Václav Brožík – malíř českých dějin

Za obraz Tu, Felix Austria, nube! byl Brožík Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. Obraz znázorňuje zásnuby Ludvíka Jagellonského s Marií Habsburskou. Zdroj: archiv Uměleckohistorického muzea ve Vídni, Wikimedia Commons, CC0

Reprezentant akademické historické malby, představitel generace Národního divadla, nejznámější český malíř v Evropě poslední čtvrtiny 19. století.

Václav Brožík na portrétu Jana Vilímka,  zdroj: Wikimedia Commons,  CC0

Václav Brožík se narodil 5. března 1851 ve vesničce Železný Hamr u Plzně. Ač pocházel z nemajetné rodiny, absolvoval pražskou Akademii, odjel do Německa, kde studoval umění nejdříve na Akademii v Drážďanech a poté na Akademii v Mnichově. V roce 1876 odešel do Paříže, kde si brzy získal uznání kritiky i veřejnosti.  Na jeho životní cestě mu pomohl sňatek s dcerou bohatého finančníka a obchodníka s uměním Charlese Sedelmayera. Brožík dlouhá léta žil střídavě mezi Paříží a Prahou, kam od roku 1893 dojížděl hlavně vyučovat na Akademii.

Brožíkova síň Staroměstské radnice s obrazem Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým,  foto: Kristýna Maková / Praha křížem krážem

Autor historických obrazů

Obraz Svatební poselstvo českého a uherského krále Ladislava k francouzskému dvoru Karla VII.  (vlevo) v Brožíkově salonu Pražského hradu,  foto: archiv Správy Pražského hradu - Kanceláře prezidenta republiky

Brožíkův věhlas se dostavil prakticky "přes noc" v roce 1878, kdy představil na pařížském Salonu monumentální plátno Svatební poselství českého a uherského krále Ladislava Pohrobka na francouzský dvůr Karla VII., za který získal zlatou medaili. Pro svá díla Brožík často volil náměty spojené s husitstvím, Habsburky, nebo pražskou defenestraci.

Jenže Brožíkův realistický až pompézní styl malování se stal na konci devatenáctého století terčem posměchu nastupující generace, která odmítala konzervativní realismus na rozdíl od tehdy nové secese či symbolismu.

Motiv pražské defenestrace se objevuje například na Brožíkově obraze Polyxena z Lobkovic ochraňuje ve svém domě královské místodržící Slavatu a Martinice,  svržené z oken královského hradu v Praze roku 1618,  zdroj: Wikimedia Commons,  CC0
Obraz Kryštof Kolumbus na dvoře španělském roku 1492 se dokonce dostal na pěticentovou známku Spojených států,  zdroj: Wikimedia Commons,  CC0

Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností. Malířova píle i houževnatost (velkoformátový obraz namaloval během jednoho týdne) nebyla vždy vyvážena talentem, což podle jeho kritiků vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu.

Odsuzující postoj tehdejších modernistů ovšem nikdy nesdíleli návštěvníci galerií. Ještě po sto letech v roce 2003 se poslední velká Brožíkova výstava v Praze setkala s nadšeným zájmem veřejnosti.

Václav Brožík byl rytířem Čestné legie, členem pařížské Académie des beaux Arts a české Akademie věd a umění. V roce 1897 byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. Zemřel 15. dubna 1901 v Paříži na selhání srdce. Bylo mu pouhých padesát let. Václav Brožík je pohřben na Cimetière de Montmartre v srdci francouzské metropole.

Hrobka Václava Brožíka na pařížském hřbitově Montmartre,  foto: Maixentais,  Wikimedia Commons,  CC BY-SA 4.0
klíčové slovo:
  • Výročí týdne

Související