Konec amatérského bankovnictví

V pondělí vypršela lhůta, kterou dostala Union Banka k tomu, aby přesvědčila centrální banku o své životaschopnosti. Jak známo Union Banka, která má zhruba 200 tisíc klientů, uzavřela kvůli ztrátě likvidity své pobočky 21. února. Většina odborníků ovšem nedává tomuto peněžnímu ústavu naději na přežití. Jak uvádí Zdeněk Vališ, žádné velké drama by se ale nekonalo.

Konec amatérského bankovnictví

Paolo Catalfamo z Invesmartu a Roman Mentlik, nový ředitel Union Banky, foto: ČTK

Nové vedení peněžního ústavu vysílá v posledních dnech signály, že banka se brzy opět otevře klientům. Tomu ovšem věří asi jen málokdo. I kdyby se totiž zjevil jako Deus ex machina nějaký silný, vysoce důvěryhodný investor, těžko by zabránil okamžitému nájezdu střadatelů na banku. Stačí si připomenout před léty zkrachovalou Agrobanku, kde nepomohla ani státní záruka. Pravda, situace je dnes podstatně jiná, než tehdy. Většině občanů, kteří si uložili do Union Banky své úspory, moc velké ztráty nehrozí.

Už funguje Fond pojištění vkladů, který v počátečních dobách seriálu bankovních krachů neexistoval. Klienti budou tedy v případě definitivního pádu Union Banky částečně odškodněni z tohoto zdroje. Pokud si ovšem neuložili na účty několik miliónů. V takovém případě, jak sarkasticky podotkl jeden komentátor, by byli zralí na vyšetření u psychiatra. Varovných znamení v souvislosti s Union Bankou přece bylo už několik let víc než dost. Dlouho se například ví, že banka těžce doplácí na úzkou provázanost se svými akcionáři, především velkými severomoravskými podniky. Ti si od ní čile půjčovali peníze a jaksi je zapomínali splácet. Příliš litovat klienty Union Banky tedy není nutné.

Union Banka, foto: ČTK

Každopádně je zřejmé, že i kdyby nyní do peněžního ústavu vstoupil seriózní investor, dříve než se mu podaří vylepšit reputaci banky, ztratí mezitím peněžní ústav drtivou většinu klientů. Česku ale kvůli současným potížím či nadcházejícímu krachu Union Banky žádné drama nehrozí. Tento peněžní ústav není tak velký, aby jeho sešup mohl otřást ekonomickou stabilitou, a to ani regionálně na severní Moravě, odkud pochází nejen většina klientů, ale i akcionářů. Celý případ je ale pozoruhodný v něčem jiném. Union Banka by v případě odebrání licence a zahájení likvidace byla teprve druhým bankovním domem v Česku, který skončí svou činnost striktně na základě zákona bez státní pomoci. Dosud tak skončil pouze vůbec první bankovní krach v polovině devadesátých let.

Tehdy šlo o pád Kreditní a průmyslové banky fungující v podstatě bez drobných střadatelů. Od té doby byly krachy vždy doprovázeny různými konsolidačními a stabilizačními programy, které ze státní pokladny, respektive z kapes daňových poplatníků, odčerpaly desítky miliard korun. V podstatě stát pomáhal špatným vlastníkům špatných bank. Tentokrát už ale ministr financí řekl jasně své "ne" jakékoliv státní pomoci soukromé společnosti. Není samozřejmě těžké uhodnout, proč tomu tak najednou je. Jednak by to byla voda na mlýn

japonské Nomury, bývalého vlastníka Investiční a Poštovní banky, kterou stihl podobný osud, jaký zřejmě čeká Union Banku. Nomura se dosud s českým státem soudí právě kvůli údajné diskriminaci v poskytování státní pomoci. Jednak ukazuje současný zásadový postoj státu na jistý civilizační posun, způsobený blížícím se vstupem do Evropské unie. Vláda si prostě uvědomuje, že už pro ní začínají platit evropská pravidla o veřejné podpoře. Těžko by pomoc Union Bance vysvětlovala v Bruselu.

Jistá je ještě jedna věc. Union Banka je de facto poslední tzv. menší peněžní ústav na trhu bez silného zahraničního strategického partnera. Stává se tak vlastně posledním symbolem amatérského českého bankovnictví devadesátých let.