožnění výkonu nelegální práce formou švarcsystému bylo v roce 2021 konstatováno v celkem ve 133 případech. Nejčastěji se jedná o výkon nekvalifikované manuální práce, která i ze své podstaty nemá charakter podnikatelské činnosti. Například práce při pásové výrobě, pomocné práce a podobně,“ řekl Českému rozhlasu mluvčí Úřadu Richard Kolibač.
Počet odhalených případů švarcsystému byl loni nejnižší za posledních minimálně pět let. Například v roce 2018 kontroloři usvědčili přes 500 lidí. Inspekce práce ale přiznává, že za poklesem stojí hlavně pandemie koronaviru a tedy obecně menší počet kontrol.
Doporučení ombudsmana
Odborníci upozorňují, že cizinci ze třetích zemí pracující v Česku se často stávají obětí vykořisťování ze strany nelegálních pracovních agentur a zprostředkovatelů. Nemají dostatek informací o podmínkách legálního vstupu na území země a vykonávají práci za nevyhovujících pracovních a mzdových podmínek.
Veřejný ochránce práv na základě rozsáhlého výzkumu mezi unijními občany žijícími v České republice shrnul doporučení pro úřady, obce, kraje i ministerstva. Některá se týkají i nelegálního zaměstnávání cizinců. Inspektoři by podle něj pokračovat v kontrolách nelegálního zaměstnávání.
„V případě, že za unijní pracovníky český zaměstnavatel nezaplatí povinné odvody, přicházejí nejen o záštitu českého zdravotního a sociálního systému, ale ztratí i možnost čerpat dávky ze systému sociálního zabezpečení ve svém domovském státě,“ upozorňuje ve zprávě ombudsman.
Komunikace by měla podle ombudsmana začínat na úrovni ministerstev. Navrhuje například spolupráci ministerstva práce a sociálních věcí se zastupitelskými úřady těch států Evropské unie, z nichž přichází do Česka nejvíc lidí.
„Cizinci, kteří se v českém prostředí úplně neorientují, se totiž s žádostmi o radu obracejí právě i na konzuláty nebo velvyslanectví svých zemí. Tamní úředníci by proto měli prostřednictvím MPSV získávat a předávat dál aktuální užitečné informace o právech a povinnostech spojených s pobytem a prací v Česku,“ vysvětluje.
