Nejtěžší Špidlova zkouška
Přípravu volby nového českého prezidenta provázejí velké zmatky, kterým běžný občan asi příliš nerozumí. Přičinily se o ně především hrátky kolem nominace kandidáta sociální demokracie. Jak uvádí Zdeněk Vališ, díky těmto tahanicím má nyní lepší "hradní pozici" kandidát ODS Václav Klaus.
Jedničku z politické obratnosti zaslouží představitelé ODS. Přestože se strana nachází ve složité situaci před volbou nového vedení, vystupují zcela jednotně a dělají všechno pro to, aby co nejvíce usnadnili cestu na Hrad Václavu Klausovi. Strategie je jasná. Pokud by Klausovi neotevřela cestu na Hrad už první volba v Parlamentu, nedovolí poslanci a senátoři ODS, aby dalšími volbami v Parlamentu prošel jakýkoliv jiný kandidát. Potom by byly všechny politické strany nuceny rychle se dohodnout na změně Ústavy, která by umožnila přímou volbu prezidenta. A jak zatím ukazují průzkumy veřejného mínění, v přímé volbě by byl favoritem Václav Klaus.
Ještě nedávno si ale občanští demokraté možná nechávali otevřená i zadní dvířka pro případná jednání se sociálními demokraty. Dvířka zavřeli se sarkastickým úsměvem, až když Špidlovo vedení dalo nepokrytě najevo, že svého bývalého šéfa Miloše Zemana nechce vidět na Hradě ani omylem. Od tohoto okamžiku je ovšem jasné, že Zemanovy šance na zvolení už nejsou ani teoretické. Šušká se nicméně, že důvody ke kategorickému odmítání Zemana, které dosud uvádělo vedení sociální demokracie, respektive někteří jeho členové, nemají údajně ve stranických řadách pozitivní ohlas.
Dosti pozoruhodné mohou ty argumenty připadat i lidem mimo sociální demokracii. Vedení například vyslovilo obavy, že pokud by byl Zeman na Hradě, mohl by sociální demokracii mediálně škodit, protože je mediálně přitažlivější. Zkrátka, musí to být úděsná představa, že legitimně zvolené vedení strany by zůstalo stranou pozornosti a novináři by se zajímali jen nebo převážně jen o názory Zemana. Asi seriózněji vyhlíží argument, že nejzákladnější hodnotou má být akceschopnost sociální demokracie. Akceschopnost ale předpokládá jednotu, a tu by mohla narušit Zemanova snaha dostat se na Hrad. Má to jeden háček. O vnitřní jednotě v sociální demokracii prý už delší dobu stejně nemůže být řeč. A nedávné vnitrostranické referendum také naznačilo příčinu současného rozkolu.
Některým lidem prostě nevyhovuje introvert Špidla, jeho komorní vystupování a niterné přesvědčení, že vládnutí nejsou mocenské hrátky, ale správa věcí veřejných. Nestačí být "tak nevšedním úkazem v dnešní politice", jak Špidlu hodnotí místopředseda vlády Pavel Rychetský. Lidem se stýská po chlapáckém Zemanovi. Ten ostatně v sobotních Lidových novinách tvrdí, že za jeho vedení byla sociální demokracie politickým pitbulem a že by byl nerad, aby se z ní stal ustrašený ratlík. A na adresu těch, kdo se bojí jeho návratu do politiky, dodává, že silných jedinců se bojí jen ti, kteří sami silní nejsou.
Zdá se, že zřejmě nebudou daleko od pravdy ti pozorovatelé, kteří soudí, že Vladimír Špidla nyní prochází zatím nejtěžší politickou zkouškou. Pokud by se prezidentem opravdu stal Václav Klaus, budou mnozí Špidlu obviňovat, že mu na Hrad vlastně dopomohl. Byl by to jistě pikantní paradox, protože pro Špidlu byl dosud Klaus vždy tím hlavním politickým rivalem a nový sociálnědemokratický politický styl ve Špidlově podání se od začátku vyznačuje jednoznačným odmítáním všeho, co by mohlo připomínat byť jen náznak konsensu s dosavadním šéfem ODS.
