Český a Slovenský exil 20. století jsou výstavy v Brně

O kulturní akci "Exil 20. století" v Brně jsme vás už ve vysílání několikrát informovali. V následující kulturní rubrice se vypravíme na jednotlivé výstavy. Začneme výstavou fotografií z rumunského Banátu, kde čeští krajané udržují nejen zvyky, ale i jazyk.

Český a Slovenský exil 20. století jsou výstavy v Brně

Fotografie z výstavy Český a Slovenský exil 20. století

Exil 20.století je kulturní událost roku. Po několikaleté práci týmu Jana Kratochvíla se podařilo nashromáždit obrovské množství dokumentů, artefaktů a fotografií z českého exilu. Ve třech výstavních prostorách v Brně mají návštěvníci možnost projít světem skautingu, vojenství, světem rozhlasového vysílání ze zahraničí, ale i světem malířství a fotografie. Aktivity lidí v exilu byly, dalo by se říci, na různém stupni profesionality, ale především byly obrovsky pestré. Na výstavách, pokud je jen neproběhnete, objevíte například drobné tužkou namalované obrázky krajinky, nebo třeba malou poštovní známku Slovenské ligy v Americe. Fotografie o českém a slovenském exilu však přece jenom dominují téměř na každém kroku. Konec konců právě fotografie velmi dobře spojuje dokumentární a umělecký rozměr. Fotograf Pavel Hroch, který více než deset let jezdil do Rumunska mezi téměř zapomenuté Čechy, krajany, zachytil jejich běžný život. Právě jeho fotografie mají beze sporu i uměleckou hodnotu. Fotografie si zajímavě hrají se světlem v krajině, která jakoby se promítala, nebo zrcadlila na tvářích starých i mladých lidí zachycených na snímcích. S Pavlem Hrochem se sešla kolegyně Milena Štráfeldová a zeptala se ho, kdy se poprvé vydal do rumunského Banátu.

"Já jsem tam byl poprvé na jaře 1990 a pak jsem tam jezdil v průběhu celých devadesátých let. Naposledy jsem tam byl v roce 2000 nebo 2001."

Kolikrát jste tam tedy byl?

"Já už to ani nespočítám. Tak Patnáctkrát určitě."

V kterých těch krajanských vesnicích jste měl možnost fotil?

"Kromě Šumice, kde jsem byl jen jednou, jsem fotil ve všech."

Jak vás tam přijímali?

"Velice příjemně."

Jak se tam udržuje české povědomí? Mluví česky, udržují nějaké české lidové zvyky spojené například s Vánocemi nebo Velikonocemi?

"Krajané v Rumunsku udržují velice čistou češtinu, která pro dnešního Čecha může znít legračně nebo okouzlujícím způsobem, protože používají neřečné prvky, které člověk už neslyší. Ale je to vlastně velice čistá čeština. Jenom ještě oni používají všechny technické výrazy v rumunštině, protože jako češi utekli do Rumunska 1827, kdy nebyla ani žárovka a jiné věci."

Tak to byl Pavel Hroch, autor fotografií o krajanech v rumunském Banátu. Výstava je umístěna v Masarykově vědecké knihovně v Brně. Projdete náměstím v Brně narazíte na Moravské muzeum. A právě tam je další výstava v rámci velkolepého projektu Český a Slovenský Exil 20. století. Výstavu poštovních a jiných dokumentů z exilu zahájil Vladimír Bystrov, potomek ruských emigrantů, kteří utekli před ruským komunismem do Československa. Ovšem pak mnohé z nich komunismus zastihl i tady a tak, ti, kteří nestačili utéci dál na Západ, zmizeli v komunistických lágrech.

"Nemůžu vysvětlovat, co uvidíte na výstavě, protože celý projekt, mnoho expozic je z 90% nabyt dokumenty, které nebyly nikdy uveřejněny a jsou novinkami. Všichni budete zahlceni a budete se vracet. Pouze stručně, abyste věděli, kam jdete. V prvním patře je výstava s názvem "Exil z Československa" a "Exil do Československa". Jejími autory jsou lidé soustředěni kolem sdružení "Oni byli první".

Vladimír Bystrov

Kdo jsou tito lidé ze sdružení "Oni byli první", a co chtějí touto výstavou říci, respektive připomenout. Otázka přímo provokativní pro předseda sdružení "Oni byli první" Vladimíra Bystrova:

"My jsme vznikli před deseti lety, jako sdružení potomků těch, kteří byli odvlečeni a zahynuli v gulagu. Chtěli jsem připomenout celou tuto situaci, celou tuto genezi, politickou peripetii. Pak jsem přicházeli na to, že musíme připomínat širší souvislosti. Myslím, že o kauze odvlečených se nám podařilo do paměti veřejnosti, historiků vrátit. Tady otevíráme novou epizodu, o které se nikde nehovořilo. Je to satisfakce v tom smyslu, že jsem objevili, že toto téma má i další polohu. Nesmírně důležitou polohu pro český a slovenský národ."

Řekli jsme si, že projekt "Český a slovenský exil 20. století" jsou obrovské výstavy v Brně. Ovšem tím bychom tuto kulturní akci roku poněkud zploštili. Jde totiž o více než jen o zajímavé expozice. Jedná se o připomenutí lidí, kteří mnohdy z donucení museli opustit svou vlast, ale nikdy na ni nezapomněli a dodnes šíří její dobré jméno. Poslední slovo necháme ministrům kultury Slovenska a České republiky - Rudolfu Chmelovi a Pavlu Dostálovi.

"Pozitivní je to, že se tímto projektem snažíme více integrovat emigraci do národního státního tělesa. Do roku 1989 bylo slovo exil nebo emigrace vnímáno v pejorativních konotacích a nebylo vnímáno příznivě. Po 89 roku došlo k radikálnímu přelomu. Každý si z exilu nebo z emigrace jen jednotlivosti. Tato výstava Má tu přednost, že poskytuje komplexnější záběr na tuto historicky problematickou problematiku."

"Je to svým způsobem splacení dluhu, které po těch 12 letech nastává. Jsem rád, že mohu být u toho, že jsem jeden z iniciátorů."

Jaké bude pokračování projektu Exil 20.století, zeptal jsem se Pavla Dostála, ministra kultury.

"Pokračovat? Právě jste mě zastihl tady v rozhovoru s panem Prečanem, s člověkem, který v exilu shromažďoval literaturu, exilové práce. Dohodli jsme se, že ta jeho obrovská knihovna, fondy se stanou součástí Národního muzea ČR. Budou to materiály, které budou sloužit k tomu, abychom lépe poznali svoji minulost, proto abychom mohli přemýšlet o své budoucnosti. Ministerstvo kultury bude tuto záležitost finančně podporovat."