Čeští lékaři léčí Afghánce
Od jara letošního roku působí v Afghánistánu česká vojenská nemocnice. V polních podmínkách nedaleko Kábulu zajišťuje tým zdravotníků lékařskou péči nejen pro spojenecké vojáky zraněné v bojích proti Talibanu, ale ve stále větší míře i pro místní obyvatelstvo. Krátce po návratu z mise hovořil Jaromír Marek s Leošem Rejmontem, lékařem, který strávil v Afghánisthánu půl roku.
"Člověk do této mise nesmí odjíždět se strachem, může mít obavy z neznámého prostředí, z hrozby vojenského konfliktu, ale nesmí mít strach. Musí být vyrovnán s tím, do čeho jde."
Podmínky v Afghánistánu jsou hodně odlišné od podmínek, které známe z Evropy. Co vás nejvíc překvapilo, zaskočilo?
"Především všudypřítomné známky třicetileté války, která zde probíhá. To nelze přehlédnout. Všude bída, trosky, špína."
Jak probíhal váš denní režim?
"Ráno v sedm budíček, osm nástup do nemocnice. Tady byla běžná rutina, otevřely se ambulance, vizity."
Nebyla to asi až taková rutina, část pacientů byli místní lidé....jak velká část všech vašich pacientů to byla?
"My jsme ošetřili za těch pět a půl měsíce ošetřili asi 14,5 tisíce lidí. Z toho bylo něco přes tisíc vojáků ISAF a zbytek místní obyvatelstvo. Od začátku jsem zahájili humanitární činnost, v nemocnici byly ambulance pro místní a rovněž jsme vyjížděli do okolí Kábulu s mobilními týmy. Leckdy to byla první návštěva lékaře ve vesnici. Zpočátku to bylo chaotické. Těžko lidem v zemi, kde je 83% negramotnost vysvětlit, že se nemusí tlačit. Zprvu se přímo rvali, ale postupně to dostalo jakýsi řád."
Jak jste s těmi lidmi komunikovali?
"Najali jsme si tlumočníky do češtiny, byli to lidé, kteří vystudovali v Čechách. Bariéry se tak dařilo překonávat. Někdy to bylo obtížné, např. vysvětlit matce s dítětem s průjmovým onemocněním všechna hygienická opatření, to by šlo bez tlumočníka obtížně."
Jak vaši přítomnost vnímali místní lidé?
"Myslím, že i díky naší přítomnosti začali vojenskou přítomnost vnímat jinak. Když jsme přijeli, tak nerozlišovali vojáky ISAF, tedy mise, která má pomáhat místní infrastruktuře, samosprávě, od vojáků z Enduring Freedom, tedy jasně vojenské mise. Lidem tyto mise splývaly a panovala averze vůči cizím vojákům. Když jsme my odjížděli, tak alespoň okruh lidí, kteří přicházeli do nemocnice, ti nás přijali. V tom bylo poslání nemocnice nezastupitelné."
