V Praze je bez domova na 3500 lidí

Sváteční dny na konci roku tráví většina lidí doma se svými blízkými. Ne všichni ale mají takové štěstí. Například jen v Praze je 3500 lidí bez domova. Pomoci azylových domů či různých charitativních organizací využívají jen stovky z nich. Ostatní žijí na nádražích, v kanálech, neobydlených domech a sklepích.

V Praze je bez domova na 3500 lidí

Pavel Bém na Staroměstském náměstí v Praze nalévá polévku bezdomovcům, Foto: ČTK

Když se řekne bezdomovec - okamžitě každého napadne asociace - hlavní nádraží - posedávající špinaví a žebrající lidé. Jak však říká ředitel Městského centra sociálních služeb a prevence Miroslav Luczka, těchto lidí je jen část. U řady dalších není to, že ztratili domov, vůbec znát.

"Lidí bez domova, které by jste takzvaně nepoznali od ostatních, je velká spousta. A také jsou to lidi bez domova. Čili je to ošidné a chápání bezdomovectví pouze jako homeless je špatné. Těch lidí bez domova je daleko více. Jsou schovaní, mnohdy to cítí jako handicap a sami se snaží, aby to na nich nějakým způsobem nebylo poznat."

Foto: ČTK

Problematiku bezdomovectví ze všem možných hledisek se na akci nazvané "V Praze doma bez domova" snažili ukázat odborníci, kteří přišli diskutovat s veřejností. Hovořilo se o kriminalitě bezdomovců, o tom, jak vidí život lidí bez domova lékaři, o příčinách, které vedou ke ztrátě střechy nad hlavou. Mnozí zástupci neziskových organizací uváděli, že mladé bezdomovce, "vyrábí" jako na běžícím pásu dětské domovy. Například sdružení DOM provozuje právě pro mladé lidi Dům na půli cesty. Jak uvedla Michaela Svobodová, učí se zde základní dovednosti praktického samostatného života.

"My nejsme azylový dům, který pečuje řádově o několik desítek lidí. My se snažíme těm mladým nabídnout velmi individuální péči, takže máme kapacitu 12. Jsme permanentně plní, protože ta poptávka je mnohonásobně větší, zvlášť v Praze jako ve spádovém městě. Proto začínáme budovat ještě jeden dům na půli cesty a mohli bychom mít tři i čtyři a byly by asi plné."

Foto: ČTK

Do domu na půli cesty přicházejí jednak děti z dětských domovů, ale i z nefungujících rodin. Mohou zde strávit jeden rok, aby byli připraveni do samostatného života. Sdružení DOM má i dílnu, kde své klienty zaměstnává. Doba, kterou zde lidé stráví je velmi individuální, někteří k tomu, aby začali vydělávat a žít samostatný život potřebují několik měsíců, jiní podstatně déle.

"Lidé, kteří třeba od dětství žili v institucích, tak potřebují mnohem delší čas. My pracujeme velmi individuálně, šijem to těm klientům na míru. Hodně záleží na tom, jak se jim daří, jakou mají motivaci. Takže jsou tam lidé kratší dobu, ale i déle, podle situace."

Za čtyři roky existence prošlo Domem na půl cesty již sto lidí a většině se daří žít normálním životem. Spíše než řešení, ukázala celá diskuse problém bezdomovectví ze všech možných hledisek. A také to, že lidé na ulici si ztrátu domova nevybrali dobrovolně a je jim třeba pomoci, protože oni už to nedokáží a nemají na to sílu.