Tři zranění čeští vojáci se z Kuvajtu domů vracejí vojenským speciálem, který pro ně poslal ministr Tvrdík
Po týdnu se opět ze studia Rádia Praha hlásíme s naší pravidelnou rubrikou Voláme Kuvajt. I tentokrát v ní Milena Štráfeldová přináší informace o našich chemicích a vojenských lékařích na Blízkém východě.
Další zpráva z uplynulého týdne je méně radostná. V Iráku se v pátek při autonehodě zranili tři čeští vojáci, kteří se vraceli z mise v Bagdádu. Stav prvních dvou se podařilo stabilizovat tak, že o ně mohli pečovat lékaři z české základny, zranění třetího bylo však natolik vážné, že musel zůstat na jednotce intenzívní péče v kuvajtské nemocnici. Do Kuvajtu pro ně byl v pondělí vypraven vojenský speciál, aby je převezl zpět do vlasti. Podle Vladimíra Palána, mluvčího ministerstva obrany, budou zranění po návratu hospitalizováni v Ústřední vojenské nemocnici.
V irácké Basře pak zůstane zhruba 280 vojenských lékařů a zdravotníků 7. polní nemocnice.
Nehodě českých vojáků se věnují i pondělní noviny. Mladá fronta Dnes například uvedla, že se vojáci museli bránit rozzuřenému davu. Stříleli nad hlavy rabujících vesničanů, dokud pro ně nepřijela pomoc. Podle velitele kontingentu generála Dušana Lupuljeva pomoc přišla na poslední chvíli. "Stmívalo se a agresivita Iráčanů rostla - mohlo to skončit velmi špatně," uvedl Lupuljev, který záchrannou operaci řídil. Na záchraně se podílelo přes padesát vojáků, raněné převezl do nemocnice v Kuvajtu americký vrtulník. Generál Lupuljev podle listu navrhuje, aby výsadkáře, který zachránil život těžce zraněnému vojákovi, odměnil ministr obrany Tvrdík záslužným křížem. Nevylučuje ani, že by muž mohl být prezidentem republiky vyznamenán za statečnost.
Detaily záchranné akce líčí i zpravodaj deníku Právo v Basře Vladimír Marek. V kritické situaci při zraněném vojákovi, který při nehodě džípu vypadl z vozu a měl vážné zranění na hlavě, stálo podle něj štěstí. Ve voze totiž cestoval jeden z prostějovských vojáků, který měl i znalosti z medicíny. Zraněnému, který několikrát upadl do bezvědomí, uvolnil dýchací cesty a nasadil infuzi. "Je až neuvěřitelné, jak univerzální schopnosti tito elitní vojáci speciálních jednotek mají. Choval se vysloveně jako lékař," uvedl v deníku Právo podplukovník Rostislav Košuta.
A na závěr naší dnešní rubriky zařazujeme anketu, jak účast našich vojáků v irácké misi hodnotí veřejnost. V pondělí dopoledne jsem v centru Praha oslovila několik náhodně vybraných lidí a zeptala se, co si myslí o našem působení v Kuvajtu a Iráku. Například Roman Garaj z Prahy uvedl:
"Myslím si, že účast byla dobrá a hlavně potřebná. Myslím si hlavně, že chemická jednotka je výborná, a myslím, že je dobře, že jsme tam byli."
Roman Garaj stejně vysoko hodnotil i naše lékaře v jihoirácké Basře:
"Myslím si, že jsou výborní a že jich bylo hlavně potřeba, protože ti lidé tam potřebovali pomoc."
Takže nejste proti tomu, aby se Češi zúčastnili podobných misí?
"Já nejsem proti. Myslím si, že je dobře, že tam jsou a že pomáhají lidem."
Podobně podpořila českou misi na Blízkém východě i paní Věra z Prahy:
"Já s tím naprosto souhlasím, protože si myslím, že to je potřeba. Hrozba islámu respektive fundamentalismu je šílená, tak je potřeba, aby svět pomáhal, a my bychom taky měli něco pro to udělat."
Souhlasíte s tím, aby čeští vojáci do takových misí šli?
"Ano, souhlasím. Naprosto."
Pan Josef Faltus z Jablonného nad Orlicí vysoce ocenil především humanitární charakter naší vojenské mise:
"Já myslím, že to je potřebné pro tamní lidi. Humanitární pomoc rozhodně ano."
Souhlasíte s tím, aby naši vojáci šli do takových nebezpečných misí?
"Jde právě o to, o jaký region se jedná. K tomu nevím, jak bych se přesně vyjádřil."
Gita Marcelová, výtvarnice z Prahy, hodnotila význam naší účasti v irácké krizi těmito slovy:
"Je to půl na půl. Nemám úplně jasno, jestli to má opravdu smysl, ale z celosvětového měřítka všechny tyhle akce samozřejmě nějaký záměr mají. Já to asi ale neumím úplně přesně posoudit z hlediska ženské a jednotlivce. Nechci se k tomu vyjádřit úplně suverénně. To asi neumím posoudit."
A dokázala byste tedy rozlišit mezi těmi chemiky v Kuvajtu a lékaři v irácké Basře?
"Lékaři určitě, to je humanitární pomoc, vyloženě lidská. Tam je to potřeba. S těmi chemiky si nejsem tak úplně jistá, je to vojenská záležitost. Lékaře - ano."
A jako poslednímu ještě dáme slovo panu Chmelíkovi, důchodci z Prahy. Ten našim vojákům vytýká malou angažovanost v konfliktu:
"Já tu misi nepovažuji za smysluplnou z jednoduchého důvodu, že to totiž nebyla ani ryba, ani rak. Polsko, které tam dalo mnohem méně sil, z toho dokázalo vytěžit mnohem víc než my, kteří jsme tam dali podstatně víc a větší finanční částky."
A myslíte si totéž o našich vojenských lékařích v Basře?
"Ne, tam bych to považoval za rozumné, akorát mne zarazilo to dlouhé stěhování, odřeknutí ukrajinských letadel, prodloužení doby, nežli nastoupí, a tím se to taky trošku znehodnotilo. Ale práce lékařů je výborná."
Tolik tedy několik názorů na působení našeho vojenského kontingentu v Kuvajtu a Iráku, které jsem posbírala mezi obyvateli a návštěvníky Prahy. Stojí jistě za zamyšlení, i když výhrady, které k české účasti na Blízkém východě v anketě zazněly, by měly mířit spíš k politikům, kteří o vyslání a mandátu našich vojáků rozhodovali.
Naše dnešní vysílání končí, rubriku Voláme Kuvajt uslyšíte opět ve čtvrtek, vojenským specialistům v Kuvajtu se bude ale věnovat i úterní pravidelné téma "o čem se mluví", které ze své návštěvy v Kuvajtu a Basře připravil náš redakční kolega Jaromír Marek.
