Bez porna a vibrátorů, přesto šťastní
Co v socialistickém Československu nebylo? Pornografie. Sex-shopy. Prostituce (až na malé výjimky). Žádná sexuální výchova, a to ani ve školách ani v časopisech pro teenagery. Jak Češi bez toho všeho žili?
Sexuální výchovu překvapivě suplovala světová literatura. V české komedii pro mládež Jen si tak trochu písknout z roku 1980 najdeme celý dialog dvou mladíků o tom, že na stránce 242 Moraviovy Horalky je „perfektní scéna znásilnění“. Spousta Čechů starších 50 let si vzpomene na nějaký román, ze kterého v mládí čerpala informace o sexu. V malém průzkumu pro tento pořad přitom padaly i zcela nečekané tituly, zdaleka nejen Milenec lady Chatterleyové, ale třeba i Život Klima Samgina sovětského spisovatele Maxima Gorkého nebo romány japonského spisovatele Kenzaburo Oé. Neskutečné, jakým způsobem absence sexuální výchovy i pornografie rozšiřovala české mládeži obzory.
Kromě beletrie samozřejmě existovaly i filmy. Jako tom byla československá kinematografie s milostnými scénami a erotikou?
Socioložka Kateřina Lišková: „Já myslím, že filmy prudérní nebyly. A myslím, že československá nová vlna byla v 60. letech světově známá svojí otevřeností po všech možných stránkách včetně té sexuální. Zrovna tak literatura z 60. let je hodně proslulá. Myslím, že Kunderu zná na světě skutečně každý, kdo umí číst.“
Filmy jako Lásky jedné plavovlásky M. Formana, Dýmky V. Jasného, Spalovač mrtvol nebo Sladké hry minulého léta (oba J.Herze) a mnohé další obsahovaly odvážné záběry.
Nicméně situace se během doby měnila. Po velmi uvolněné druhé polovině 60.let přišla léta sedmdesátá s tvrdou cenzurou. Kontroloři likvidovali všechno, co bylo „politicky nevhodné“, a neradi viděli i milostné scény s odhalenými herečkami. Často se stávalo, že erotické scény nebyly z filmu úplně vystřiženy, ale byly zkráceny a poněkud „umravněny“. V 80.letech, zejména v jejich druhé polovině, mravnostní dozor opět povolil a do českých filmů se vrátili milostné scény v podobě, která se téměř neliší od té dnešní.
Prudérnost filmových cenzorů neměla žádný ohlas mezi širokými masami. Jaroslav Mach tehdy fotografoval akty. Najít ženy, které by byly ochotné pózovat nahé, nebyl podle jeho slov ani ten nejmenší problém…
„Ženy a dívky se sháněli velmi snadno. Byly třeba ženy, které chtěly fotit akty, aby je pak daly manželovi k Vánocům, to jsem já osobně moc nechápal, já bych moc nadšený nebyl, kdyby mi dala manželka pod stromeček svoje akty, ale to je každého věc. Takže sexu bylo tehdy dost, v tom jsme tehdy rozhodně nestrádali, a fotografové už vůbec ne.“
Sexuální výchova ve školách v podstatě nebyla. Ministerstvo školství v obecné rovině uznávalo její potřebu, jenže k přípravě osnov nebyli pozváni sexuologové, a pedagogové si nevěděli rady. Odborné publikace sice vycházely, ale… Například v roce 1970 vyšla kniha Mladé manželství s velmi podrobným poučením o sexuálním životě s množstvím ilustrací. Kniha byla brzy rozebrána a již v roce 1972 vyšlo druhé vydání, ovšem bez jediné ilustrace (viz obrázek).
Sexuální život vojáků v kasárnách
Sexuologové tehdy věnovali značnou pozornost problémům, které v současnosti neexistují, například sexuálnímu životu vojáků základní služby. Muži museli absolvovat povinnou dvouletou službu v armádě. Vojáci ve věku zhruba 18-21 let žili v kasárnách s malým množstvím vycházek. Odborné publikace (například Intimní rozhovory Romana Útraty) řešily, jak vychovávat vojáky, aby při vzácných kontaktech se ženami nedocházelo k nežádoucím excesům. Nezapomínejme, že mládež vyrůstala na „perfektních scénách znásilněni“ místo sexuální výchovy. Navíc v 70. a 80. letech byly běžnou záležitostí svatby 18-20letých mladíků, takže na vojnu nastupovali muži, zvyklí na pravidelný sexuální život.
Potraty místo antikoncepce
Nedostatečná sexuální výchova měla řadu negativních důsledků. Jedním z nich byl nebývale vysoký počet interrupcí (115 tisíc interrupcí v roce 1987 oproti 15 tisícům v roce 2020). Umělé potraty byly de facto vnímány jako antikoncepční metoda kvůli obtížné dostupnosti jiných forem antikoncepce. Potraty byly v Československu legální od roku 1957, do roku 1986 ale ženy musely požádat o svolení k potratu interrupční komisi. Tato procedura byla ponižující, na druhé straně komise přerušení těhotenství téměř vždy povolily. Po změně zákona byly interrupce dostupné všem zdarma a bez formalit.
Antikoncepce byla dostupná obtížně, jiné věci nebyly dostupné vůbec. Do historie vešel případ trestního stíhání za distribuci vibrátorů. Tak jako dnes jdete do vězení za prodej drog, v komunistickém Československu jste šli sedět za prodej vibrátorů nebo jiných sexuálních pomůcek. Pravda, potrestáni jste byli ne kvůli tomu, že socialistická žena prostě nesmí používat vibrátor, ale za nedovolené podnikání. Cokoliv prodávat mohl jenom státní podnik, a státem provozované sex-shopy v Československu neexistovaly. Do historie vešel případ nelegálního prodeje vibrátorů, protože o něm psal dokonce tehdejší stranický tisk a písničkář Ivo Jahelka o něm napsal písničku. A protože obvinění používali pro vibrátory kódový název robertek, vibrátorům se dodnes takto občas v Česku říká.
Změna režimu v roce 1989 přinesla radikální změnu. Stánky s novinami byly najednou zavaleny pornočasopisy. Nahotinky se vyskytovaly snad ve všech reklamách, i když šlo třeba o reklamu pneumatik. Česko se stalo významným a úspěšným producentem pornofilmů. Neexistuje sice žádná statistika, ale tvrdí se, že počet sexuálních kontaktů je naopak o dost nižší než před 40 lety. Dnes i mladí často zůstanou doma s mobilem a počítačem než by šli na rande a sexu konkuruje tolik jiných druhů zábavy…
Související
-
Sex za komunismu
Češi prožili 41 let pod vládou komunistické strany. Jaký vliv měl totalitní režim na sexuální život? Co se v tehdejším Československu mohlo a co bylo naopak zakázáno?
