Od kněžny Libuše k Olze Havlové aneb významné české ženy v dějinách

Dějiny netvoří jen bitvy, smlouvy a více či méně důležitá politická rozhodnutí. Stejně neplatí, že jsou dějiny pouze dějinami mužů. Ženy - a v našem případě české ženy - nezanedbatelně ovlivňovaly vývoj naší společnosti a kultury. A právě o tom s autorkou populární práce České ženy Alenou Wagnerovou rozmlouval Herbert Brynda.

Od kněžny Libuše k Olze Havlové aneb významné české ženy v dějinách

Za vším hledej ženu, říká se. Toto rčení navozuje dojem jakéhosi neurčitého dějinotvorného podílu žen. Tuto představu se snaží ve své knize Alena Wagnerová co nejvíce rozptýlit.

"Kniha České ženy soustřeďuje 58 portrétů významných českých žen ze všech oborů lidské činnosti - to byl jeden z úmyslů - a v celé té historické škále tisíciletí českých dějin. Šlo nám o to představit podíl žen na české kultuře a na vývoji české společnosti, který je významný, ale příliš málo doceněný. Tak jak se to děje s prací žen ve všech oborech lidské činnosti,"

říká autorka a dodává, že se sama podivovala nad tím, kolik žen českou společnost ovlivnilo:

"Myslím si, že není náhodou, že česká historie začíná ženskou postavou, kněžnou Libuší. To je české unikum a už u té kněžny Libuše vlastně vidíme typické a důležité ženské vlastnosti, které práci žen provázejí celá staletí: spojení jasného rozumu s cítícím srdcem, odpor k násilí, obezřetnost v jednání, schopnost trpělivě ale neústupně jít za svým cílem a smysl pro potřeby druhých. To znamená sociální aspekt, který je v životě a činnosti žen vždy přítomen. To je prostě náš osud, že navazujeme kontakty."

Alena Wagnerová už zmínila legendární kněžnu Libuši, z dalších významných českých žen namátkou jmenujme Přemyslovny Anežku a Elišku, Johanu z Rožmitálu, spisovatelky Němcovou, Světlou, Krásnohorskou, pěvkyni Destinovou, političky Horákovou, Plamínkovou nebo herečky Scheinpflugovou, Gollovou, Zázvorkovou či Medřickou. Která ze slavných žen je Aleně Wagnerové osobně nejbližší?

"Mojí favoritkou je Dagmar Dykyjová, narozená v roce 1914, česká bioložka a jedna z vědců, kteří se zasloužili o třeboňskou biosféru. To znamená ekoložka, která celý život - vzhledem k tomu, že měla špatný posudek, protože byla dcerou statkáře - byla v rozvoji své práce bržděna. A teprve později, v 60. letech se mohla v Třeboni rozvinout, s pomocí ostatních kolegů, kteří nad ní drželi ochrannou ruku. Ona také pracovala neobyčejně takticky šikovně, snažila se ty ekologické požadavky prosazovat mírnými metodami, získávat, nemlátit lidi po hlavě, ale získávat je. To se jí podařilo a myslím si, že to je takový ženský způsob práce, jehož si velmi vážím."

Některé z osmapadesáti Českých žen mají výlučný vztah ke své domovině, některé český rozměr výrazně překročily:

Olga Havlová

"Myslím, že třeba architektka Eva Jiřičná, která pracuje v Anglii, je známá i ve světě, ačkoliv si její jméno asi těžko vyslovuje. Myslím, že známé ve světě jsou i výtvarnice, sestry Válovy; známá je i zvonařka, zvonařská rodina Dytrychů, protože dělají zvony do celého světa, takže by měla být také známá. A samozřejmě také Milena Jesenská, tím etiketováním přítelkyně Franze Kafky, které neplatí, protože ona byla vynikající novinářka, ale to se postupně prosadilo. A potom samozřejmě sportovkyně, Věra Čáslavská a Dana Zátopková, to jsou osobnosti široce známé; pak také Olga Havlová, zesnulá žena prezidenta Havla, velmi mimořádná osobnost, která neztratila ve vysoké funkci samu sebe. Byla to také žena, která pocházela z velmi jednoduchých poměrů. A potom třeba Olga Fierzová, Švýcarka, která se stala Českou a která dělala vynikající sociální práci vždy pro ty potřebné. Nejdřív pro dělnické děti na Žižkově, potom pro německé děti na konci války, které zůstaly po květnu 1945 v Československu, jako děti nenáviděného národa; a nakonec Přemysl Pittr a Olga Fierzová skončili svou práci v táboře Válka u Norimberka. Takže vždy stáli na straně těch lidí, kteří byli v tísni,"

říká Alena Wagnerová, podle níž se atraktivnost ženských vzorů za posledních několik desítek let zvýšila a ženy se výrazně prosadily v celé řadě povolání, včetně politiky.

"Co se mi zdá, že je pořád problémem našeho světa, že jsou dominantní mužská měřítka na lidskou činnost. A že ten ženský přínos světu, to znamená sociální cítění, právě ta trpělivost, ohled na druhého, že prostě ten ženský přínos světu je pořád takový nedostatečný, protože ženy, které chtějí vyniknout a které také vyniknou, se dostávají do mužských mantinelů a musí se přizpůsobovat. A to vidíme i u řady političek, třeba u Margaret Thatcher, která je sice žena, ale pracuje mužsky. Na rozdíl od kněžny Libuše, ovšem ta na to také doplatila, že...,"

uzavírá autorka většiny portrétů osmapadesáti významných českých žen, Alena Wagnerová.