Záchrana písemných kulturních památek poškozených povodněmi je velmi náročná
Nedávná "velká voda" ničila vše, co jí přišlo do cesty, ale běsnila i tam, kde nikdy být neměla, a kde jsme ji jinak, než ve vodovodním potrubí nepotřebovali. Způsobila nám velké škody - leckdy nenahraditelné - i na objektech a inventáři kulturních zařízení. Asi nejsnáze si živel zařádil v písemných archivech.
Nedávná "velká voda" ničila vše, co jí přišlo do cesty, ale běsnila i tam, kde nikdy být neměla, a kde jsme ji jinak, než ve vodovodním potrubí nepotřebovali. Způsobila nám velké škody - leckdy nenahraditelné - i na objektech a inventáři kulturních zařízení. Asi nejsnáze si živel zařádil v písemných archivech. Promáčeny byly stohy knih, množství notové literatury, bohužel i historické, neboť například pražské Muzeum české hudby, nesoucí jméno Bedřicha Smetany, autora slavné symfonické básně "Má vlast", sídlící v Praze na Novotného lávce v těsném sousedství milované řeky tohoto našeho i světového hudebního velikána, jindy klidná, stříbropěnná, nyní rozbouřená Vltava zatopila docela. Namnoze nenávratně poničené jsou sbírky starých vzácných tisků. I když se něco z nich podařilo zakonzervovat zmrazením, zda budou tyto unikáty skutečně zachráněny do podobné kvality, jakou měly před povodní, a také v jakém časovém horizontu lze předpokládat dokončení restaurátorských prácí, to podle ministra kultury Pavla Dostála nedokáže říct přesně nikdo. Existují pouze odhady...
"Zakonzervování listinných materiálů, archiválií - no, ono to zní strašně hezky, ale těch archiválií jsou stovky tun. Zmražení není problém, dokonce jsou firmy, které nám pomáhají toto zmrazit. Otázka je, jak postupovat dále, jak tyto archiválie rekonstruovat. Je to velice složité, dělá se to ve vakuových komorách, list po listu, takže ten proces - jenom u těch materiálů, které jsou zamrazeny z oblasti kultury - by trval asi sto roků,"
řekl Radiu Praha Pavel Dostál, zvolený už podruhé na čtyři roky do funkce ministra kultury, který za prioritu tohoto období pokládá obnovu povodní zničeného kulturního dědictví. Přesto se zjevnými obavami očekává den, kdy bude úřad předávat svému nástupci a potažmo těm, kteří přijdou po něm...
"Nevím, jestli do dalšího století, kromě opravených památek a kulturního života, předám také balíky ledu, se kterými si následující generace budou muset poradit, ale je to tak."
Nepříliš optimisticky, na základě vlastních dosavadních zkušeností, pohlíží na práci k záchraně vzácných tiskovin restaurátorka z knihovny pražského Národního muzea Jana Tomšů. Uvádí příklad...
"Týká se to vpodstatě dvaceti tisíc svazků, které zůstaly ponořené víceméně díky velmi nevhodnému uložení v terezínských kasárnách. Pro jednoho restaurátora to znamená práci na pět tisíc let (!); čím více restaurátorů, tím větší šance, že ta doba by se zkrátila. Restaurátor takovouto knihu, je-li zasažena do té míry, jako je zasažena v tom Terezíně, to znamená, že ty knihy jsou už dneska obalené plísněmi jako chlupaté kožíšky, tak to je práce minimálně na tři měsíce na jednom svazku,"
dodala restaurátorka Jana Tomšů s tím, že pro záchranu je také třeba získat mnoho vakuových vysoušečů. Potěšitelná zpráva v této souvislosti přišla od Britské rady, která oznámila zakoupení tří takovýchto speciálních přístrojů v hodnotě 750.000 korun, které ihned posílá do České republiky, a to i s odborníkem, který české kolegy vyškolí. Za poskytnutou pomoc jí patří dík!
