Pětka, bůra, čento

Desetikorunu označujeme výrazem pětka už více než 120 let. Abychom zjistili, jak k tomu došlo, musíme se vrátit v čase. A to až do roku 1892, kdy v Rakousku-Uhersku proběhla peněžní reforma. Do té doby se na našem území platilo zlatými neboli zlatkami (německy Guldeny) a pětizlatkové bankovce se říkalo pětka.

Po reformě byly zavedeny koruny, a kromě přejmenování došlo také ke změně hodnoty. Dřívější jedna zlatka měla najednou hodnotu dvou korun. Jak už to ale bývá, zvyk je železná košile. Než si lidé na novou měnu zvykli, přepočítávali ji na starou. Desetikoruna, která by dříve měla hodnotu pěti zlatých, se proto stala pětkou. Ačkoliv dnes již tuto reformu nikdo nepamatuje, označení pětka v našem jazyce zůstalo. Stále se používá, a způsobuje tak častá nepochopení.

Pětikoruna|Foto: Kristýna Maková, Radio Prague International

Ani pětikoruna nezůstává pozadu. Bývá označována výrazem bůra nebo bůr. Český etymologický slovník uvádí ještě další podoby slova, a to burek, bora nebo borek. U těchto výrazů však původ není zcela jasný. Je možné, že pocházejí ze zločineckého argotu, kdy německé slovo Bor, zkomolenina z Bargeld, označuje hotové peníze. Proč se ale bůr vztahuje k pětikoruně, a ne k jiným hodnotám, nevíme.

Postoupíme k vyšším hodnotám: již nejnižší česká bankovka, tedy stokoruna, má několik přezdívek. Kromě běžného stovka nebo stovec se můžeme setkat i s výrazem čento, případně cento. Tento výraz má původ v italštině, podobně jako cent. Ten pojmenovává dílčí jednotku různých světových měn, které mají většinou hodnotu jedné setiny základní jednotky. Časté je též mezinárodní označení kilo.

Jedna Destinnová jsou dva tácy.|Foto: Klára Stejskalová, Radio Prague International

U tisícikorunové bankovky je situace ještě pestřejší. Kromě běžného označení názvem metrické jednotky objemu litr můžeme použít též označení tác nebo talíř. Důvodem používání těchto výrazů je zřejmě velikost tisícikorunové bankovky, ale také shoda v počátečním písmenu T u obou posledních výrazů.

Oblíbené je též označování bankovek podle významných Čechů, kteří jsou na nich zobrazeni. Platili jste někdy Boženou, Palackým nebo Destinnovou?  Pokud se tyto výrazy pro označení peněz vyskytují v našem běžném slovníku, nezbývá než si gratulovat. Horší je situace, jsme-li úplně švorc. Označení být švorc pochází z německého schwarz sein, tedy v doslovném překladu být černý, což je v argotu ten, kdo nemá peníze.

Kdo šetří, má za tři...|Foto: René Volfík, iROZHLAS.cz

Také se může stát, že už nemáte ani vindru, ani floka, a dokonce ani grešli. Co těmito frazémy tvrdíme a jaký je jejich původ? Vindrou se označoval téměř bezcenný vídeňský fenik, floky byly měděné mince, které razili husité, a grešle byla za vlády Marie Terezie drobný peníz s nízkou hodnotou. Ve všech případech tedy není o co stát. Nezbývá než dodat: kdo šetří, má za tři...

Autorkou dnešního dílu je Eliška Moravcová, jazykovou úpravu provedla Milena Štráfeldová. U mikrofonu byli Hana Shánělová a Jan Herget. Projekt Radio Prague International Čeština na vlnách vznikl ve spolupráci s Ústavem českého jazyka a teorie komunikace FF UK.