Restaurování zatopených archiválií potrvá až desítky let

Půl roku po ničivých povodních, které vloni v létě postihly Česko a jeho hlavní město, je v mrazírnách stále uloženo téměř deset tisíc metrů krychlových poškozených archiválií. A zatímco pražské metro již pomalu začíná jezdit, archiválie budou restaurovány v lepším případě ještě pět let.

Rukopis třeboňského augustiniána Oldřicha Kříže z Telče,  15. stol.
Česká vláda plánuje do pěti let vysušit všechny důležité spisy, a chce začít těmi, které nejsou součástí kulturního dědictví. Náklady se budou pohybovat kolem sta milionů korun. Ředitel odboru ochrany kulturního dědictví ministerstva kultury Pavel Jirásek:

"Nejedná se pouze o věci, které lze hodnotit jakou součást kulturního dědictví, ale podstatnou část vedle ministerstva kultury a jeho příspěvkových organizací, tvoří dvě ministerstva, obrany a spravedlnosti."

Nejkritičtější situace mezi takzvanými živými spisy je i nadále u soudních záznamů, jež voda vzala nebo poškodila a bez nichž soudy nemohou efektivně pracovat. Karel Ksandr ze Státního ústavu památkové péče:

"Je třeba spěchat u civilních a vojenských soudů. Městský soud tady v Troji utopil čtyři kilometry živých spisů, takže se nesoudí. Je tam tedy skutečně potřeba hodně spěchat."

Pro kulturně významné dokumenty naopak podle Jana Vojty z Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli hraje čas:

"S těmi věcmi, které lze počítat jako kulturní dědictví, je lepší raději počkat a zvolit optimální metody, byť náročnější a dlouhodobější, s cílem jejich zachování po maximálně dlouhou dobu."

A jak dlouho může trvat úplné restaurování dokumentů, které jsou součástí kulturního dědictví? Jan Vojta se svou skepsí netají:

"Mé odhady jsou velmi pesimistické, velmi pesimistické. Já tuto dobu odhaduji mezi pětadvaceti až třiceti lety. Ale moji kolegové jsou v těchto odhadech daleko skromnější, takž se ty odhady různí."

S Vojtou souhlasí i Bohumil Fanta, bývalý děkan fakulty architektury ČVUT, který přidává podobnou zkušenost ze zahraničí:

"Ty věci, které byly zatopeny ve Florencii v roce 1966, tak jsou vysušeny, ale nejsou všechny zrestaurovány. Takže z toho se dá zhruba odhadnout, jakou dobu to restaurování může trvat."

Česká republika nejenže neměla a nemá dostatek zařízení na vysoušení archiválií, ale nemá ani dostatek kvalifikovaných restaurátorů, například specialistů na restaurování fotografií. I toto chce vláda napravit, místopředseda vlády Petr Mareš a ministr kultury Pavel Dostál chtějí při Technickém muzeu v Brně vybudovat Restaurátorské centrum, jež by sloužilo i do budoucna a mohlo by se využívat i pro jiné účely.