Nelichotivý signál

Spor o Českou televizi vyjevuje podle mnoha pozorovatelů stále zřetelněji svou politickou rovinu. A jak uvádí Zdeněk Vališ, zaznívají i hlasy, že zpolitizování konfliktu začíná ohrožovat zájmy země .

Snahy o ovládnutí veřejnoprávních médií politickými stranami nejsou ve středoevropském prostoru ničím mimořádným. Netýká se to pouze postkomunistických zemí. Stačí připomenout nedávnou aféru, s níž vyšli na světlo světa redaktoři rakouské ORF. Veřejně protestovali proti úsilí rakouské modro- černé koalice "usměrňovat" vysílání televize podle svých představ.

V Česku se vytvořila podobná situace. V něčem však přece jen odlišná. Tady přece řadu měsíců všichni věděli, že Radu České televize zvolily ODS a sociální demokracie prostřednictvím své parlamentní většiny. Všichni také věděli, že rada má mizivou autoritu, protože zákonem zamýšlené osobnosti byly nahrazeny širší veřejnosti zcela neznámými stranickými stoupenci. A kupodivu, v souvislosti se složením rady zaznělo jen velmi málo nevýrazných protestů.

Konflikt vypukl teprve těsně před Vánocemi, když rada napřed odvolala dosavadního ředitele televize a vzápětí jmenovala do funkce Jiřího Hodače. Převážná většina pozorovatelů uznává, že kdyby rada zvolila kohokoli jiného - snad s výjimkou ředitele brněnského studia Drahoše - k žádné otevřené vzpouře televizních redaktorů by asi nedošlo. Primárně má tudíž konflikt svůj prvopočátek spíše v osobní averzi, která se u televizních pracovníků vytvořila už v první polovině loňského roku na základě velmi špatných zkušeností s tehdejším působením Hodače ve funkci šéfa televizního zpravodajství.

Po třech týdnech televizní revolty se už ale leckde hovoří o celospolečenské krizi, o možnosti pádu vlády a vypsání mimořádných voleb. Ze zneužívání televizní kauzy pro politické účely je obviňována zejména čtyřkoalice, která prý zavětřila možnost využít situace k mocenským změnám. Místopředseda vlády Pavel Rychetský v rozhovoru pro deník Právo nevyloučil, že přinejmenším část představitelů čtyřkoalice pod vlivem razantního úspěchu v nedávných krajských a senátních volbách by nechtěla takovou šanci propást.

Ještě dramatičtější tón nasadil předseda ODS Václav Klaus. Hospodářským novinám řekl, že "buď zvítězí standardní demokracie nebo systém, který někdo možná trochu pejorativně nazval havlokracií". Hodač je podle Klause v tomto souboji jen figurkou, pěšákem, který udělal osudovou životní chybu, že se do konkursu na ředitele televize přihlásil.

Šéf Unie svobody Karel Kühnl naproti tomu po úterním setkání předsedů čtyř politických stran všechny podobné spekulace rezolutně odmítl. Otázku, zda se mu nezdá podivné, že někteří politici čtyřkoalice bojují poněkud protismyslně za nezávislost České televize na politických stranách svou osobní přítomností mezi revoltujícími redaktory, Karel Kühnl zřejmě přeslechl. Mohl přece kontrovat tím, že mezi redaktory zavítala třeba i známá sociálnědemokratická politička Petra Buzková, nebo že podporu jim vyjadřuje otevřeně i sociálnědemokratický ministr kultury Pavel Dostál.

Někteří pozorovatelé nicméně upozorňují na něco mnohem závažnějšího. Nesmírné zpolitizování konfliktu se totiž dostalo do polohy, která přímo ohrožuje zájmy České republiky. K bojům o televizi dochází spíše v těch postkomunistických zemích, které usilují o nastolení demokratických poměrů. Naposledy se stal pochod na televizi jedním z rozhodujících momentů svržení Miloševičova režimu v Jugoslávii. Česko je ale už více než jedno desetiletí demokratickou zemí, členem Severoatlantické aliance a stojí v předsálí Evropské unie. Politickým střetem přeneseným do televizní sféry tedy vysílá země o sobě dosti nelichotivý signál.