Jak to bylo se zánikem starého českého státu
Víte, jak to bylo se zánikem starého českého státu a k jakému datu se tento proces váže? To jsou otázky pro dnešní rubriku Historické otazníky. Možná někdo namítne, že stačí se podívat do příslušných historických příruček. Ale vše není tak jednoduché, jak se zdá. Odpovědi se totiž v řadě historických pramenů rozcházejí. O výsledku jednoho někalikaletého podrobného bádání, které by mohlo vnést jasno do této problematiky, uslyšíte v dalších minutách.
Mnoho historických procesů proběhlo dlouhodobě a postupně. Jedním z nich byl také zánik starého českého státu - české monarchie, který přímo souvisel s postupným vznikem monarchie rakouské. Tématu zániku starého českého státu, tedy k jakému datu by se symbolicky mohl tento historický přelom přiřadit, se věnuje už několik let archivář Pavel Sedláček ze Státního ústředního archívu v Praze na Hradčanech....
"Ten proces v určitých svých tendencích začal už dokonce před rokem 1526 před nástupem Ferdinanda I. Habsburského na český trůn a naopak nebyl zase důsledně dokončen v některých záležitostech jako třeba oficiální název státu až do I.světové války."
"Většinou se udává datum 1.května 1749, kdy byla zrušena česká dvorská kancelář jako vlastně nejdůležitější ústřední úřad toho starého českého státu. Její počátky sahaly až do roku 1453, kdy byla zřízena proto, aby byla přes ní vyřizována písemná agenda související s úřadem českého státu. Takže panovník jako hlava personální unie několika království, několika států, potom vyřizoval svojí agendu od toho 15.století už téměř výhradně písemnou formou prostřednictvím kanceláří - specických pro jednotlivé státy. To je rozdíl, dejme tomu, proti době 14.století, kdy Karel IV. měl jednu kancelář, která vyřizovala agendu i pro české království i agendu vyplývající z jeho titulu římského císaře. A tehdy v tom 14.století byla také k listinám vydávaným jménem panovníka přivěšována velká pečeť, která zobrazovala postavu tohoto panovníka. Bylo to tedy úzce vázáno na jeho osobu."
Vznik české kanceláře roku 1453 se projevil také tím, že od té doby na hlavní pečeti českého panovníka nebyla žádná postava. Byl na ní heraldický symbol - jakýsi předchůdce dnešních státních znaků. Ten byl pak na pečeti české kanceláře sestaven jiným způsobem než na pečeti téhož panovníka z uherské nebo rakouské kanceláře....
"To je právě jedna ze zásadních věcí, o kterých si myslím, že stojí zato uvažovat. Totiž to zrušení české dvorské kanceláře v roce 1749 v rámci centralizačních reforem Marie Terezie ještě neznamenalo zánik tohoto specifického českého znaku panovnice. Místo české kanceláře nastoupilo tzv.direktorium, které bylo společným úřadem pro správu jak rakouských zemí tak zemí českých. Ale to direktorium zpočátku používalo dvě velké pečeti: Jednu rakouskou se zvláštním znakem a jednu českou. A tady se nabízí příležitost považovat za historický zlom - za symbolické vyjádření toho historického přelomu okamžik, kdy zanikla specifická symbolika českého panovníka a státu a byla nahrazena unifikovanou jednotnou panovnickou symbolikou společnou pro rakouské a české země."
Marie Terezie o této změně evidentně uvažovala už od roku 1745, kdy se její manžel stal císařem Svaté říše římské a ona jako jeho choť získala právo používat na svých znacích císařského orla. Ovšem kupodivu na velké pečeti české kanceláře a také na středních pečetích, které byly od ní odvozeny, a byly užívány různými úřady nejen ve Vídni ale také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku u vrcholných zemských úřadů, tam se znak zatím nezměnil. Podle dostupných informací příležitost doplnit císařského orla na pečeti Marie Terezie byla už tehdy považována za šanci vzniku nového jednotného znaku.
"Mně se nepodařilo najít přesné výhrady, které byly k té původně zamýšlené podobě jednotného panovnického znaku. Máme tady rozhodnutí Marie Terezie o tom, že provádění nařízení o tomto symbolu má být pozastaveno a jeho kresba má být vrácena do Vídně. Což se nepochybně také stalo. Takže po krátkém zdržení byl jednotný znak zaveden panovnickým reskriptem z 29.listopadu 1752. A snad by se právě toto datum mohlo považovat za symbolický mezník na rozhraní při sjednocování rakouské monarchie."