Jak víte z našich zpravodajských relací, vodní pohroma neušetřila ani pražskou ZOO, za oběť jí padlo několik desítek zvířat, příběhy smutných konců několika z nich dokonce už zná celý svět. Drtící smršť se v Praze-Tróji přehnala i přes zámecký letohrádek, který si v druhé polovině 17. století nechal vystavět Václav Vojtěch ze Šternberka; zde ze dvou třetin poničila vzácnou sochařskou výzdobu, depozitáře Národní galerie i zahradu. Na opačném břehu rozvodněné Vltavy byla záplavami postižena Královská obora. Největší pražský park, obecně nazývaný "Stromovka", patrně vzniklý z někdejšího lužního lesa a po staletí kultivovaný Habsburky, který donedávna sloužil obyvatelům i návštěvníkům hlavního města k výletní i zábavním účelům, je zničen z osmdesáti procent a jeho obnova potrvá celá desetiletí. Voda vyvrátila vzrostlé stromy, mezi nimi i památný dub, poškodila nebo dokonce smetla parkány kosodřevin, záhony květin, zbořila ploty, hráze rybníčku, cesty i chodníky, odnesla lavičky. "Plíce Prahy", jak se Stromovce přezdívalo, připomínají dnes spíše bahniště nebo prales. Dokud v ní nebude bezpečno, dokud bude ohroženo zdraví lidí, je pro veřejnost zcela uzavřena. Totéž platí i pro některé scény v areálu Výstaviště, například Letní kino, divadla Pyramidu a Spirálu. Relativně nejlépe dopadla Křižíkova fontána, i když v hloubce pět a půl metru zůstala technika a vše, co se nestihlo včas odvést. Program zde může být v omezeném rozsahu obnoven už v prvním zářijovém týdnu. V důsledku povodní má totiž značný skluz, pokud jde o návštěvnost, a musí si na sebe vydělat. Přitom právě na letošní sezónu se mimořádně pečlivě připravovala, jak o tom bude hovořit její producent, hudební skladatel a dirigent Miloslav Janíček z agentury Orfeus. Nejprve mi však dovolte několik slov o jejím tvůrci - zakladateli českého elektrotechnického průmyslu Františku Křižíkovi:
Narodil se v roce 1847, zemřel jako čtyřiadevadesátiletý v roce 1941. Jak je všeobecně známo, vynalezl regulační ústrojí obloukové lampy a založil v Praze-Karlíně továrnu, která se svou produkcí významně podílela na elektrifikaci drah, podniků a obcí. V roce 1891 uvedl do provozu elektrickou dráhu z Letné do Stromovky, v letech 1902 až 1903 postavil meziměstskou elektrickou dráhu Tábor - Bechyně, o sedm roků později předložil návrh na úplnou elektrifikaci země. Jako první Čech sestrojil tři elektromobily, které úspěšně vyzkoušel jízdou do vrchu v pražské Nerudově ulici na Malé Straně. Velkou pozornost vzbudila jeho elektricky osvětlená fontána, kterou na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891.
A právě k návštěvě tohoto světového unikátu, který se dochoval a slouží dodnes, aniž by cokoli ztratil na kráse, ba právě naopak, by vás pan Janíček rád pozval. O programovou nabídku - stejně jako v minulých letech - prý není nouze. To jenom příroda si letos zahrála nepěknou hru a nedopřála publiku ve větší míře zhlédnout to, co nového mu fontána, nesoucí Křižíkovo jméno, nachystala...
"Spustili jsme představení, které můžeme hrát bez herců. Z těch nových bych jmenoval alespoň film "Pearl Harbor", kde je úžasná hudba Hanse Zimmermera, na to jsme připravili záběry z filmu, které jsme po dohodě s majitelem práv zakoupili. Divák uvidí fontánu, která je naprogramována podle té úžasné hudby, a vedle toho jsme nakomponovali ukázky filmových prostor, kde naznačíme příběh tohoto filmu. Myslím, že to je velice podařené dílko, a stojí za to ho vidět. Takto proběhne i 'Pán prstenů'. No a inscenační novinkou je shrnutí desetileté činnosti naší agentury - 'To nejlepší z Křižíkovy fontány'. Diváci mohou uvidět, a také uslyšet od 'Carmen', 'Romea a Julie', 'Notre Dame', 'Malé mořské víly' klasická představení v kostce tak, aby byla procházkou vším, co máme za sebou, ale vedle toho i věci jako je 'Titanic', 'Vangelis'. To je taková ta zásadní atmosféra té fontány, která kdy byla udělána."
Přiblížili jsme vám v ukázce z muzikálu "Notre Dame de Paris", co umí Křižíkova fontána i interpreti v komponovaném reji vodní tříště a barevných světel. Své hlasy ve zpěvních partech do něj propůjčili Bára Basiková, Daniel Hůlka, Bohuš Matuš, Petr Kolář, Pavel Vítek a Magda Malá. Abyste si však tu podívanou mohli vychutnat se vším všudy, je nezbytné produkce vidět na vlastní oči. Když se to nepovede už letos - ještě v průběhu "babího léta" máte tu šanci -, pak určitě napřesrok. Těšíme se na vás v Praze!
