Už jen setrvačnost
Forum 2000 se tuto středu stalo minulostí. Pětkrát za sebou se v Praze sešli na podzim intelektuálové, bývalí i současní politici a náboženští představitelé, aby spolu diskutovali o problémech současného světa. Od posledního setkání, jak uvádí Zdeněk Vališ, se čekalo určité vyvrcholení. Výsledek je ale hodně rozpačitý.
A prezident ještě dodal, že je třeba začít od hlavy, nikoli od ocasu. Léta ovšem běžela a mnohým začalo být postupně jasné, že foru se procházky i piruety ve vlastní hlavě zalíbily víc, než bylo zdrávo. Přibývalo rovněž více či méně skrytých úšklebků nad zbytečností takových okázalých sjezdů. Během loňského ročníku hovořil Václav Havel o plánovaném shrnutí výsledků pražských konferencí, které by mohlo vyústit do jakési konkrétní výzvy světu. Nestalo se tak, což se mimo jiné odrazilo ve velmi kritickém hodnocení setkání v médiích. Letošní malé jubileum se proto přímo nabízelo k tomu, aby delegáti onen deficit konkrétnosti konečně vyrovnali a nemuseli tak znovu poslouchat, že jejich debaty jsou jen mlácením prázdné slámy. Navíc, když tentokrát se účastníci fora poprvé sešli v době války. Svět se ale opět dočkal jen standardní obecné deklarace. Sklouznout konečně z hlavy k ocasu se nepodařilo. V Praze se znovu a hodně mluvilo, o to méně a nedostatečně diskutovalo. Forum mělo řadu stálých účastníků, kteří nevynechali ani ročník a občas svými projevy budili dojem, že se sami rádi poslouchají. U jiných měli zase pozorovatelé dojem, že se chtějí trochu zviditelnit, když hvězda jejich slávy už poztrácela na jasu. K fundovaným argumentačním střetům téměř nedošlo. Drtivá většina toho, co bylo řečeno, si mohli účastníci prostě předat formou diskuse na internetu. Občas se pravda vyskytly i pozoruhodné myšlenky. Obecně však trpěly klasickým intelektuálským neduhem. Pohybovaly se kdesi na pokraji mystična nebo se vznášely v jiném časoprostoru.
