Naše chemiky v Kuvajtu zdraví tentokrát i děti
A po víkendu je tu opět naše pravidelná rubrika Voláme Kuvajt. Na redakční záznamník s pražským telefonním číslem 221552989 stále přicházejí vzkazy, přání a pozdravy, které prostřednictvím Radia Praha zasílají českým a slovenským chemikům v Kuvajtu jejich blízcí. Maily pro naše vojáky dostáváme i na adresu [email protected] a rádi je vyřizujeme. Vybírala z nich Milena Štráfeldová.
A hned na úvod jsem vybrala mail, který nám zaslal major František Rusek pro příslušníka slovenské armády nadporučíka Milana Kuzmiaka, který je teď ve společném česko - slovenském protichemickém praporu v Dauhá. "Nazdar, Kuzmo," píše mu, "držíme Ti palce, ať se Ti daří, ať Ti zdraví slouží a ať Tě nepotká nic zlého. Pozdravuje Tě operačka výcvikové základny spojovacího vojska v Ružomberoku."
Pozdrav pro slovenské chemiky nám zatelefonoval i pan Ondrej Bistrík:
"Jsem z Trenčína, Váš každodenní posluchač Českého rozhlasu 2. Prostřednictvím chlapců z české protichemické jednotky bych chtěl pozdravit velitele slovenské protichemické jednotky Ladka Svatíka. Je to můj rodák a přeji mu brzký a šťastný návrat domů, stejně jako všem slovenským a českým vojákům."
A jak už naši pravidelní posluchači vědí, pro slovenské chemiky připravuje své pravidelné příspěvky i bratislavské studio Slovenského rozhlasu. Svůj dnešní pozdrav však Miroslav Minár začíná trochu ostrými slovy na jejich adresu.
[email protected], to je naša mailová adresa, ktorá počas víkendu zaznamenala názory pána Jána Turčana, citujem: "....je to smutné, že slovenskí vojaci sú na strane Anglosasov, ktorí zabíjajú nevinných Iračanov... prišli do Iraku, aby kradli naftu, aby zotročili obyvateľov, aby Irak bol ich kolóniou. Slovenskí vojaci, vy ste zabudli, že ste kresťania, ste tam len za peniaze... Hanba vám!" Neprislúcha nám komentovať tieto vyjadrenia, možno iba odporúčať pánovi Turčanovi, aby napríklad pozorne sledoval vysielanie Slovenského rozhlasu kde sa o humanitnej činnosti českých a slovenských vojakov dozvie ďaleko viac a možno pochopí, že tá práca, ktorú vykonávajú v Kuvajte, ctí kresťanov.
Rovnako kresťansky si počínali aj mnohí vojaci bývalého federálneho práporu, ktorí pred jedenástimi rokmi pôsobili v misii UNPROFOR pri Plitvických jazerách. Osobne ma potešilo, že niektorí sú teraz aj v Kuvajte, ako napríklad Miroslav Matis. Poznám ho, pretože v tejto misii OSN sme spolu slúžili. Mirec drž sa!
To bol pozdrav môj a teraz pozdravy, ktoré zaznamenali telefónne linky:
"Ja by som chcel pozdraviť prostredníctvom Slovenského rozhlasu našu chemickú jednotku v Kuvajte, zo zasneženého Slovenska a najmä svojho syna Jaroslava, aby sa im dobre darilo a všetci aby sa v zdraví vrátili domov. Ďakujem otec."
"Prosím o zahratie piesne pre môjho dobrého zaťa Jarka z Čierneho potoka okres Rimavská Sobota. Jarko želám ti veľa zdravia, šťastia, aby si sa zdravý vrátil domov. Emília Hukelová, starká a starký Vilhemovi, k pozdravu sa pripája Paťko, ktorý na teba stále myslí a spomína ťa". "Prajem naším slovenským vojakom, ktorí sú nasadení v Kuvajte, aby sa vrátili zdraví a v poriadku domov a držím im palce, aby zvládali ten každodenný tlak a tú únavu, ktorú tam určite majú. Ešte raz vás pozdravujem. Marta Balková. Do videnia".
