Uplynulo 20 let od úmrtí české herečky Dany Medřické
21. ledna uplyne 20 let od úmrtí velké české herečky, členky činohry pražského Národního divadla Dany Medřické. Vzpomínkou na ni je následující příspěvek.
"Myslím, že je to veliký dar, mít před sebou cíl. Důležité je však jít za ním za každou cenu už od časného mládí. Pro mne bylo cílem divadlo." To byla slova Dany Medřické, herečky mimořádného charakteru, citu a talentu, umělkyně navýsost opravdové, vitální a teple lidské. Mimořádná byla tím, že byla jedinečná, neopakovatelná a nenapodobitelná. Dokázala osamoceně bojovat v práci i v soukromí. Spojila svůj život s o mnoho let starším profesním kolegou Václavem Vydrou. Pro něj a pro hereckou práci byla ochotna obětovat vše. Jejich syn, třetí Václav ze slavné herecké generace Vydrů, který následuje svoje rodiče, i on je vynikajícím hercem, z rozličných dokumentů, kritik, deníků a z úvodní kapitoly chystané knihy, kterou už nestihla dokončit, nedávno připravil spolu s divadelní publicistkou Bohumilou Spisarovou vlastní svazek, nazvaný "Vaše Dana Medřická". Z něho plasticky vystupuje osobnost jeho matky, která přesto, že ji minulý režim nepoctil titulem národní umělkyně, jenž by jí poprávu patřil, byla a zůstává i ve vzpomínkách herečkou "naší", vpravdě národní. Na to, co z jejího života je v knize o ní naprosto objevné, s čím se tedy mohou její příznivci i divadlomilující čtenářská veřejnost seznámit poprvé, jsem se Václavy Vydry nejmladšího zeptala...
"Tam je zajímavých spousta věcí: Úvod té knížky, který napsala máma sama, nemohl nikdo znát, to nemohl vědět nikdo. Určitě nikdo nečetl jeden z jejích dopisů, který psala mému tátovi, no, a tak vůbec. V té knížce jsou věci, které o mámě třeba někdo mohl tušit, ale nikde si je nemohl přečíst. Je tam také spousta krásných dopisů, které dostala od kolegů, a krásných věcí, které kolegové o ní řekli. Máma měla v sobě citu přehršel. Já si myslím, že všichni, kdo ji znali, museli cítit, co z ní tryská, co vlastně přenáší na ně, na lidi, kteří se na ni koukali. Taková herečka, jako byla máma, nemůže být necitelný člověk. A že měla duši a srdce, to vím nakonec nejlíp já."
Dana Medřická vytvořila na jevištích, ve filmech, v rozhlasu i televizi na sta dramatických postav. V trvalé paměti obecenstva zůstala především její divadelní a filmová Slávka Hlubinová ze Šrámkova "Měsíce nad řekou", Líza z "Obchodníka s deštěm", Erži Orbánová z "Kočičí hry" nebo titulní postava z inscenace "Romeo a Julie na konci listopadu", kterou hrála po boku neméně velkého umělce Karla Högera, s nímž ji pojilo mnohaleté pracovní i osobní přátelství. My si Danu Medřickou teď připomeňme krátkou ukázkou ze hry "Zkouška ohněm" od Arthura Millera, kde byl na jevišti jejím partnerem Radovan Lukavský...
