Nesvatbov získal na Berlinale cenu čtenářů

«Несвадьбов»

Český dokument Nesvatbov dostal na Berlinale cenu čtenářů listu Der Tagesspiegel. Jak uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové, je to film o generaci svobodných třicátníků ze slovenské vesnice, které chce místní starosta dát za každou cenu dohromady. Dokument Eriky Hníkové se na tomto malém prostoru věnuje fenoménu singles.

Erika Hníková, foto: ČTK
Slovenské vesnici Zemplínske Hámre ubývají obyvatelé. Místní starosta, generál ve výslužbě, se nechce vzdát. Nabízí nemalou finanční odměnu za každé nově narozené dítě, nabádá místní rozhlasem k plození dětí. A právě o této vesnici se doslechla dokumentaristka Erika Hníková.

"Jednou jsme se slovenským dokumentaristou Petrem Kerekešem seděli v hospodě a já jsem mu vyprávěla, jaký chci dělat film. On mi řekl, že maminka jeho kamarádky má svatební salon v městečku Snina, což je na východě Slovenska a že občas vypráví velmi vtipné historky, které se váží k tomu, že je to region, kde se vdáváte nebo ženíte do 26 let. Pokud se vám to nepovede, tak jste stará dievka a starý mládenec. Tak jsem se tam rozjela, ale ten svatební salon pro mě tak zajímavý nebyl. Začala jsem se vyptávat, jestli tam není v okolí něco zajímavého a oni mi začali vyprávět o starostovi Zemplínských Hámrů, který udělal před dvěma lety ve vsi seznamovací večírek, který dopadl fiaskem a říkali mi, že má taková zvláštní hlášení v rozhlase pro ty svoje 'nezavrabčené', jak on říká."

Z filmu Nesvatbov
Nesvatbov získal cenu od devítičlenné čtenářské poroty listu jako nejlepší snímek nesoutěžní sekce Forum. Třetí celovečerní dokument Eriky Hníkové měl na Berlinale svou mezinárodní premiéru. V českých kinech se promítá od prosince. Film se natáčel daleko na východě Slovenska, což byl trochu problém.

"Občas se to projevovalo unaveností štábu i mou. Zároveň film prozkoumává nějaké intimní téma lidí, kteří žijí hodně odříznutě na vesnici a mají stereotypní životy. Myslím si, že pro ně to muselo být těžké s námi pracovat a zároveň pro nás bylo těžké pracovat s nimi. Fáze pronikání do života vesnice byla dost složitá. Navíc točím ve třech lidech, takže musíme tahat všechnu techniku."

Z filmu Nesvatbov
Jak uvedla Erika Hníková, film natáčela v době, kdy se sama ocitla single, takže ji téma zajímalo. Výběrem tématu a způsobem zpracování film navazuje na předchozí úspěšné distribuční tituly Eriky Hníkové „Ženy pro měny" a „Sejdeme se v Eurocampu". Mnozí dokument vnímají jako komedii a reakce jsou nadšené, i když téma vlastně k smíchu není. Zahraniční diváky některé věci ve filmu vyloženě překvapily.

Z filmu Nesvatbov
"Protože jsem se narodila v Československé socialistické republice, tak považuji za úplně normální takové tlampače, co jsou ve vsích. A vůbec by mě nenapadlo, jak v tom žiji od narození, že v jiných vesnicích v Evropě nejsou. Třikrát jsem už proto dostala otázku, jestli starosta Zemplínských Hámrů si tam ty tlampače nainstaloval, aby mohl ovládat tu vesnici a nebo jestli je to pozůstatek z komunistické éry. Ale jinak jsou ty otázky takové obvyklé: co je dál s našimi hrdiny a jestli už se někdo oženil nebo vdal a hodně se ten film rozebírá z filmařského úhlu pohledu."

Berlínské deníky věnovali trojici českých filmů na Berlinale pozornost. Pochvalné recenze se objevily i na česko-slovenské rodinné drama Dům od Zuzany Liliové. Vypráví příběh dcery, která chce žít svobodnější život, než jaký jí nabízí dům, který pro ni otec staví na slovenské vesnici. Snímek Osmdesát dopisů se dostal mezi 34 kandidátů na ocenění pro nejlepší hraný debut. Režisér Václav Kadrnka filmově zpracoval dochovanou korespondenci mezi jeho rodiči, kdy otec emigroval do Anglie a matka se čtrnáctiletým synem se za ním pokouší vystěhovat.