Staroměstská radnice v Praze

Dnes vkročíme do jedné z nejznámějších staveb Prahy - navštívíme Staroměstskou radnici. Základní kámen k ní položen nebyl, neboť nevznikla jako novostavba. Měšťané totiž postupně skupovali a přestavovali jednotlivé domy. Radnice je známá především orlojem, ale unikáty skrývá i podzemí. Také zde proběhla volba Jiřího z Poděbrad za českého krále.

Psal se rok 1338, když český král Jan Lucemburský udělil staroměstským měšťanům povolení zřídit si svoji vlastní radnici. Usilovali o ni více než sto let.

"Měšťané řešili situaci tak, že koupili dům, který už na tom Staroměstském rynku stál. Dům jednoho ze svých měšťanů Wolflina od Kamene a tento dům se stal základem dnešní Staroměstské radnice,"

uvedl můj průvodce Stanislav Marchal. Když dům přestal vyhovovat, měšťané skupovali další. Do roku 1945 tu stálo i jedno křídlo ve stylu novogotiky, které stavěl známý vídeňský architekt Petr Nobile. Od počátku se však tato část radnice setkávala s kritikou a existovaly projekty na jinou stavbu.

"Dokonce na přelomu 19. a 20. století byl udělán projekt architekta Josefa Gočára. Byl supermoderní, i dnes by vyvolal značnou kontroverzi, protože mimo jiné se tam navrhovala stavba v podobě pyramidy, která by byla o několik desítek metrů vyšší, než je ta dnešní 70ti metrová gotická věž."

Během pražského povstání novogotické křídlo radnice vyhořelo a byla zničena řada významných dokumentů a knih. Nakonec bylo strženo a od té doby se vedou diskuse o dostavbě radnice. Proběhlo několik architektonických soutěží, žádná z nich však neměla jednoznačného vítěze. Případná nová stavba by změnila současný pohled na průčelí kostela sv. Mikuláše.

"Pamětníci, kteří to do roku 1945 pamatují, paradoxně říkají, že Dientzenhofer, když ten kostel stavěl, tak ho stavěl s vědomím, že tam ta radnice je. Tvrdí se, že to vůbec nepřekáželo a naopak prý ten kostel působil jiným dojmem než působí dnes a přitom nikdo z těch pamětníků neříká, že by to byl horší stav než je ten dnešní."

Nedílnou součástí Staroměstské radnice je orloj. Ve své původní podobě vznikl kolem roku 1410 a je to práce Mikuláše z Kadaně. Později došlo k celé řadě zásadních úprav. Jednu z nich - už na konci 15. století - měl provést mistr Hanuš.

"K velké úpravě potom došlo v 19. století, protože v této době byl orloj doplněn známým kalendáriem od Josefa Mánesa. Originál byl na orloji přibližně 15 let a potom samozřejmě počasí a další klimatické vlivy vykonaly své. Byla pořízena kopie a originál byl umístěn do Muzea hl. m. Prahy a tam je dodnes. Orloj samozřejmě tak jak ho známe dnes, je výsledkem rekonstrukce, ke které došlo po roce 1945. Byla nutná, protože shořeli apoštolové, shořela kopie desky od Josefa Mánesa, značným způsobem byl zničen hodinový stroj a celá řada dalších škod tam byla."

Dnešní figurky apoštolů jsou dílem Vojty Suchardy. Mechanismus orloje je umístněn na zdi radnice v kamenné věžičce, ke které jsou dva klíče. Jeden má orlojník, druhý magistrát. Do konce války se orloj natahoval klikou, pak byl připojen na elektromotor. Na stejném principu pracuje ještě londýnský Big Ben.

Ale sestupme teď do podzemí radnice. Díky povodním se ve středověku dělala řada opatření a výsledkem bylo, že se postupně zvyšovala terénní úroveň Prahy.

"Tam, kde bylo přízemí nebo dokonce první patro, jsou dneska prostory ve sklepech. Prostor pod Staroměstskou radnicí je velice rozsáhlý, protože tam jsou zachovány zbytky raně středověkých budov, je tam zachován i zbytek středověké ulice. Na rekonstrukci se podílel jeden z nejvýznamnějších českých architektů 20. století Pavel Janák, kterého známe také z úprav Pražského hradu, Černínského paláce a dalších staveb."

A když mluvíme o radnici, nejde se nezmínit o jejich obyvatelích. V době Jana Lucemburského město spravoval rychtář přímo dosazený panovníkem. Později si měšťané začali mezi sebou volit konšele.

"Těch bylo 12 a mezi sebou si konšelé volili prvního z nich, který měl postupně titul purkmistra, později titul primase a z toho se vyvinul dodnes používaný titul primátora."

Od nástupu Habsburků docházelo k postupnému oklešťování práv měst a ještě horší to bylo po Bílé hoře. Před radnicí bylo popraveno 27 českých pánů. Na chodníku tuto událost připomínají vyznačené kříže. Dějinné události zobrazuje i výzdoba radnice. Jsou tu mimo jiné obrazy Václava Brožíka, významného představitele generace Národního divadla, dodal Stanislav Marchal.

"V sále zasedání městského zastupitelstva jsou dva monumentální obrazy - Volba krále Jiřího z Poděbrad českým králem a Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým. Obraz Volba krále Jiřího z Poděbrad, tam není náhodou, protože 2. března roku 1458 tam byl zvolen českým králem. Je to jediný případ v naší historii, kdy český král byl zvolen právě ve Staroměstské radnici. Za prvé to svědčí o velkém významu měšťanů a Starého Města Pražského a také to svědčí o tom, že zřejmě Pražský hrad byl v té době /byla to doba pohusitská/ v tak špatném stavu, že se tam asi vůbec nenašel reprezentační prostor, ve kterém by bylo možné panovníka zvolit."

Mimochodem modelem pro osoby na obrazech byly známé osobnosti té doby - je tu i tvář autora obrazu Václava Brožíka a jeho otce.