Už pojedenácté byly předány profesní divadelní Ceny Alfréda Radoka
V historii už pojedenácté byly před několika dny v Dejvickém divadle v Praze předány profesní divadelní Ceny Alfréda Radoka. Ceremoniál na místě sledovala Evelina Himalová.
"Jediné, co mi toto štěstí kalí, je to, že jsem byl v konkurenci s Martinem Hubou, kterého tak strašně miluji, a kterého tak strašně obdivuji, a že jsme byli v jaksi přímé kompetici jeden proti druhému, a že jsem to vyhrál já. Ale stejně vám řeknu, že mám strašlivou radost, je to pro mě velká čest, a velká satisfakce taky, protože to byla dlouhá a těžká práce, a jsem rád, že to bylo tak dobře přijato kritikou, a že to bylo tak báječně přijato tím báječným českým publikem. Toto léto se hraje 'Král Lear' opět na Pražském hradě, a já už se na to hrozně těším."
Jan Tříska, který byl porotou upřednostněn před Martinem Hubou, nominovaným na Cenu Alfréda Radoka za roli Sira ve hře "Garderobiér", uváděné Divadlem v Dlouhé v Divadle na Zábradlí, si na náš mikrofon také trochu zavzpomínal.
"Já když jsem byl mladý, novopečený člen Národního divadla, myslím, že tenkrát jsem byl dokonce nejmladší, tak se hrál ve Stavovském divadle 'Ďábelský kruh', což byla Radokova inscenace, tehdy to byl velikánský pražský trhák, a byla to ohromná podívaná, překrásně zinscenované divadlo, včetně toho, že na jeviště vjížděla mercedeska s Göringem. Já jsem v té době na to představení chodíval znovu a znovu, protože jsem to strašlivě obdivoval, a samozřejmě jsem strašlivě obdivoval režiséra Radoka, jako každý v té době. A potkával jsem ho na Ovocném trhu. Pokaždé jsem se zdvořile uklonil, a zdvořile, velice vážně jsem řekl: 'Dobrý den, Vám přeji, pane režisére'. On se pokaždé zastavil a dlouze si mě měřil takovýma vážnýma pichlavýma očkama. A já, ve své bláhovosti mladistvé jsem si říkal: 'Haha, hochu Jeníku, to on si tě tak pečlivě prohlíží, protože o tobě uvažuje, že tě angažuje do své příští inscenace'. A tak jsem ho potkával znovu a znovu, a znovu pokaždé jsem velice zdvořile pozdravil. On znovu a znovu si mě prohlížel pichlavýma očkama, ale nikdy mě do ničeho neobsadil. A tak až dneska, tím, že jsem dostal jeho cenu, jsem se k němu po letech důvěrně přiblížil."
Úsměvnou epizodou ze života nás pobavil Jan Tříska, ale já mám pro vás ještě další informace o oceněných:
Radokova cena za scénografii - za výpravu k Janáčkovu "Osudu" v Národním divadle - byla udělena Američanovi Robertu Wilsonovi. Slavnému jevištnímu mágovi, výtvarníkovi, architektu, herci, tanečníkovi a režisérovi, světově proslulému svým vysoce stylizovaným pojetím divadelního umění, připadl také Zlatý vavřínový věnec za nejlepší inscenaci roku 2002. Tou je v jeho nastudování rovněž Janáčkova opera "Osud". Ceny pro Wilsona, momentálně dlícího v Mexiku, převzali ředitel Divadelní a literární agentury (DILIA), bývalý šéf pražského Národního divadla Jiří Srstka, který režiséra k hostování přizval, a dirigent Jiří Bělohlávek, jenž s ním spolupracoval, a který mi pak na mikrofon řekl.
"No, mám z toho samozřejmě velikou radost, že Bob Wilson byl oceněn jednak zvlášť jako skvělý a imaginativní inscenátor a realizátor jevištní koncepce, a pak, že inscenace sama dostala ještě cenu nejvyšší, to mě velmi potěšilo. Skutečně to, co mě řekl při naší první schůzce, když jsem se celý vyděšený ptal, jakým způsobem já mohu s hudební složkou napomoci takovéhle velmi podivné - nebo pro mě tehdy velmi nezvyklé - koncepci jevištní, svojí režií naplnil. On říkal: 'To je strašně jednoduché. Já jenom tím, co dělám, vytvářím prostor pro hudbu, a čekám, co Vy přinesete jako hudebník. Tomu všechno bude podřízeno.' Skutečně se to stalo, což je báječné," uvedl pro Radio Praha dirigent Jiří Bělohlávek.