Nielen archív Slovenského rozhlasu, ale aj archív ministerstva obrany uchováva a zaznamenáva obsah Rádiomostu: Bratislava-Kuvajt-Praha. A tak najmä tam, sú určené nasledujúce slová veliteľa slovenskej chemickej jednotky podplukovníka Ladislava Svatíka: "....dovoľte mi v mene všetkých príslušníkov slovenskej jednotky, aby som sa nášmu Slovenskému a Českému rozhlasu poďakoval za sprostredkovanie pozdravov z domoviny, ktoré naše srdcia vždy nesmierne potešia a vyvolávajú u nás veľké povzbudenie. Tento spoločný projekt je pekným symbolom spolupráce našich národných chemických jednotiek. Veľká vďaka za tento výborný nápad a projekt".
A to je z Bratislavy na dnes všetko. Do počutia zajtra.
České i slovenské chemiky v Kuvajtu pozdravuje prostřednictvím mailu i paní Ivana Štréblová. "Jste tam jedna velká rodina a ta si jistě vzájemně pomáhá. Je to pro Vás, ale i pro nás, Vaše rodiče, snoubenky, manželky, ostatní příbuzné a známé velmi těžká doba, ale věřím, že bude zase dobře. Držíme Vám palce, jsme na Vás hrdí, máme Vás moc rádi. Těšíme se, až Vás budeme moci opět doma všechny přivítat. A máme tu i několik dalších vzkazů z pražského telefonního záznamníku:
"Já bych chtěla odevzdat pozdrav Františku Steinovi z Litoměřic. Všichni, všichni na Tebe moc myslíme, drž se. A celý klub Maděrů Tě strašně moc pozdravuje."
"Ahoj, Tomáši, tady je Bohunka. Chtěla bych Ti popřát všechno nejlepší k narozeninám. Měj se tam pěkně a brzy přijeď domů."
"Arnoštku Susko, srdíčko moje, posílám Ti co nejsrdečnější pozdravy s přáním, aby ses brzo vrátil ve zdraví domů. Tvoje Bohunka."
A svůj pozdrav vojákům zasílá naším prostřednictvím i známá rozhlasová a televizní moderátorka, zpěvačka, textařka a spisovatelka Ester Kočičková:
"Chlapci a muži, chtěla jsem Vám říct, že i já na Vás myslím. Pokaždé, když se dívám na televizní zpravodajství, říkám si, jestli Vy už někde dávno nešílíte třeba bolestí nebo samotou. Vím, jak je Vám zejména večer, když uléháte a nemáte po boku nikoho než svou zbraň nebo svůj igelitový oblek anebo vzpomínky na svou milovanou."
Poprvé můžeme na vlnách Radia Praha vyřídit i pozdrav od dětí. Pro Jaroslava Eichingera nám ho zanechali jeho synové:
"Pozdravoval bych za Šimona a mámu tátu v Kuvajtu. Jonáš Eichinger. - Chtěl bych pozdravit tátu..."
dodal na náš záznamník ještě bráška Šimon.
Na závěr bych chtěla alespoň krátce ocitovat ze sobotní Mladé fronty Dnes.
"Armáda se podle deníku nejspíše zbaví dvaceti vojáků, kteří se rozhodli odejít od protichemického praporu v Kuvajtu a předčasně se vrátili domů. Celkově tuto riskantní misi už vzdalo sedmadvacet vojáků, píše list, sedm z nich však k odjezdu domů vedly vážné rodinné důvody: zhoubná nemoc matky, rizikové těhotenství manželky či náhlé úmrtí v rodině. Na zbývajících dvacet se však generálové dívají jako na ty, o jejichž vůli obstát v nebezpečné akci pochybují. "Navrhl jsem, aby těch dvacet armáda už do akce v zahraničí neposílala. Zklamali, a my nemáme záruky, že si to nerozmyslí znovu," vysvětluje velitel chemiků v Kuvajtu Dušan Lupuljev. "Dvacítku" generál charakterizuje jako muže, kteří se nedokázali vyrovnat s mnohaměsíčním strádáním v poušti, strachem z války, absolutní ztrátou soukromí, steskem po blízkých... či se skromnými hygienickými podmínkami. Odmítá však tyto muže nazvat zbabělci. Domnívá se totiž, že pokud by předcházející velitel praporu Jan Weiser s lidmi více komunikoval, mohlo být vojáků, kteří se z Kuvajtu vrátili předčasně domů, mnohem méně. Jak ale generál Lupuljev zdůraznil, ani jednu z riskantních akcí v zahraničí, které má sám za sebou, předčasně neukončila žádná žena. "Asi je to tím, že když jde do tuhého, tak ženy vydrží mnohdy víc než muži," dodal v Mladé frontě Dnes.
