Kniha Fonogram vypráví o počátcích populární hudby
Lidé mívají nejkurióznější záliby. Sbírat a hromadit lze prakticky vše, od známek až po automobily. Kromě radosti, kterou sbírka způsobuje svému majiteli, většinou k ničemu dalšímu není. Host dnešní Knihovničky ovšem dlouholetým sbíráním a zvukových nahrávek a starých přístrojů de facto mapuje dějiny populární hudby a odhaluje zapomenuté skutečnosti. Své poznatky pan Gabriel Gössel vydal knižně v nakladatelství Radioservis.
Pane Gössle, vy jste v knize, kterou držím v ruce, v knize Fonogram aneb Praktický průvodce historií záznamu zvuku napsal: V temném zákoutí domu U zlatého lva na pražské Kampě, v prostorách bývalého hostince nechvalné pověsti, Peklo, jsem asi před čtvrt stoletím objevil za všelijakým letitým haraburdím velkou skříň. Podle jejího poměrně zachovalého stavu se zdálo, že ji příliš nepoškodil ani zub času, ani některá z povodní, které v minulosti Kampu pravidelně postihovaly. V té skříni jste objevil poklad, který - jak se čtenář dočítá - vás inspiroval k založení sbírky, která dnes patří k největším svého druhu u nás. Zajímalo by mě, jak letošní povodeň poškodila nebo nepoškodila vaši sbírku.
"Především ta skříň, to je básnická licence, abych odůvodnil výběr kapitol a témat, která jsem zařadil do té knížky. Knížka se zabývá historií především české populární hudby, ale jsou tam odkazy pochopitelně i na evropskou a americkou muziku, a těch kapitol by bylo strašně moc, tak jsem se pokusil o výběr a použil jsem k tomu tu metaforu, že otevírám šuplíčky skříně.
Letošní povodeň to vyřešila. Pokud by tam nějaká taková skříň byla, tak už plave někde u Hamburku. Voda dosáhla až do prvního patra včetně, asi třetina nájemníků je vystěhována. Ke stavebnímu poškození nedošlo a mně to odplavilo jen určité přebytky ze sklepa, o kterých jsem si nebyl jist, jestli by ještě někomu někdy k něčemu nebyly. Jak říkám, voda to vyřešila - přebytky uplavaly."
Jak jste se dostal k téhleté zálibě?
"Asi v tom byla i určitá nostalgie, ale v zásadě jsem vyplňoval vakuum sedmdesátých a osmdesátých let. Začal jsem sbírat staré desky Semaforu, který jsem si pamatoval z teenagerských let, pak jsem to rozšiřoval zpátky časem o Voskovce a Wericha, pak ještě dál a najednou jsem zjistil, že celá oblast populární hudby, která byla dlouho přehlížena, najednou tu stojí osamoceně. Tak jak jsem se vracel časem a viděl jsem ty mezery, tak jsem se je snažil zaplňovat, po přítelích jsem sháněl staré desky a snažil jsem se tu oblast trochu mapovat."
Kniha Fonogram vznikla vlastně na základě mnohaletého rozhlasového seriálu, s nímž souběžně v rozhlasovém programovém věstníku vycházejí články o historii zvukových záznamů. V knize se dočtete neuvěřitelné podrobnosti, které autor nezapomíná podat s patřičnou nadsázkou: Dozvíte se o nejen o počátcích Edisonových objevů fonografu, ale i o existenci krajanských desek či o skutečném osudu psa, kterého zvěčnily etikety His Master´s Voice.
V knize jsem ale také našel následující: "Jako téměř každý technický vynález se i rozhlasové přijímače staly vděčným námětem četných populárních písniček. Například známý František Hvížďálek napsal v roce 1927 následující radiovou písničku s názvem Slyšeli jste Buřtnhausen, Pešť a Řím?" Její rozverný text Gössel cituje:
"Hůř než dřív na rány morové trpí dneska lidští tvorové. A radio se zove toto zlo, které se do všech vrstev rozlezlo. Kluk dnes nejde na špačka nebo káču hrát - to spíš na střeše natahuje drát a cívku vine týden celičký a zpívá refrén této písničky: Až já si tu svou stanici postavím, poslechnu si Buřtnhausen, Pešť a Řím."
Vy máte v té sbírce, jak ví čtenář knihy, řadu pokladů a každá ta věc je unikátní svým způsobem. Přesto: Které největší skvosty tam máte?
"To by se lišilo, co je pro mě největším skvostem a co je obecně nejzajímavější. Řekl bych, že obecně jsou dost vzácné první a jediné nahrávky komika, který patří ještě do 19. století, Jindřicha Mošny. Ten v roce 1903 jako pětašedesátiletý natočil nejméně 4 snímky. Jsou to deklamovánky, nijak zvlášť zábavné nejsou, ale vezmeme-li v úvahu, že je to staré sto let a že tehdy byli lidé okouzleni zvukem, poprvé mohli slyšet svůj hlas, tak jsou to nesmírně cenné dokumenty. Tím spíš, že vždycky když je nějaké Mošnovo výročí, tak odborníci litují, že tenkrát ještě nebyl gramofon a jeho hlas se nezachoval. Tak to je omyl, jeho hlas se zachoval.
A mě nejvíc těší, když objevím u nějakého známého jména jeho neznámou polohu. Třeba když se řekne R. A. Dvorský, tak se každému vybaví nějaké ty mondénní, učesané melodie z 30. let: Jedu nocí, Cikánka... ale už vůbec není známo, že Dvorský už když mu bylo dvacet, měl za sebou několik tiskem vydaných jazzových skladeb. A koncem 20. let pod hlavičkou jednoho německého orchestru natáčel spolu se zárodkem svých Melody Boys v Německu pro gramofonovou firmu Caliope. Některé jazzové a taneční standardy natáčel jak v angličtině, tak v češtině. Třeba známou melodii Thats You Baby z Lodi komediantů nazpíval brilantně jak anglicky, tak i v češtině. Český text ale už tu poezii anglické nahrávky ztrácel, jmenoval se Má Máňa."
Jméno Gabriel Gössel může být některým českým čtenářům povědomé i jinak než díky starým nahrávkám, fonografům a válečkům. Gabriel Gössel je v tiráži některých knížek uveden také jako překladatel.
"Já jsem původně překládal na výdělek technické texty. Ale po roce 1990 jsem se dostal i ke krásné literatuře. Přeložil jsem například Orwelův Hold Katalánsku a Farmu zvířat. Když pak v 90. letech došlo k zahlcení trhu, přeložil jsem už jen několik málo titulů, které jsem kdysi četl v originále a líbily se mi."
