Nominace M. Stropnického
Cena Thalie je spolu s Cenou Alfréda Radoka nejvyšším oceněním, které si český umělec může v domácím prostředí vysloužit. Zvlášť herec vázaný na řeč se na zahraniční trh nedostane. Ceny Thálie budou v pražském Národním divadle předány příští sobotu a umělci na ně čekají s napětím. Sama nominace sice ještě nic neznamená, pro nás je to ale vhodná příležitost, představit vám některé lidi od divadla blíže. S nominovanými hovořila Evelina Himalová.
V kategorii "činohra" byl na Thálii nominován mimo jiné Martin Stropnický. Porotu zaujal a ocenění si vysloužil expresívním, vnitřně hluboce strukturovaným a umělecky pravdivým výkonem, který podal na jevišti Divadla na Vinohradech v titulní roli hry britského dramatika Patricka Marbera "Howard Katz", v níž skutečně exceluje. Stropnický sám je mile překvapen, že bezprostředně po návratu z diplomatických služeb do pražského divadelního života ve velké konkurenci hereckých kolegů obstál, z nominace má obrovskou radost a prý mu vrchovatě stačí, jak mi řekl v rozhovoru, když jsem se ho zeptala, jak se cítí takto poctěn..?
"Samozřejmě velmi příjemně, nepopírám. Těžko hledat nějaká originální slova. Je to důležité pro mě v tom, že jsem tomu věnoval hodně, a vůbec nebylo jisté, jak to dopadne. Teď z toho mám jeden ze svých nejhezčích hereckých pocitů, když k tomu přičtu i tu dobu před diplomacií. Takže já jsem tímto spokojen a naprosto naplněn, a dál je mi to - s prominutím - při vší úctě trošku jedno."
Pětačtyřicetiletý, původně divadelní a filmový herec, jenž působil na Vinohradech do roku 1990, pak odešel do služeb ministerstva zahraničí a byl velvyslancem v Portugalsku, Itálii, ve Vatikánu, mezitím přijal nakrátko i post ministra kultury ve vládě Josefa Tošovského, se v závěru loňského roku vrátil k divadlu po dvanáctileté přestávce právě rolí Howarda Katze, kterou chce hrát dál, přestože už v tuto chvíli je o něm známo, že se stane uměleckým šéfem vinohradského divadla, a tudíž mu přibudou jiné důležité povinnosti...
"Ano, ale k tomu chci dál hrát. Teď třeba zkoušíme další kus, ten bude mít premiéru po 20. březnu (Jiří Šotola: "Cesta Karla IV. do Francie a zpět" - pozn. red.), no a potom 1. 4., tedy na Apríla - se ze mne stane teda ten šéf umělecký, a uvidíme, jak to půjde dál."
Co v této souvislosti Martina Stropnického na nominačním setkání Herecké asociace s novináři také zvláště potěšilo, bylo, že právě jeho jméno vytažené z losovacího osudí umožnilo, aby Divadlo na Vinohradech získalo značnou finanční podporu...
"No, to byla opravdu neuvěřitelná klika, protože ještě navíc to vytáhl kolega Boba Švarc, s kterým jsme spolu byli v Městských divadlech pražských, než jsem kdysi odešel na Vinohrady, takže to bylo pro mě zjevení: jednak ho vidět po tolika letech, a ještě vytáhnout ten lísteček s tímto mým jménem, tak jdu okamžitě volat našemu řediteli panu Gregorinimu, a jdu se chlubit, jak jsem 'dokrmil' náš rozpočet."
