"Nemůžeme pořád točit jenom malebné české filmy vonící člověčinou,"říká nový děkan FAMU Michal Bregant.
Vilém Faltýnek pro následující kulturní rubriku zašel za novovým děkanem FAMU Michalem Bregantem. V jeho improvizované letní kanceláři se totiž rodí nová podoba školy a možná i jiná podoba českého filmu příštích let.
Na vysokých školách je touto dobou mrtvo - studenti i pedagogové bohatě využívají vymoženost tříměsíčních prázdnin. Na pražské Filmové a televizní fakultě AMU, která přečkává léto v provizorních prostorách, protože její sídlo prochází rekonstrukcí, je naopak živěji než kdy jindy.
"Pracujeme. Pracujeme, prázdniny jsou uprostřed, ale vzhledem k tomu, že se má FAMU do půl roku stěhovat zpátky do své budovy na nábřeží, naproti Národnímu divadlu, tak se do té doby musí dostat do takové formy, aby se tam nastěhovala a měla před sebou co nejpěknější horizont."
...říká nový děkan Michal Bregant. Do funkce ho před dvěma měsíci jmenoval rektor AMU na návrh akademického senátu. Bregant přichází s programem radikální rekonstrukce filmové fakulty, především chce výrazně obměnit pedagogický sbor.
"Po mnoha letech se letos konala výběrová řízení na místa vedoucích kateder. Považujeme to za rozumný a praktický nástroj vnitřní reflexe nejen školy, ale i oborů, které ty katedry na naší škole reprezentují. Čekají nás také výběrová řízení na místa pedagogů na jednotlivých oborech, protože se snažíme vnitřní systém, strukturu výuky posunout k větší prostupnosti mezi obory, tak aby absolvent naší školy nebyl jen střihač nebo kameraman nebo scénárista, ale aby to byl v první řadě filmař."
Tomu má napomoci mj. zrušení ročníkového systému výuky. Nahradí ho společná práce studentů v dílnách. Jeden ze současných studentů, mladý filmař Martin Mareček, který se na letošním karlovarském festivalu představil dokumentem Hry prachu, doufá, že by přeměna FAMU mohla usnadnit cestu studentů k vlastní autorské osobnosti.
"Možná formou těch dílen a otevřeností struktury dojde k tomu, že studenti už nebudou tolik svázáni konvencemi, které ta škola vždycky tlačila dopředu. A to takzvané "filmové umění" v podobě, v jaké ho škola vždy vyzdvihovala, projde a už prochází redefinicí. A pevně věřím, že se to pozitivně odrazí na českém filmu. Že mladí lidé, kteří na té škole jsou, budou mít výsostnou možnost najít autora v sobě a vybudovat si přístup k filmovému médiu."
Pozice nového děkana ovšem není zdaleka lehká. Děkan se sebelepším programem nemůže dělat mnoho, nemá-li vedle sebe podobně smýšlející spolupracovníky. Proto se hned po nástupu Bregant obklopil mladými lidmi. Proděkany jsou například Petr Uherka, teoretik a pedagog, nebo Vít Janeček, filmař a teoretik.
"Jsou to lidé dokonce všichni mladší než já, což na té škole vytváří drobnou nervozitu, protože věkový průměr je tady poměrně vysoký. Je to dáno setrvačnou představou, že mladí lidé jdou přímo k filmu a ke škole se nechtějí přimykat. Už za těch deset týdnů, co tady pracuji, se ale ukazuje, že to je pouhá pověra. Týká se to i dalšího mého blízkého spolupracovníka, filmového producenta Petra Oukropce, který dokonce tuhle školu ani nedostudoval. Jeho práce v profesi je ale naprosto mimořádná. To, co dokázal za těch několik let, kdy se jako producent vyprofiloval, to je práce, kterou za sebou nemá mnoho lidí, kteří na této škole už léta učí."
Mezi prvními nově zvolenými šéfy kateder jsou například Karel Vachek nebo Dušan Trančík. Na nich podle Breganta bude záležet, jaké další personální změny na svých katedrách provedou.
"K těm změnám v rámci jejich oborů dojde tak jako tak, protože škola se musí integrovat, musí být jedním celkem spolupracujícím týmově. Já bych rád, aby se k té škole ještě víc přiblížili někteří mladí filmaři, jako je například Saša Gedeon, byl bych velmi rád, aby se posílila úloha pedagogů, kteří jsou sice jiné generace, ale jejichž práce pro školu je velmi významná. Tím myslím například režiséra Jana Němce nebo režisérku Drahomíru Vihanovou."
Bregant se netají tím, že chce také ve výrazně vyšší míře spolupracovat se zahraničními tvůrci, a to zdaleka nejen z řad českých filmařů žijících v zahraničí.
"Audiovizuální prostředí v Čechách se zcela proměnilo a škola to musí vzít na vědomí. Absolventi naší školy se nesmějí ocitnout v profesním šoku, když z té školy vyjdou. Musejí obstát v konkurenci. A to samozřejmě není jen konkurence v rámci České republiky, to je konkurence v rámci evropského audiovizuálního prostředí."
Jak se vám daří prosazovat tyhle poměrně radikální změny?
"Není to jednoduché, ani jsem nikdy nečekal, že by to jednoduché bylo. Já jsem měl vždycky za to, že FAMU je veliká škola, jejíž tradice ji zavazuje, a to přinejmenším ve dvojím významu toho slova. Jednak ji zavazuje tak, že ji do jisté míry svazuje, a jednak ji zavazuje svojí v jistých dobách velmi světlou minulostí. A my se teď snažíme, aby i ta budoucnost byla světlá..."
Michal Bregantovi je 38 let a po absolutoriu filosofické fakultry působil jako teoretik a historik filmu v Národním filmovém archivu. V devadesátých letech také působil jako šéfredaktor odborného filmového časopisu Iluminace.
