Transsexuálové ocenili sexuoložku Fifkovou, socioložku Linkovou a klub 21
V pondělí proběhlo podruhé udílení děkovných diplomů TransPřítel. Dostávají je lidé, kteří významně přispívají ke zlepšení postavení transsexuálů v České republice. Akci sledoval Vilém Faltýnek.
Udílení cen uspořádalo Centrum pro Gender Studies a stejně jako loni se oceňoval nejvstřícnější podnik, počin roku a dlouhodobý přínos. Podnikem se stal pražský privátní klub 21. Cenu za dlohoudobý přínos získala pražská psycholožka a sexuoložka Hana Fifková.
"Za mnou přicházejí lidé a říkají: cítím se být někým jiným, než jaké je moje biologické pohlaví. To v lepším případě. Složitější je, když říkají: nevím, kdo jsem, ale rozhodně nejsem toho pohlaví, o němž svědší moje biologické pohlaví. Pojďte mi pomoct nějak to řešit."
Podle Fifkové neexistuje celková evidence lidí s podobnými problémy. Odhaduje však, že ročně se s podobným problémem obracejí na odborná pracoviště desítky lidí. Z nich větší část se ale nakonec pokusí adaptovat se na stávající biologické pohlaví. Hana Fifková se specializuje na pomoc těm, kteří se rozhodují řešit situaci operativně.
"Já jsem měla v určitých chvílích takové pocity, jako by moje tělo bylo samo. Beze mně, bez duše. Naopak zas duše byla bez těla. Nemohla jsem žít v té původní roli..."
...vzpomíná Miluše Šubrtová, která podstoupila operaci před deseti lety. Podle ní se transsexuálové setkávají u spoluobčanů v lepším případě s nepochopením, v horším případě s diskriminací a agresí.
Marcela Linková pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR a loni v březnu uspořádala seminář Transgender - žijeme mezi vámi. Transsexuálové ho ocenili jako akci roku. Podle Marcely Linkové je socializace transexuálů v ČR zvlášť komplikovaná.
"V našem genrovém oddělení se zabýváme tím, jak naše společnost konstruuje maskulinitu a feminitu, tedy jak se ve společnosti stáváme muži a ženami. Protože mužem a ženou se v posledku nerodíme. Narodíme se s určitým biologickým pohlavím, ale společnost vytváří určité symbolické významy, které jednomu a druhému pohlaví připisuje. Je důležité dodat, že v Čechách jsou ty genrové role poměrně rigidní, takže ta socializace je velice tvrdá."
Miluše Šubertová dodává, že situace žen v ČR obecně není příliš dobrá.
"V té nové ženské roli jesm ucítila všechny podstatné zvyklosti společnosti, tzn. diskriminaci žen, nerovnoprávnost, hlavně v té ekonomické oblasti. Když jsem žila v mužské roli, tak jsme brala dvacet tisíc, ale když jsem potom po operaci měla být zařazena do společnosti jako žena, tak jsem měla při stejné kvalifikaci sotva osm."
Zároveň Šubrtová připomíná, že existence transsexuálů je pro většinovou společnost výzvou, aby se otevřela a ustoupila od tradičního chápání mužských a ženských rolí. Ona sama prý například dodnes opraví motor škodovky i napeče prvotřídní buchty.
