Po revoluci esenbákem

Když se řekne, že komunikace mezi více generacemi s sebou nese problémy, vybavíme si nejspíš řadu populárních výrazů dnešní mládeže. Její slovník často sestává z anglicismů, všemožných zkratek nebo slangu hráčů počítačových her, který se jen těžko dešifruje.

Odpoledne jsme s Ondráškem jeli do lidušky. Tam, co jste se učili hrát na housle.|Foto: ottawagraphics, Pixabay, Pixabay License

Stali jste se však někdy svědky situace, kdy naopak mladší mluvčí nemohli porozumět hovoru těch dříve narozených? Možná jste na vlastní kůži zažili nedorozumění podobného typu:

 Žena: “Odpoledne jsme s Ondráškem jeli do lidušky.”

Muž:  “K jaké Lidušce, babi?”

Žena: “Ne k jaké… přece do lidušky, jak jste tam chodili na housle.”

Ačkoliv byly tzv. lidové školy umění (LŠU) již dávno přejmenovány na základní umělecké školy (ZUŠ), ve slovní zásobě mnoha Čechů se zachoval výraz liduška. Pro rodilé mluvčí češtiny, kteří se narodili až po sametové revoluci v roce 1989 nebo žili v socialismu jenom jako malé děti, může být význam podobných pojmenování těžko pochopitelný nebo dokonce naprosto nesrozumitelný.

Med - Jednota - "A kde je vlastně brácha?" (medvědi) - reklama ze socialismu @ Staré Reklamy

• Edit
• Smazat

Část obyvatel České republiky běžně nakupuje jídlo v Jednotě a v Konzumu, což byly prodejny spotřebních družstev, ačkoliv na jejich místě nyní stojí Billa, Albert nebo Penny Market. Z mezinárodního slova konzum si význam vlastního názvu Konzum, psaného s velkým počátečním písmenem, můžeme alespoň částečně odvodit. Souvislost mezi slovem Jednota a prodejem potravin ale zůstává bez patřičné znalosti reálií skryta.

Dobový snímek z éry zakládání Jednotných zemědělských družstev|Foto: Národní zemědělské muzeum

Povšimněme si, k jak zajímavému jazykovému procesu zde došlo. Obecná jména konzum a jednota byla při vzniku příslušných prodejen užita jako jména vlastní. Protože však za socialismu neměly tyto řetězce téměř žádnou konkurenci, začali mluvčí slova jednota a konzum užívat opět jako jména obecná, ovšem s posunutým významem. Slova konzum či jednota tak dnes mohou být vnímána jako synonyma ke slovům obchod, prodejna nebo supermarket. V případě lidušky se samotná instituce po přejmenování takřka nezměnila, mezi socialistickou Jednotou a supermarkety dnešního typu bychom však mohli pozorovat řadu rozdílů, zejména co do velikosti prodejny a rozsahu sortimentu. Základní význam slov přesto zůstává nezměněn: obchod s potravinami a jiným zbožím.

Na nákup potravin do konzumu? Ne, dnes už do supermarketu.|Foto: Radio Prague International

V současné češtině se zachovaly i některé názvy instituce, jejichž povaha se po změně politického režimu proměnila zcela zásadně. K výskytu tohoto jevu dochází v oblastech, kde si instituce zachovala své fyzické umístění. Městský úřad tak nadále zůstává národním výborem, tedy socialistickým úřadem pověřeným správou měst. O vesnickém statku, který je už léta v soukromém vlastnictví, se stále mluví jako o jézédé, což bylo označení pro jednotné zemědělské družstvo. Kromě národního výboru nebo jen výboru se můžeme setkat i s výrazem esenbárna, dříve používaném pro stanici Sboru národní bezpečnosti. A sídlu hejtmanství ve větších městech, kde před lety sídlil krajský národní výbor, se stále může říkat káenvéčko.

Tito muži jsou policisté. Nikoli esenbáci.|Foto: Tomáš Kolátor, Český rozhlas

Zachovávání dobově podmíněných názvů se nevyhýbá ani živým osobám. Vojenský důstojník může být ke svému zděšení nebo i pobavení dál nazýván lampasákem a městský policista esenbákem, tedy členem Sboru národní bezpečnosti. Tato slova mohou být citově zabarvená, bývají však pronesena i zcela bezděčně. Citově zabarvená bývají samozřejmě i ta slova, která nebyla neutrální ani před desítkami let. Například z veksláka, jak byl dříve označován nelegální obchodník s cizími měnami nebo tuzexovými poukazy, se dnes stal jakýkoli nedůvěryhodný obchodník. Dalším příkladem je mánička, mladý muž s dlouhými vlasy.

Uvedené příklady spojené povětšinou s totalitním režimem na našem území by nás mohly vést k představě, že podobné jazykové chování se týká jen některých generací. Daný jev je ovšem nutné vnímat v širším kontextu. K proměňování slovní zásoby dochází totiž neustále, jde o přirozený jazykový vývoj, který může, ale také nemusí ovlivňovat společensko-politická situací. Dochází pouze ke změnám v jazyce... Jen si představme, jak by mohl vypadat takový mezigenerační rozhovor – řekněme v roce 2074:

Žena: "Ondrášku, můžeš mi půjčit nějakou flešku? Jako úesbéčko?"

Muž:   "Fleš-co? Nevím, co máš na mysli, babi."

Žena:  "No přece tamto malý a hranatý, jak se tam dají uložit videa a obrázky."

Muž:  "Áh, ty myslíš flash disk? Ale babi, to už se dneska nepoužívá..."

Autorkou dnešního dílu je Marie Hedvíková, jazykovou úpravu provedla Milena Štráfeldová. U mikrofonu byli Hana Shánělová a Jan Herget. Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK.