X, * a -stvo, neboli čeština inkluzivní

Slyšeli jste o genderově neutrální formě jazyka? Oslovil vás už někdy redaktor v rádiu jako posluchačstvo? A setkali jste se v textu s neobvyklou koncovkou „x“ či interpunkcí v podobě hvězdičky (*)? Všechny tyto zmíněné jevy jsou výsledkem snahy učinit český jazyk přístupnějším a inkluzivnějším pro všechny možné skupiny tak, aby se v češtině mohl každý cítit dobře.

Ilustrační foto: Yamu_Jay, Pixabay, Pixabay License

Čeština je jazyk obecně velmi „genderový“, na rozdíl například od angličtiny. Mnohá slova mění svůj gramatický rod v závislosti na pohlaví či genderu osoby, ke které se dané slovo vztahuje. Od toho se odvíjí i některá pravopisná pravidla, jako je volba koncovek sloves v množném čísle, tedy ypsilon pro ženský rod a měkké i pro rod mužský (ženy přišly, muži odešli). Pro případy, kdy mluvíme o blíže neurčené skupině osob, v češtině navíc běžně používáme gramatický mužský rod, což může ještě víc vyvolávat dojem, že nějakou část skupiny vyčleňujeme nebo ji stavíme na podřadnou úroveň.

V současné době se proto přichází s novými způsoby, jak se vyhnout nepříjemné „mužnosti“ češtiny a dát najevo, že český jazyk je tu pro všechny, bez ohledu na jejich osobní preference. Tyto tendence přirozeně pozorujeme hlavně mezi mladými lidmi, a to převážně v kolektivech, kterým jsou témata inkluze i genderové rovnoprávnosti blízká. Jedná se například o studentská hnutí, levicový tisk, aktivistické kolektivy atd.

Ilustrační foto: Max Fischer, Pexels, CC0 1.0 DEED

Možné podoby jsme se pokusili nastínit již v úvodu, jedním z nich je uvedené znaménko hvězdičky. Ta se používá v podstatě tam, kde bychom dříve použili lomítko – učitel/ka nově jako učitel*ka. V čem je rozdíl? Zatímco lomítko si můžeme představit jako spojku nebo, ke znaménku hvězdičky konkrétní spojku zřejmě nepřiřadíme. A pokud vůbec, pak spíše jako spojku a. To způsobí, že např. učitele a učitelku představujeme jako rovnoprávné členy nějaké skupiny, nikoho neupřednostňujeme, nikoho nedegradujeme.

Dalším fenoménem je zmiňované „x“ v koncovkách. To je v něčem jednodušší, protože nedává na výběr z více možností. Tedy v podstatě jen nahrazuje generické maskulinum, to znamená všeobecně užívaný mužský rod, něčím jako generickým neutrálním rodem. Přitom však nemáme na mysli neutrum jako střední rod. Tato forma se nemůže nikoho dotknout, vytváří se tím genderově neutrální tvar, neutralitou podobný např. tvarům v angličtině. Navíc ho lze použít vlastně kdykoliv, na konci slova v jakémkoliv čísle nebo osobě. „x“ tu slouží v podstatě jako prázdný prostor pro dosazení libovolné koncovky podle komfortu konkrétní osoby, a tento pomyslný prostor může zůstat i prázdný. Problém s takovým „x“ nastává, snažíme-li se text číst nahlas.

Ilustrační foto: Brian Merrill, Pixabay, CC0 1.0 DEED

Posledním jevem, na který se podíváme, je tvoření podstatných jmen hromadných pro označení nějaké skupiny lidí. To opět slouží k tomu, abychom se vyhnuli generickému maskulinu či femininu. Slovo tak ztrácí jakýkoliv genderový podtext, což je v inkluzivitě jazyka klíčové. Používají se tedy nově varianty jako čtenářstvo, diváctvo, autorstvo apod. Výhodou těchto tvarů nepochybně je i to, že čeština takovýto slovotvorný typ zná a má některá taková pojmenování i z dřívějších dob, např. studentstvo. Vzniká tím ovšem podtext nový, a sice dojem masy, velkého homogenního davu bez tváře. Tím tedy mizí individuum, vytrácí se pocit, že záleží na pocitech každého z uživatelů češtiny, a pro inkluzivitu se to tak jeví poněkud kontraproduktivně.

Ačkoliv se tyto cesty snaží udělat jazyk co nejpřístupnější, dokážou být velmi komplikované a čtenářsky i posluchačsky nepohodlné. Změny k jazyku však patří a je potřeba jej měnit tak, aby byl funkční. K tomu patří i hledání cest včetně slepých uliček a přešlapů.

Autorkou dnešního dílu je Mariana Müllerová, jazykovou úpravu provedla Milena Štráfeldová. U mikrofonu byli Hana Shánělová a Jan Herget. Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK.