České pivovarnictví se budoucnosti nebojí
S blížícím se vstupem Česka do Evropské unie rostou obavy, jak se některá odvětví vyrovnají s novými podmínkami, jak obstojí v mnohem větší konkurenci. Jen některé výrobce nechává vývoj v příštích letech klidnými. K nim patří například pivovary, což potvrdil Radiu Praha Jan Veselý, předseda Českého svazu pivovarů a sladoven.
"Není čeho se obávat. Dneska na dovoz piva do Česka není žádné clo, není žádná ochrana trhu, čili každý sem může přijít kdykoliv a dovézt jakékoliv množství. Pokud samozřejmě vyhoví hygienickým předpisům. A také naše pivo se vyváží do Evropské unie. Máme rovněž prakticky nulové clo. Paradoxně do zemí Visegrádské čtyřky, těch budoucích nových členů unie, tak tam máme třeba v případě Polska nebo Maďarska daleko větší problémy, s omezením objemů i se zdaňováním. Prakticky existují dnes pouze dvě bariéry na dovoz piva. První je tradicionalismus českých spotřebitelů, kteří upřednostňují piva, na která jsou zvyklí. A druhé věc je bezpochyby cenový rozdíl. Dneska stále ještě i to nejdražší pivo - když to není restaurace přímo v centru Prahy - vidíte za třicet korun, zatímco u sousedů, když ještě byla marka, to nejlevnější existující pivo bylo za tři marky, což je 54 korun. Čili ta cena tady vytváří zcela přirozenou bariéru. Na odbourání této bariéry nemá žádný vliv Evropská unie. Oni jsou prostě ve výrobě dražší."
Všechny hlavní pivovary v zemi, kromě Budvaru, dnes vlastní zahraniční společnosti. Připomeňme, že jde o plzeňský Prazdroj, Radegast, Velké Popovice, Krušovice, Pražské pivovary a Starobrno. Už léta zaznívají v této souvislosti různé stesky na to, že globalizace změní charakter českého piva. Jan Veselý s tímto pohledem rozhodně nesouhlasí.
"Většina piva v Čechách a na Moravě je vyráběna ve společnostech, které jsou vlastněny cizinci, subjekty mimo Českou republiku. To ale v žádném případě nevedlo k nějakému rušení nebo likvidaci pivních značek nebo k nějakému "poevropšťování" českého piva. České pivo si zachovalo svou charakteristiku. Není to jen chuťový a pocitový vjem, něco mezi vlastenectvím a zvykem. Dostanou-li naši odborníci ve výzkumném pivovarském ústavu naprosto anonymní vzorky piva, jsou schopni říci, zda je to pivo české nebo českého typu, nebo zda je to pivo zahraniční. Ano, jsou určité vlastnosti, které zcela jasně a měřitelně odlišují české pivo od ostatních piv na světě."
Všichni pivní odborníci se víceméně shodují v názoru, že ti ze zahraničních investorů, kteří nepochopili českou pivní duši, na to doplatili. Češi jsou konzervativní a s nějakými pivními experimenty nelze v Česku uspět. Jak říká Karel Witz, člen předsednictva svazu pivovarů a předseda představenstva Měšťanského pivovaru v Poličce, zachování charakteru českého piva si prostě vynutili sami spotřebitelé.
"Já tvrdím, že čeští spotřebitelé vesele diktují všem investorům ze zahraničí, kam se mají ubírat. Připomenu třeba, že taková moderní piva, jaká dělají Krušovice, se nesetkala s nějakou velkou oblibou. Po počátečním zájmu o tato piva, kdy si je každý vyzkoušel, poklesl výstav o 30 procent, proti nedávnému miliónu hektolitrů mají nyní Krušovice něco kolem 700 tisíc hektolitrů ročně. Ani velké peníze investované do mohutné denní reklamy v televizi nestačí k tomu, aby si lidé kupovali tu značku, kterou si neoblíbí."
V Česku například pohořela společnost BAAS, která ovládala Pražské pivovary. Podle Karla Witze Angličané zjistili, že se neumí zapojit do systému, a tak nakonec odešli. Jedna věc je ovšem charakter piva a druhá jeho kvalita. Pivaři si moc dobře pamatují, že za minulého režimu kvalita různých piv hodně kolísala. Důvod byl většinou prostý. Pivovarům často zoufale chyběly kvalitní suroviny. Ty šly na vývoz do vyspělých západních zemí, protože stát potřeboval devizy, takže se leckde vařilo z všelijakých náhražek. To je dnes nepředstavitelné. Když se k tomu připočtou i ohromné investice do zchátralých pivovarských zařízení - což je zásluha zahraničních investorů - lze podle předsedy Českého svazu pivovarů a sladoven Jana Veselého konstatovat, že dnes už v Česku nekvalitní pivo neexistuje.
Každopádně své suverénní prvenství ve spotřebě piva si Češi nadále uchovávají a je zřejmě, že nikdo je jen tak neohrozí. Průměrná spotřeba v zemí Evropské unie činí ročně 78 litrů na hlavu. Průměr takzvaně pivařských zemí unie, tedy Německa, Rakouska, Anglie, Belgie, Nizozemí a Irska se pohybuje kolem 105 litrů na hlavu. Karel Witz z Měšťanského pivovaru v Poličce se nad těmito čísly usmívá.
"Když srovnám našich 158 litrů s tím lepším průměrem Evropy, je to rozdíl zhruba 37 procent. Museli bychom prostě poklesnout v produkci o 37 procent, abychom se dostali na úroveň vyspělé pivní Evropy. A to bych já považoval za couvání do nějaké jeskyně. To přece nechceme a nepotřebujeme."
Skeptici tvrdí, že české pivovary dnes sice chrlí nepředstavitelné objemy, a že piva je a bude nadbytek, nicméně ve finále přežije jen jedna značka. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se tato katastrofická předpověď měla vyplnit.
