Nová Nemocnice dramaturgicky zklamala

Nemocnice na kraji města po 20 letech

V pondělí uvedla česká televize poslední díl pokračování slavného televizního serálu Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. Je to příležitost shrnout reakce: Mediální kampaň před uvedením i následný divácký ohlas byly mimořádné. Byť zájem diváků od prvního dílu nepatrně v dalších týdnech poklesl, průměrná sledovanost přesáhla 38 procent, což znamená, že každý díl viděly 3 miliony 200 tisíc diváků. Známé postavy v podání oblíbených herců si podržely charaktery, které zná divák původních sérií, přibylo několik nových tváří v osazenstvu nemocnice a v rodinách zestárnuvších hrdinů.

Nemocnice na kraji města po 20 letech
Recenzenti však od začátku vysílání kritizovali především scénář nového seriálu. Nemocnici na kraji města po dvaceti letech napsal Petr Zikmund, režisérem série byl Hynek Bočan.

O shrnující názor jsme požádali divadelního a televizního kritika Vladimíra Justa.

"Nemocnice na kraji města po dvaceti letech mě do jisté míry zklamala, do jisté míry překvapila, a do jisté míry nepřekvapila vůbec. Co mě nepřekvapilo, a nebo spíš překvapilo příjemně, bylo to, že se podařilo udržet po režijní i herecké stránce ten standard, na který jsme byli zvyklí u režiséra Dudka i u představitelů hlavních rolí. Dokonce i nové tváře, které se objevily, byly pro mě vesměs příjemným překvapením (jeden příklad za mnohé: Daniela Šinkorová v roli mladé doktorky Schulzové). Byly tam i slabší, rozpačitější výkony, celkem ale myslím, že standard se podařilo udržet.

Nemocnice na kraji města po 20 letech
Co mě ale velice zklamalo, byla dramaturgie. Tam byli podepsáni tři dramaturgové, ještě nějaký poradce, a myslím, že se tady velice neblaze projevila snaha nacpat do té dietlovské poetiky, do té červené knihovny s neustálými záměnami vztahů jakési pseudoangažované motivy. Zejména motiv xenofobního vztahu vůči Romům, motiv bulvárního novinářství, motiv tunelářství, motiv privatizace... Jako by se ta Nemocnice chtěla stát zároveň i jakýmsi angažovaným dílem. A myslím, že došlo ke karikatuře těchto snah. Romský motiv skončil jako úplný kýč, motiv bulvárního novináře - to je prostě směšné, to je, jako by autor žil za komunismu. Takových bulvárních článků vychází 25 do týdne a tady se celá první polovina Nemocnice zaobírá jedním článkem. Motiv tunelů a privatizace mě dokonce pobouřil. Ti dva mladí Sovovi, kteří se téměř jako v Majorovi Zemanovi vracejí za temné hudby z emigrace, jako by byli postaveni do role téměř tunelářů, kteří nám poctivým Čechům přišli zkazit privatizaci a vytunelovat nemocnici. Prostě si myslím, že kdyby autor Petr Zikmund zůstal v té dietlovské hře s postavami, tak by udělal líp. Těmi angažovanými motivy si to pouze zpackal.

Nemocnice na kraji města po 20 letech
Kdyby byla nemocnice na komerční televizi, tak by mohla být spokojená, protože sledovanost byla obrovská. Takto mám poněkud vyšší nároky na toto dílo a zejména dramaturgicky mě to velmi, velmi zklamalo."

Pane Juste, dovolte ještě jednu otázku a poprosím o stručnou odpověď. Jak hodnotíte Nemocnici ve srovnání se soudobou českou seriálovou produkcí vůbec?

"V kontextu soudobých seriálů České televize nešlo o propad. Bohužel z té obrovské dělostřelecké přípravy a obrovského zájmu médií o tento seriál pramení i moje zklamání. U těch ostatních seriálů nešlo o takové očekávání, dopředu vyvolaný ohlas, proběhly za mnohem menšího zájmu médií, kritiky a možná i diváků."

Vladimíra Justa oslovil Vilém Faltýnek.