Nyní se podle archiváře Pavla Sedláčka musejí historici a odborníci domluvit, co bude za symbolické datum považováno: zda tradiční datum zrušení dvorské české kanceláře nebo datum, kdy byl zaveden jednotný panovnický znak. Jeho zavedení mělo poté také své konkrétní důsledky:
"Velká pečeť byla používána u privilegií, kterými panovnice udělovala různá práva, případně potvrzovala práva a jedním z nejdůležitějších privilegií bylo také povyšování do šlechtického stavu - případně polepšování toho dosavadního stupně šlechtického stavu. Tím, že existovala do roku 1752 specifická česká velká pečeť, tak všechny tyto právní akty - přesněji řečeno jejich platnost - byla omezena na území, na kterém se původně používal ten původní český panovnický znak. Čili takové povýšení opatřené velkou pečetí české kanceláře bylo platné na území Čech, Moravy a Slezska, ale už nikoli na území rakouských zemí nebo v Uhrách. Zavedením jednotného znaku se tedy defacto sjednocovala šlechta na území celého pozdějšího Předlitavska. A v tom reskriptu z 29.listopadu 1752 je tato skutečnost výslovně zmíněna. Čili společná platnost privilégií vyplývala z používání stejné pečeti s jednotným panovnickým znakem. A potom roce 1752 už není snadné odlišit, kdo byl vlastně šlechticem českým a kdo patřil mezi rakouskou šlechtu."
Dosavadní mezník rok 1749, kdy byla zrušena česká dvorská kancelář, je podle Pavla Sedláčka do určité míry také jen symbolický. Uvedená česká kancelář totiž sídlila od Třicetileté války také jen ve Vídni - v místě, kde pobýval panovník se svým dvorem a víceméně vykonávala příkazy, o nichž bylo u panovnického dvora rozhodnuto. I když formálně muselo být každé takové rozhodnutí, pokud mělo platit v Čechách i v Rakousku, vyhotoveno dvakrát pod různou pečetí - jednou pro české a jednou pro rakouské země, tak z hlediska obsahu to mnoho neznamenalo.
"Proto snad stojí za úvahu za úvahu, když už hledáme mezník čistě symbolický, zmínit se také o otázce změny státní - respektive panovnické - symboliky, která by snad mohla toto vyjadřovat. To zavedení jednotného znaku i dvorské úřady a Marie Terezie považovaly za věc nejenom formální a v tom reskriptu je upozorněno především v souvislosti právě s vydáváním šlechtických nobilitací na to, že jeden z efektů tohoto opatření bude také platnost nově vydávaných privilégií na celém území rakouských i českých zemí."
K celé problematice zániku českého státu poznamenal Pavel Sedláček ještě jednu kuriozitu: Ne vždycky si totiž současníci uvědomovali, k jakým změnám za jejich života dochází. Navíc v písemných pramenech se všechny názory z pochopitelných důvodů neodrazily. Když se ale podíváme na písemnosti vedené v souvislosti se zaváděním jednotného znaku - v Praze či Opavě, tehdejší představitelé zemské správy projevili zájem o jednu jedinou záležitost:
"Šlo jim o otázku, kdo zaplatí a z jakých peněz budou zaplaceny finanční náklady spojené s pořizováním těch nových pečetidel. Toto Marie Terezie posléze tedy také vyřešila a sice tak, aby tyto náklady byly uhrazeny z výnosů za úřední výkony u toho příslušného úřadu. A v tomtéž nařízení připojila také rozhodnutí, že dosavadní staré pečeti s tím posledním českým znakem mají být odeslány do Vídně, což se samozřejmě realizovalo a ty pečetidla by bylo možné dodnes ve vídeňském archívu nalézt."
Tolik o zániku českého státu pan archivář Pavel Sedláček ze Státního ústředního archívu v Praze na Hradčanech. Zdálo se vám dnešní téma rubriky trochu složité? Nezbývá mi než připomenout úvodní slova dnešní rubriky, že mnoho historických procesů probíhá dlouhodobě a složitě.
