Vstup do neznáma
Teprve začátkem letošního roku se Česko rozloučilo s jedním z posledních reliktů někdejší Rakousko-Uherské monarchie. Prvním lednem skončil dvě stě let starý rakousko-uherský trestní proces, jemuž někteří publicisté dali přezdívku inkviziční, a na řadu přichází moderní právo patřící k euroatlantické civilizaci. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, nikdo dnes nedokáže odhadnout, jak bude celý systém fungovat v praxi.
Policejní vyšetřovatel byl prvním, kdo si o případu utvořil ucelený obrázek. Státní zástupce a soudce ho více či méně vnímali jeho očima. Nynější revoluční změna spočívá v tom, že funkci policejního vyšetřovatele přebírá státní zástupce. Ten bude spolu s policisty hned od počátku řešit případ v terénu, na něm bude, zda trestní stíhání zastaví a on bude případnou žalobu obhajovat i u soudu. Tam také bude, na rozdíl od dosavadní praxe, probíhat samotné dokazování. Není žádným tajemstvím, že nejvýraznější slabinou dosavadního vyšetřování byla jeho zoufalá těžkopádnost, která často vedla k nekonečným průtahům. Byrokratické sepisování spisu do nejmenších detailů, opakování výpovědí před kriminalisty, vyšetřovateli a státními zástupci, rotace spisu mezi jednotlivými instancemi.
Jak známo, pomalá spravedlnost se snadno stává nespravedlností. Nemluvě už o tom, že po celou dobu přípravného trestního řízení, než se případ dostal k soudu, měly hlavní slovo státní výkonné orgány. To vše se nyní po vzoru jiných vyspělých zemí změní. Na druhé straně je zřejmé, že velké počiny v každé společenské oblasti jsou vždy přijímány s určitými obavami. A nejinak je tomu v Česku s největší reformou v historii policie a justice. K 1.lednu došlo ke spojení dvou policejních činností kriminalistů a vyšetřovatelů. To nemá v historii policie obdoby. Vyšetřovatelé přitom přijdou o své dosud privilegované postavení, což mnohým z nich určitě vadí, zvláště když jejich finanční ohodnocení bylo vždy mnohem lepší než v případě kriminalistů-operativců. Mezi oběmi policejními složkami panovala vždy určitá nevraživost. Kriminalisté říkali, že 90 procent práce, vedoucí k obvinění zločinců, udělají oni. Vyšetřovatelé zase kriminalistům připomínali, že se nevyznají v tom, co je pro zahájení trestního řízení třeba. Nelze tedy vyloučit, že po sloučení dosud oddělených policejních složek se jejich letitá vzájemná nevraživost může nyní stát brzdou celého vyšetřování.
Je rovněž otázkou, nakolik zvládnou nápor nové odpovědnosti státní zástupci, když budou průběh vyšetřování řídit od samého začátku. Pravda, v přípravném řízení se nyní bude méně dokazovat, protože to bude věc soudu. O to méně práce budou mít státní zástupci. Na druhé straně jich není ani tisícovka, zatímco vyšetřovatelů bylo třikrát tolik. Obavami se netají ani někteří soudci. Práce bude mnohem víc a bez spisu ve formě perfektního jízdního řádu, který jim dříve prostřednictvím státního zástupce předával vyšetřovatel, jaksi ztratí pevnou půdu pod nohama. Nikdo v tuto chvíli prostě nedokáže odhadnout, nakolik byl celý systém nastaven správně. Špičky ministerstev vnitra a spravedlnosti se sice snaží zakrýt nervozitu, ale zároveň uvádějí, že optimální polohu pro práci všech bude nutné v průběhu příštích měsíců teprve hledat.
Nelze ani předvídat reakce veřejnosti. Ta bude možná zklamaná a její touha po "spravedlivém" trestu pro kriminálníky asi utrpí vydatnou újmu, až v praxi zjistí, že revoluční reforma trestního řádu nepočítá ani s tím, že všichni lumpové půjdou automaticky do basy. Leckterého takového lumpa totiž čeká v budoucnu alternativní trest na svobodě, popřípadě se bude moci častěji než dřív ze své viny vyplatit. Už proto také zazněly teskné hlasy, že z hierarchie hodnot západní civilizace vymizelo zpytování svědomí za mřížemi a na přední místo zájmu se vyšplhaly peníze, a tak napříště prý budou vězení jen pro chudé. To je přirozeně nadsázka.
