'Skutečný dárek' pomůže konkrétním lidem na celém světě. Člověk v tísni spustil projekt před 15 lety

Koupíte dárek, dostanete certifikát a někomu tak uděláte radost. Společnost Člověk v tísni spouští pravidelně v předvánočním období program Skutečný dárek.

Jan Mrkvička | Foto: Danny Bate,  Radio Prague International

Díky finančním darům se podařilo vybudovat například 220 včelích úlů, 831 bioplynáren, rozdat 35.600 sešitů a čítanek, postavit či opravit přes 9 tisíc vodních zdrojů.

„Tento projekt začal před patnácti lety. Snažili jsme se přijít na to, jak vysvětlit, co děláme, prostřednictvím konkrétních věcí. V té době byl velmi úspěšný pojem 'adopce'. Mohli jste si vybrat příjemce a podpořit konkrétní dítě. Přesto jsme se chtěli vyhnout myšlence, že si nějaký bohatý člověk z České republiky vybere dítě, kterému chce pomoci, protože si myslíme, že to není cesta, jak řešit systémové problémy spojené s chudobou a podobně. Proto jsme přišli s myšlenkou Skutečného dárku, která byla inspirována naší partnerskou organizací Concern se sídlem v Irsku," říká Jan Mrkvička z organizace Člověk v tísni.

Foto: Člověk v tísni

Skutečný dárek je tedy o nákupu symbolickém daru. Může to být výuka pro školáky, balíček, který slouží k výživě nebo léčbě podvýživy, nebo výsadba stromu. Tyto symbolické dary pak převádíme na skutečné dary. V zemích, kde působíme, pak tyto peníze od lidí v České republice přidáváme do programů, které realizujeme. Například v Zambii pracujeme na propagaci bioplynu. Tyto domácí bioplynové stanice jsou docela zázračným řešením. Stačí je krmit trusem ze zvířat a máte plyn na topení, vaření a svícení. Vyrábíme uhlí z bambusu, což je opět šetrné k životnímu prostředí, a tím zmírňujete odlesňování a erozi. To jsou konkrétní novace, ale mohla by to být i nějaká terapeutická léčba, výživa nebo lekce pro rodiče, jak vařit výživné jídlo pro své děti z velmi omezených zdrojů."

Zpočátku to byla improvizace

Člověk v tísni pomáhá během válečného konfliktu na Ukrajině | Foto: Martin Dorazín,  Český rozhlas

Nevládní organizace Člověk v tísni byla založená na začátku 90. let 20. století. Pracuje v 25 zemích světa, kde jsou jeho týmy přímo na místě. Pracuje tak většina zaměstnanců organizace, kterých je zhruba 2,5 tisíce.

„Před několika dny jsem se vrátil z krátké návštěvy kolegů v Nepálu. Pracujeme na Ukrajině, v Sýrii, Zambii. Takže si dokážete představit, že úroveň potřeb a problémů se velmi liší. Obecně ale platí, že naším posláním je podporovat lidi, kteří chtějí ve svém životě něco změnit, zlepšit, vyřešit nějaké problémy a kterým chybí prostředky. Naší vizí není navrhovat lepší život pro všechny lidi na světě, ale spíše je v jejich úsilí podporovat," říká Jan Mrkvička.

Humanitární pomoc v Sýrii | Foto: Člověk v tísni

V konkrétních zemích pracují týmy Člověka v tísni přímo na místě. Je to většina zaměstnanců, kterých je celkově 2500 lidí. U zrodu organizace stál jeden ze studentských vůdců revoluce Šimon Pánek. Jak dodává Jan Mrkvička, zpočátku to byla velká improvizace.

„Já jsem se přidal o něco později. V Člověku v tísni jsem myslím 25 let. Ještě si pamatuji ty časy, kdy 95 % všeho byla improvizace a snaha přijít na to, co se dá dělat. Od té doby jsme vyrostli v docela velkou organizaci. Snažíme se být flexibilní, a zachovat si svého ducha. Ale není to tak snadné, když máme dva a půl tisíce členů týmu. Náš roční obrat je nyní 200 milionů eur, takže si dovedete představit, že finanční řízení je stále důležitou součástí práce."

Afghánistán nám přináší spoustu etických dilemat

Ve své kariéře Jan Mrkvička pracoval v Afghánistánu. Nyní zveřejnil své deníky z první mise. Působí Člověk v tísni v této zemi i po návratu Tálibánu k moci?

Distribuce pomoci v Afghánistánu | Foto: Člověk v tísni

„Do Afghánistánu jsem jel v roce 2002. Tehdy jsme věřili, že to bude definitivní pád Tálibánu, ale nestalo se tak. Loni jsem o tom vydal knihu. Jmenuje se Země. Stále jsme v Afghánistánu, snažíme se projít měnícím se prostředím a zorientovat se v tom, jak můžeme lidi podporovat i nyní. Zaměřujeme se více na ženy a vyloučené části společnosti, ale také na chudobu. Ta se drasticky zvyšuje. Rozhodli jsme se zůstat, vyjednávat s Tálibánem. Dokud mají určitý zájem nás tam nechat pracovat, tak to je základ pro navázání vztahu. Takže jsme tam stále, ale je pravda, že některá omezení, hlavně omezení zaměřená na ženy a dívky, a to, že dívky nemají přístup k vyššímu vzdělání, nám přináší spoustu etických dilemat."

Autoři: Zdeňka Kuchyňová , Danny Bate
klíčové slovo:
spustit audio

Související

  • Kde Česko pomáhá

    Nabízíme vám konkrétní příběhy z šesti prioritních zemí, kam v současnosti směřuje česká pomoc.