Válka v Iráku pohledem krajana, který doma válku zažil

Konflikt v Iráku očima člověka, který na vlastní kůži zažil na začátku devadesátých let minulého století hrůzy bojů během srbsko-chorvatské války. To je námět dnešního vydání rubriky "Česko v komentáři", jejímž hostem je náš krajan Vladimír Koudela. Do chorvatského Daruvaru, kde se usídlil pra-pradědeček pana Koudely, telefonoval Josef Kubeczka.

Válka v Iráku pohledem krajana, který doma válku zažil

Následky srbsko-chorvatské války, Priština, foto: ČTK

Jak Češi na Daruvarsku vnímají válku v Iráku? Byla nutná? Je legitimní bez výrazného mandátu Organizace spojených národů?

"Já si dovolím mluvit především svým jménem, i když většina Čechů na Daruvarsku smýšlí přesně stejně. Myslíme si, stejně jako většina obyvatel Chorvatska a řekl bych, že i Evropy, že by skutečně byla žádoucí legitimita přes Organizaci spojených národů. Nemělo k válce dojít tímto způsobem, protože kdyby se všechno ve světě řešilo tímto způsobem, tak tu brzo máme světovou válku a už víme, jak by to dopadlo."

A jak vnímáte válku v Iráku z pohledu člověka, který před deseti lety na vlastní kůži zažil na území Chorvatska válečná strádání?

Záhřeb v době srbsko-chorvatské války, foto: ČTK

"Řekl bych, že je podstatný rozdíl ve způsobu vedení této války. Američané se snaží docílit minima obětí mezi civilním obyvatelstvem a u nás tomu bylo právě naopak - zabít co nejvíce civilistů jak zbraněmi v bojích, tak barbarskými mordy. Zničit nemocnice, veřejné budovy a především každý kostel - to bylo snad nejvýraznější. V Iráku je tomu jinak. Nepochybně také civilisté přijdou o život, ale zřejmě v daleko menším množství než tady u nás. Válka je zkrátka hrozná. Docela jinak ale vypadá, když ji zažijete na své vlastní kůži než když se o ní dočtete v novinách nebo se na ní pohodlně díváte v televizi jako na nějaký seriál. Je to opravdu úplně jiné. Během války se zcela mění psychika člověka. Přestanou vám fungovat úplně všechny funkce, kromě té základní - přežít!"

Do jaké míry změnila každodenní obava o holý život celkové chování lidí? Upevňovala jejich soudržnost nebo naopak přispívala k uzavřenosti jednotlivců?

Sarajevská žena truchlí nad strátou syna v srbsko-chorvatské válce, foto: ČTK

"Právě naopak - úplné uzavírání se do sebe, nedůvěra jednoho k druhému, protože k útočníkům se přidával veliký počet těch lidí, kteří žili mezi námi. Nevěděli jsme tedy, kdo je kdo a pak už jsme si nevěřili vůbec nikdo nikomu."

Člověk si nebyl jist svého vlastního souseda.

"Přesně tak. Například můj soused byl jedním z těch, kteří dokonce organizovali ostřelování Daruvaru. Střílel přímo sem, kde bydlím."

Vyrovnávání se s následky války - obětmi na životech či materiálními ztrátami - je zřejmě dlouhodobá záležitost.

Po válce nebyly žádné sňatky, ani láska mezi mladými nefungovala...

"Je to velmi dlouhodobá záležitost. Materiálně samozřejmě, protože celé hospodářství na území zasaženém válkou se zhroutí, pak to dlouho trvá než vůbec získáte klienty, než někdo získá důvěru, že jste schopný něco vyrábět, že to vůbec může u vás fungovat. Materiálně se hodně ztratí v hospodářském smyslu a je to tedy problém, ale ten největší problém je psychika člověka. To je opravdový problém a trvá až deset let, než se to alespoň částečně vrátí do normální polohy. Typické například bylo, že zhruba dva roky po ukončení války se u nás neuzavíraly sňatky! Ani láska mezi mladými lidmi nefungovala. Ono se to opravdu v člověku všechno zhroutí, prostě nevnímá svět kolem sebe, citová úroveň se natolik sníží, že jste naprosto jako hadr nebo kus dřeva."

Každá země je sice trochu jiná, stejně jako mentalita národa, ale pokuste se, prosím, odhadnout, jak dlouho může trvat poválečné uspořádání země a jaká úskalí bude třeba především zdolat?

"V případě Iráku to jen těžko mohu odhadnout, protože tam je situace úplně jiná než byla u nás. V Chorvatsku nejsou následky války vyrovnány ještě dnes. V Iráku očekávám, že mezinárodní společenství výrazně pomůže, mnohem více než u nás, a nebude to trvat deset let, jako u nás. Rozhodně to bude kratší."

A co se týče fungování základních státních či komunálních institucí?

"To se uspořádá asi už během jednoho roku a možná i dříve, protože to bude první, na čem se bude pracovat. To je úplně jisté."

Nebude tedy až tak velký problém uspořádat institucionální záležitostí, jako spíše psychiku člověka a mezilidské vztahy.

"To skutečně bude ohromný problém. O tom se málo píše, to jaksi není populární. Hezčí je dívat se na nějaké výbuchy, ohromný oheň, rozbourané domy, ale do člověka se nelze podívat! To je ten problém."

Já moc děkuji za Vaše názory a postřehy člověka, který sám, na vlastní kůži válku zažil.

"Také děkuji a zasílám pěkný pozdrav od krajanů z Chorvatska."

Z chorvatského Daruvaru hovořil pan Vladimír Koudela.