Platy pilotů zaplatí všichni občané
Stávka, kterou pohrozili v závěru minulého týdne piloti ČSA, vyvolala vlnu protichůdných reakcí. Zazněly i názory, že požadavky pilotů jsou zcela legitimní a žádoucí, protože jsou v souladu s logikou trhu. Nicméně, jak uvádí Zdeněk Vališ, právě tato logika by se mola stát dvojsečnou zbraní.
Způsob argumentace, který zvolilo vedení aerolinií, nebyl v této souvislosti nejšťastnější. Předváděné tabulky platů měly ve veřejnosti vyvolat dojem, že piloti jsou vlastně nenasytní vyděrači. Vždyť berou šestkrát až osmkrát víc než činí průměrný plat v Česku. Odvolávat se na míru jejich odpovědnosti a rizika neobstojí. Kdyby měli občané hlasovat, zda je důležitější a odpovědnější práce pilota nebo lékaře, drtivá většina by určitě zvedla ruku pro lékaře. Přitom ti pobírají mnohem nižší platy než piloti, vůbec už nemluvě o učitelích, kteří mají v rukou duše a kariéry lidí. Z morálního hlediska jsou tedy piloti bezesporu přeceněni.
Problém je v tom, že v tržní ekonomice morální argumenty neplatí. Na trhu se smlouvá. O výši ceny rozhoduje nabídka a poptávka. Nabízí se jistá paralela s českou korunou. Ta je sice konvertibilní, ale v podstatě jen v okolních státech. Čím dále od českých hranic, tím je to s její směnitelností horší. Švýcarský frank lehce směníte v Evropě. Ale třeba v Latinské Americe už ne. Zato dolar je konvertibilní všude ve světě. A stejně tak jsou na tom i piloti Českých aerolinií. Jsou v zásadě plně směnitelní po celém světě. Mohou v zásadě z hodiny na hodinu přestoupit k nějaké zahraniční společnosti za mzdu na příslušné světové úrovni. Směnitelnost většiny příslušníků jiných profesí, včetně lékařů, je mnohem menší. Například z jazykových důvodů, kvůli vysoké nabídce jejich profesí na pracovním trhu nebo prostě kvůli různým pracovním omezením v zahraničí.
Proto také ostatní jen těžko mohou argumentovat tím, že když vyprodukují stejnou kvantitu a kvalitu jako jejich kolegové ve vyspělých ekonomikách, zaslouží si za to také stejně kvalitní odměnu. Většina těch ostatních je limitována českými podmínkami. Nemůže za to, že minulý režim vytvořil výkonnostní propast mezi vyspělým zahraničím a Českem, v důsledku čehož je česká ekonomika jako celek hůře směnitelná. Ale na tomto faktu dnes nic nezmění věčné plačtivé srovnávání českých a západních platů.
Každá mince má ale rub a líc. České aerolinie patří k elitním firmám. V době, kdy se mnohé renomované letecké společnosti potýkají s velkými problémy, jsou aerolinie na vzestupu. Za posledních pět let zdvojnásobily přepravu jak osob, tak tun. Staly se druhým největším českým exportérem. V tomto světle ovšem nelze mávnout rukou nad varováním, že piloti ČSA podali veřejnosti názorný příklad, jak svými mzdovými požadavky přivést firmu do nebezpečných turbulencí. Aerolinie, ve kterých drží stát 90 procent akcií, totiž čeká privatizace. Prudce zvýšené mzdové náklady letecké společnosti ale zákonitě sníží její prodejní hodnotu. Stát dostane méně, než čekal. Závěrečný účet stávkové hrozby tedy ve svých důsledcích zaplatí nakonec všichni občané České republiky.
