Pražská výstava obrazů Václava Brožíka končí už příští týden
Do 4. května potrvá ve Valdštejnské jízdárně v Praze na Malé Straně výstava děl známého českého malíře 19. století Václava Brožíka, slavnostně otevřená v minulých dnech. Vernisáži byla přítomna Evelina Himalová.
"Na výstavě je vystaveno 184 obrazů, 50 kreseb a soubor kostýmů, podle kterých Brožík maloval. Do nich oblékal své modely, a pozorný návštěvník na obrazech najde tyto kostýmy zakomponované. Samozřejmě, že je to jenom výběr obrazů, v katalogu je zpracováno přes 400. Já bych z těch, které jsou vystaveny, chtěla upozornit zejména na ukázku velkých, kolosálních, jež jsou pro něho typické: Vedle poslední studie k obrazu 'Odsouzení Mistra Jana Husa na koncilu kostnickém', který visí na Staroměstské radnici, na 'Defenestraci' z roku 1889, která byla sto let natočena na válci a nevystavená. Brožík ji namaloval pro pařížský Salon, v roce 1891 ji vystavil v Praze na Jubilejní zemské výstavě a roku 1893 na Světové výstavě v Chicagu, kde excelovala. Poté ji získalo město Praha, ale jak už jsem říkala, nebyla nikde vystavena, byla natočena na válci. Teď byla zrestaurována Galerií hlavního města Prahy a zapůjčena sem, na tuto výstavu, kde skutečně visí tedy až po sto letech."
Z dalších monumentálních historických pláten, které patří k nejcennějším a nejzajímavějším, za zmínku stojí například veleobraz "Svatební poselství českého a uherského krále Ladislava Pohrobka na francouzský dvůr krále Karla VII.", který zazářil na prestižním pařížském Salonu v roce 1878, či "Slavnost u Rubense" z roku 1881, vytvořená ve stylu tehdy oblíbeného zachycování dějin umění v obrazech. Návštěvníci výstavy však uvidí také podobizny, krajinomalby a obrazy se společenskými a venkovskými náměty, jimiž se proslavil nejen v českých a dalších evropských zemích, ale i v Americe, kde je dnes shromážděna podstatná část malířova díla. Jen roku 1910, devět let po jeho smrti, zakoupil John Wanemaker z Philadelphie od Brožíkova tchána, obchodníka Charlese Sedelmeyera, tři sta děl z umělcovy francouzské pozůstalosti. Jeho díla, jak podotkla Naděžda Blažíčková-Horová, jsou roztroušena po celém světě. Jistě je jich ještě hodně, ale neví se přesně jaká, a kde. Některá jsou známá pouze a jedině z reprodukcí v dobových časopisech. Závěrem autorka výstavy v pražské Valdštejnské jízdárně shrnula krátký, pouze padesátiletý, avšak velice plodný a úspěšný život Václava Brožíka, odvíjející se doslova jako román...
"Chudý hoch z vesnice bez jakéhokoli vzdělání, a od mládí již snil o kariéře slavného malíře historických pláten, což je skutečně neproveditelné, neuskutečnitelné, pokud nemáte kromě houževnatosti píli, nadání, a také štěstí. A to Brožík měl. Měl štěstí na mecenáše, kteří se vystřídali v počátcích jeho mládí a zajistili mu studia a peníze na cesty nejprve do Drážďan, poté do Mnichova a pak do Paříže. Když Brožík přicházel do Paříže, neuměl slovo francouzsky, jen v kapse měl dva doporučující dopisy, a během dvou let se stal slavným; získal zlatou medaili na pařížském Salonu a ruku jedné z nejbohatších mladých dam pařížské finanční aristokracie. Od té doby si mohl už pouze malovat, což také skutečně dělal. Maloval 12 hodin denně a získával jedno uznání, jedno ocenění za druhým, stal se dokonce členem Institutu de France (nejvyšší oficiální instituce pro vědu a umění ve Francii, sdružující pět akademií včetně Akademie umění - pozn. red.) a byl zvolen mezi 40 nesmrtelných ve svém oboru. To se žádnému jinému českému malíři před ním ani potom nepodařilo. V 1897 byl povýšen do šlechtického stavu."
